20.5.2019 | Svátek má Zbyšek


OSOBNOST: Daleko od slávy

26.10.2013

"Daleko od slávy" je píseň švédské skupiny Sabaton, která se pokusila oživit v našem historickém povědomí památku legionáře a jediného československého maršála Karla Janouška. Je příznačné, že po premiéře písně na festivalu Masters of Rock 2012 ve Vizovicích si posluchači kladli otázku: kdo byl Karel Janoušek?

Mezi ohlasy na tuto píseň na YouTube čteme: "Pochybuju, že byť jen setina návštěvníků (mne nevyjímaje) věděla v tu chvíli, kdo byl Karel Janoušek." ... "Je to smutné, ale kdyby o této osobnosti nezpívali Sabaton, tak bychom se já a možná ani řada dalších lidí nedozvěděli, že někdo toho jména existoval." ... "První zmínku o něm se musíme dozvědět od švédské metalové skupiny. Stydím se za naši výuku v našich školách."

Přiznávám, že jsem také nevěděla o Karlu Janouškovi nic bližšího, což mě přimělo vyhledat si další informace.

Karel Janoušek byl během 1. sv. války legionář v Rusku, během 2. sv. války inspektor československého letectva ve Velké Británii s hodností Air Vice Marshal, následně za komunistického režimu byl vězněn po dobu 12 let. Bohužel, o některých obdobích jeho života se nám dochovalo jen málo údajů. Po propuštění v 60. letech měl mnoho starostí o základní obživu a právní rehabilitaci, napsat své paměti už nestihl. Ani historikové se v období komunismu nezajímali o legionáře a představitele západního odboje.

Proto dnes nelze s jistotou určit ani takový základní údaj, zda Karel Janoušek bojoval v bitvě u Zborova. Některé prameny soudí, že ano. Avšak podle služebních záznamů byl zraněn do boku v prostoru Zborova 18.6.1917, dva týdny před bitvou, a poté byl ošetřován v nemocnici v Kyjevě. Na můj dotaz odpověděl PhDr. Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu, že interpretace zde může být dvojí, podle toho, zda je datum 18.6.1917 uvedeno podle juliánského nebo podle gregoriánského kalendáře. Buď byl Karel Janoušek raněn v bitvě, nebo při některé z místních průzkumných akcí, které bitvě předcházely.

Nezbývá než zalitovat, že se generála Janouška nikdo včas nezeptal. Rovněž neznáme bližší podrobnosti o jeho ruskému zajetí a činnosti v prvním období československých legií v Rusku. Obraťme se však nyní od historických záhad k faktům.

Karel Janoušek se narodil r. 1893 v Přerově, absolvoval gymnázium a začal pracovat jako úředník. Roku 1915 nastoupil do rakousko-uherské armády, a o rok později, krátce po příchodu na ruskou frontu, byl zajat.

Nejprve se přihlásil do srbských legií, což svědčí o tom, že se chtěl vrátit rychle na frontu a bojovat proti Rakousku-Uhersku. Československé legie byly tehdy ještě v začátcích a vstup do nich byl zdlouhavější. Sám po mnoha letech prostě konstatoval: "Když jsem padl do zajetí... rozhodl jsem se s několika kamarády účastnit se aktivně boje za samostatnost našich národů".

K československým legiím přešel v říjnu 1916. V době jejich střetu se sovětskou vládou se účastnil bojů, které vedly k obsazení sibiřské magistrály československým vojskem. Velký význam pro rozhodnutí, zda v Rusku zvítězí bolševismus, měla obrana města Kazaně, při níž čs. legie nesly hlavní tíhu náporu bolševiků. Karel Janoušek během obrany Kazaně velel 3. rotě I. kazaňského důstojnického praporu, sestaveného z ruských protibolševicky smýšlejících důstojníků.

Bohužel, váhy se naklonily ve prospěch Sovětů. Čechoslováci ustupovali na východ. Jejich postupný návrat do nově vzniklého Československa se protáhl ještě na dva roky. Mezitím si udržovali kontrolu nad sibiřskou magistrálou a jejím blízkým okolím. Docházelo ke střetnutím s bolševiky. Při pokusu rudých o obsazení stanice Tajšet v květnu 1919 byl kapitán Karel Janoušek zraněn do ruky. Byl mu udělen francouzský válečný kříž s palmou "za chrabrost a zásluhy v bojích s vojsky sovětské vlády".

Návratu do vlasti se Karel Janoušek a jeho jednotka dočkali v prosinci 1919. Po cestě lodí z Vladivostoku do Terstu a dále vlakem stanuli konečně na české půdě. "Provoláno na zdar naší republice a prezidentu Masarykovi a zapěna národní hymna."

V Praze je čekalo slavnostní uvítání a pak nastával obyčejný život. Karel Janoušek se rozhodl sloužit dále jako důstojník v armádě. Našel si nový obor působnosti, který během války doznal velkého rozmachu – letectví. Začal se učit létat ve věku 30 let, což je poměrně pozdě. Při praktickém pilotování nedosáhl dokonalosti, také pro určitou manuální nešikovnost. Věnoval se proto létání více teoreticky. Spolu se dvěma spolupracovníky napsal knihu o taktice letectva a služební postup jej přivedl až na místo velitele zemského letectva pro Čechy, které zastával v letech 1933-39.

Aktuální problémy letectví vyvolaly v Karlu Janouškovi zájem o meteorologii, zájem tak velký, že se ve věku 42 let a v hodnosti plukovníka pustil do studia meteorologie a geofyziky na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Nebylo mu dopřáno věnovat se více tomuto oboru. Přišla okupace a krátce před ní rozkaz nebránit se. Armáda byla rázem zbytečná. Jak píše učebnice dějepisu, postup wehrmachtu zdržovaly jen prudký vítr a vytrvalé sněžení. V tomto nevhodném, neletovém počasí nedošlo ani k odletu československých letadel ze země.

Můžeme jen odhadovat, jak se cítil velitel letectva Karel Janoušek. Jistě chtěl bojovat proti nepříteli a hledal vhodný způsob. V pochmurné atmosféře protektorátu zakončil studium na univerzitě ještě před uzavřením českých vysokých škol. Jeho promoce byla významnou společenskou událostí. Přišel v generálské uniformě se stužkami všech svých vyznamenání a válečným křížem, a ve své řeči vyjádřil naději, že zase budeme létat nad svobodným Československem ve svobodném čs. vzduchu. Jeho projev nebyl jen demonstrativní, byl odhodlán odejít do zahraničí a bojovat za svobodu Československa stejně jako v první světové válce.

V listopadu 1939 odešel přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Libanon do Francie, kde se přidal k vedení československého vojska. Jednalo se o vytvoření čs. leteckých jednotek. Zhruba v průběhu jednoho roku – od jara 1939 do jara 1940 uprchlo různými cestami do zahraničí přibližně 1270 čs. letců, tedy více než polovina mírového stavu. Podařilo se je brzy zapojit do bojových akcí. Služba ve Francii pro ně nebyla snadná kvůli organizačním zmatkům a nedostatečnému materiálnímu zabezpečení.

"Dnes odpoledne přijel na inspekci generál letectva Janoušek, velitel letecké skupiny ve Francii, a štábní kapitán Pernikář. Po představení na velitelství báze a u velitelů perutí strávil s námi asi jednu hodinu, aby se informoval o našich bolestech. Zodpověděl nám také několik našich velmi naléhavých otázek. Jakých? Snad je zbytečné o tom psát. To nás velmi deprimuje, naše materiální situace "žebráků", oh, škoda o tom psát. Dostalo se nám podpory, zatím jenom morální, ale jinak to nejde. Snad ani neumíme pochopit, jak těžká a nevděčná je práce našich vedoucích v tomto chaosu a válečném nepořádku ve Francii." (deník Stanislava Fejfara)

Když se obrana Francie zhroutila, vojáci odlétali nebo odjížděli loděmi ve zmatku do Anglie, organizovaně nebo na vlastní pěst. Tam se ocitli v nezáviděníhodné situaci, neboť velká většina z nich neměla čas vzít si věci denní potřeby, mnozí byli bez finančních prostředků. Bylo úkolem velitelů postarat se, aby mužstvo mělo vše potřebné. Zároveň bylo nutné jednat s britskou stranou o rychlém zřízení a vyzbrojení leteckých jednotek, které by pomohly odrazit letecké útoky na Británii.

Karel Janoušek dělal vše, aby se čs. letci dostali co nejdříve do bojových operací. Prosadil utvoření čs. leteckých jednotek ještě před uznáním československé politické reprezentace a před uzavřením československo-britské mezivládní dohody o zřízení čs. branné moci z 25.10.1940, takže se letci mohli zúčastnit již bitvy o Británii. Za účinnou spolupráci propůjčil britský král generálu Janouškovi čestnou hodnost Air Vice Marshal a řád Knight Commander of the Honourable Order of the Bath.

V krátké době byla zřízena 310. čs. stíhací peruť, 311. bombardovací peruť, 312. stíhací peruť. Britské ministerstvo letectví jmenovalo Karla Janouška inspektorem čs. letectva. Jeho úkolem bylo pečovat o finančně-materiální stránku letectva, výcvik, propagační činnost, ustavovat velitele a důstojníky, navrhovat vyznamenání. Operační velení bylo vyhrazeno vyšším velitelstvím Královského letectva.

Československé perutě byly začleněny do britského Královského letectva podobně jako polské, protože Čechoslováci neměli vlastní výcviková střediska, letecký materiál, pozemní a technický personál. Chybějící personál byl nahrazen britským, zejména u 313. stíhací perutě, která vznikla jako třetí a poslední z čs. stíhacích perutí v květnu 1941.

Problém doplňování pilotů a pomocného personálu byl velmi vážný a ohrožoval samu existenci našich jednotek. Nábor Čechoslováků žijících v zahraničí nebyl dostatečný. Letci museli ztráty ve svých řadách nahrazovat zvýšeným pracovním nasazením. Pro nedostatek lidí musela být 311. bombardovací peruť přeřazena k pobřežnímu letectvu, kde byly ztráty nižší.

"U letectva jsou neudržitelné poměry pro nedostatek personálu: na bombardovací letoun jest 1 – 1 ½ mechanika, kde Angličané mají 4, a aby byla zajištěna bezpečnost provozu, pracuje český pozemní personál ve dne v noci za nejsvízelnějších podmínek, kde Angličané mají pohodlí." (náčelník štábu Inspektorátu čs. letectva major J. Schejbal na poradě se zástupci ministerstva národní obrany 27.8.1941)

Přesto se podařilo čtyři československé perutě udržet. Německo sláblo, návrat do vlasti pomalu začal operací Overlord – vyloděním v Normandii.

"V tomto historickém okamžiku jest jistě celý náš národ hrdý na to, že jeho letci se účastní této velké bitvy o osvobození Evropy od samého začátku operací.

Českoslovenští letci!

Jste opět první z Čechoslováků, kterým byla poskytnuta čest účastnit se aktivně těchto bojů, které – jak pevně věřím – povedou ke konečnému osvobození naší vlasti. Bojujete teď nad břehy Francie, kterou jste před čtyřmi roky – přestože jste zaznamenali mnoho úspěchů v leteckých bojích – museli opustit. Vracíte se tam nyní po boku našich spojenců ve svazku mocné a vítězící Royal Air Force, nesoucí na svých křídlech svobodu porobeným národům Evropy.

Vím, že nezklamete.

Vím, že v nadcházejících bojích potvrdíte vysokou pověst československého letectva."

rozkaz generála Karla Janouška k zahájení operace Overlord

Čechoslováci se pochopitelně chtěli podílet na osvobození své země. Již při slovenském povstání usilovali o přesun leteckých jednotek, ale Britové nesouhlasili, údajně pro technické potíže (nemožnost zásobování provozním materiálem).

V době, kdy spojenecké armády postupovaly Německem, odletěl generál Janoušek do Remeše a žádal vrchního velitele spojeneckých sil generála Eisenhowera, "abychom se mohli zúčastnit bojů na našem území, už jenom z prestižních důvodů." Šéf operačního oddělení tehdy řekl, že Američané nezamýšlejí jít do ČSR. Karel Janoušek znovu letěl do Remeše po 18. dubnu 1945. Žádal, "abychom mohli alespoň jednu naši peruť zařadit do té americké armády, která vstupuje do ČSR". Bylo mu slíbeno, že bude vydána instrukce o realizaci tohoto požadavku. Ale když přijel na britské velitelství Fighter Command, bylo mu řečeno, že akce je zrušena, s poukazem na to, že vzhledem k celkové situaci není tato věc aktuální.

Po vypuknutí pražského povstání provedly čs. stíhací perutě na letišti Manston přípravy k odletu. Generál Janoušek odletěl do Remeše potřetí, aby dojednal podrobnosti. Tam mu ukázali telegram o dohodě mezi sovětským a americkým velením o demarkační linii. Jako voják a velitel respektoval Janoušek povinnost neporušit dohodu o linii. Vojáci se museli podřídit politickému rozhodnutí.

Karel Janoušek v Londýně (zcela vpravo)

Tyto události předznamenaly budoucí vývoj Československa. Návrat do vlasti byl neradostný. Dlouho se čekalo, až Sověti vysloví souhlas s příletem čs. leteckých jednotek z Anglie. Karel Janoušek, poctěný po válce povýšením do hodnosti Air Marshal, marně usiloval o urychlení. Letci se vrátili domů jako poslední v srpnu 1945. Byli tehdy ještě slavnostně přivítáni. O několik dní později se konal triumfální pochod Prahou. Pražané vybíhali ze špalírů s kyticemi, které podávali jednotlivým vojákům. Na Staroměstském náměstí vyznamenal nejlepší letce prezident Beneš. Generál Janoušek byl dekorován Československým válečným křížem 1939.

Slavnostní nálada okamžiku byla však zkalena vzpomínkou na příbuzné, kteří nepřežili okupaci. Téměř všichni blízcí příbuzní Karla Janouška byli v době nacistického režimu zatčeni a uvěznění. Jeho žena a sestra zahynuly v Osvětimi, jeden z bratrů byl zastřelen v Buchenwaldu. Jeden švagr zemřel při nucených pracích, druhý na Pankráci. Ještě další příbuzní trpěli v koncentračních táborech.

Je pravděpodobné, že vojáci, kteří se dali k dispozici odboji, s tak velkými oběťmi nepočítali. Za první světové války byla situace odlišná. Habsburský režim nikdy nesáhl k represáliím proti rodinným příslušníkům. Nacisté byli mnohem tvrdší. A ti, kdo měli zprávy o sovětském systému, věděli, že i komunisté dokážou jakýkoli odpor tvrdě postihovat.

V poválečném Československu probíhal boj o moc ve státě, přičemž komunisté měli za zády mocnou podporu Sovětského svazu a obsazovali strategická místa. Příslušníci západního odboje nezískali takové pozice, jaké by jim podle jejich zásluh náležely. Ocitli se na vedlejší koleji. Během tzv. vítězného února byli "potenciálně nespolehliví" armádní velitelé na kursu o sovětské válečné taktice. Karel Janoušek se později domníval, že tím měli být odděleni od svých jednotek. Ihned po únorovém puči byla drtivá většina účastníků onoho velitelského kursu zproštěna služby v armádě.

V letech 1948-50 bylo z armády propuštěno přibližně 6500 důstojníků. Lze tu oprávněně mluvit o naprostém zničení československého důstojnického sboru a o naprosté ztrátě jeho kontinuity. Karel Janoušek byl v červnu 1948 přeložen do výslužby. Nemohl najít odpovídající zaměstnání, byl sledován a odposloucháván. V napjaté atmosféře nedůvěry a strachu uvažoval o odchodu do exilu. Tentokrát neměl v úmyslu zapojit se do zahraničního odboje, protože považoval za nesprávné, aby Češi bojovali proti Čechům. V případě odchodu do zahraničí hodlal vstoupit do civilního zaměstnání.

Jenže komunistický režim s ním měl jiné záměry. Provokatér navrhl generálu Janouškovi pomoc při emigraci, přičemž o odjezdu byly předem informovány všechny úřadovny STB. Vzápětí byl Janoušek na cestě ke hranicím zatčen a konal se proces.

Byl obžalován mj. ze zběhnutí a pokusu o zločin vojenské zrady, protože "dobře věděl, že jakmile přejde hranice československé republiky, musí zpravodajským orgánům cizí moci vypověděti vše, co je mu známo o československé armádě." Ztratil hodnost divizního generála, doktorskou hodnost a všechna čs. vyznamenání a byl odsouzen na 19 let těžkého žaláře.

Trest se později ještě zvýšil, protože ve věznici na Borech byl Karel Janoušek zapleten do pokusu o útěk a za to odsouzen na doživotí. Předchozí trest se od nového neodčítal. V jednom z později poskytnutých rozhovorů Janoušek svou životní perspektivu komentoval slovy: "I já si myslel, že se to prostě spojuje. Pak mi ale jeden mukl, bývalý předseda Nejvyššího správního soudu, při loupání brambor řekl: "To se mýlíš, milý Karle, napřed si tady s námi, kamaráde, odsedíš těch devatenáct let a pak doživotí." No, nic, tahle matematika vycházela tak jako tak nastejno. Smířil jsem se s tím, ale zápolil jsem sám se sebou, aby mi zůstala víra optimisty."

Ve vězení zažil mnoho případů hrubého a nelidského zacházení. Naštěstí se politické poměry zvolna měnily a oba tresty byly snižovány. Jednou z podmínek schůzky prezidenta USA Dwighta Eisenhowera s nejvyšším sovětským představitelem Nikitou Chruščovem v Paříži bylo propuštění politických vězňů ve státech východní Evropy. Mj. i z těchto důvodů tehdejší prezident Antonín Novotný udělil 9. května 1960 amnestii velké části politických vězňů. Oficiálně však byla amnestie udělena u příležitosti 15. výročí osvobození Československa sovětskou armádou. Na základě této amnestie byl propuštěn i Karel Janoušek.

Po propuštění si musel hledat zaměstnání, aby měl z čeho žít, protože mu byl uznán starobní důchod pouhých 200 Kčs. Pracoval jako inventurník v podniku Textil Praha až do svých 74 let, kdy odešel do důchodu, mezitím zvýšeného na 1.400 Kčs. Usiloval o právní rehabilitaci. Žádost byla nejprve odmítnuta, až roku 1968 nastaly příznivější podmínky.

V obnoveném řízení soud Janouška zprostil obžaloby. V odůvodnění se konstatovalo, že obžaloba se opírala "fakticky pouze o tak zvanou notorietu, podle níž se tehdy předpokládalo, že jakmile důstojník překročí hranice ČSR, vyzradí vše, co o československé armádě ví; nepřihlíželo se k tomu, zda vůbec takové konkrétní nebezpečí hrozilo. Pojem notoriety je zjevně nezákonný a postrádá jakékoli důkazní váhy." Pokud jde o zběhnutí, soud konstatoval, že jednání obžalovaného bylo pod silným vlivem bezpečnostních orgánů té doby.

Nicméně doba neroztála natolik, aby Karel Janoušek dostal zpět generálskou hodnost. Nedočkal se plné rehabilitace, zemřel roku 1971 zapomenut, neuznáván, bez naděje, že si britští letci znovu získají úctu, která jim náleží. Rodina si při projednávání pohřbu přála zakončit obřad státní hymnou, ani tato pocta nebyla povolena. Varhaník však přesto hymnu na vlastní riziko zahrál.

Plně rehabilitován byl Karel Janoušek teprve po listopadu 1989. Získal zpět hodnost divizního generála a roku 1991 byl povýšen do nejvyšší vojenské hodnosti armádního generála.

***

Před několika lety položil na Respekt blogu Marek Švehla otázku, o čem by měl být český národní film. Padaly různé odpovědi, má odpověď byla, že o atentátu na Heydricha. Nyní se skláním před výběrem skupiny Sabaton, která si z českých dějin vybrala Karla Janouška, představitele oné početné skupiny téměř neznámých Čechů, kteří bojovali v legiích, proti nacismu a pak byli vězněni v období komunismu. Ti byli a jsou chloubou Československa.

Píseň švédské skupiny Sabaton o Karlu Janouškovi je zde. Autorem klipu je polský uživatel TheDrzejek.

Karel Janoušek - Praha, U Železné lávky 4



České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší
České ženy jsou na rodičovské nejdéle, návrat do práce mají nejtěžší

V Česku máme jednu z nejdelších rodičovských vůbec. Matky dvou dětí stráví doma průměrně 6–8 let, přestože by se mnohdy chtěly vrátit do práce dříve. Jaké jsou u nás rozdíly v rodičovské oproti ostatním evropským zemím?

Diskuse


Š. Šafránek
16:30
27.10.2013

J. Kraus
20:25
26.10.2013

J. Kraus
20:27
26.10.2013

D. Mentzlová
6:13
27.10.2013

J. Kanioková
17:36
26.10.2013

R. Szewczyk
hm
16:13
26.10.2013

J. Kanioková
17:24
26.10.2013

T. Vodvářka
7:27
27.10.2013

J. Kanioková
12:27
27.10.2013

S. Rehulka
12:40
27.10.2013

R. Szewczyk
14:40
27.10.2013

V. Křepelka
15:31
26.10.2013

V. Křepelka
15:30
26.10.2013

V. Křepelka
15:30
26.10.2013

V. Křepelka
15:29
26.10.2013

R. Szewczyk
15:55
26.10.2013

R. Szewczyk
4:31
26.10.2013

P. Kolář
6:33
26.10.2013

R. Szewczyk
8:53
26.10.2013

P. Kolář
19:59
26.10.2013

J. Vyhnalík
6:43
26.10.2013

P. Lenc
7:56
26.10.2013

L. Severa
14:06
26.10.2013

R. Szewczyk
9:00
26.10.2013

P. Khail
11:24
26.10.2013

R. Szewczyk
11:59
26.10.2013

P. Khail
10:23
27.10.2013

J. Kanioková
17:26
26.10.2013

R. Szewczyk
22:38
26.10.2013

počet příspěvků: 29, poslední 27.10.2013 04:30









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.