11.12.2018 | Svátek má Dana


OSOBNOST: Bohuslav Ečer

27.12.2007

(31.7.1893 - 14.4.1954)

Profesor JUDr. Bohuslav Ečer byl uznávaným moravským právníkem, který se do našich dějin zapsal jako vedoucí československé delegace u Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku.

Narodil se 31. července 1893 v Hranicích na Moravě, vystudoval gymnasium v Kroměříži a následně se zapsal na právnickou fakultu ve Vídni. Studia zde nedokončil, neboť byl kvůli jednomu ze svých protirakouských článků v Moravských novinách nucen narukovat do armády. Studia ukončil až po válce na Právnické fakultě University Karlovy. Profesní kariéru však rozvinul v Brně, kde si po krátké epizodě působení u kroměřížského soudu otevřel advokátní kancelář, v níž působil až do roku 1939.

Ečer se už od mládí věnoval politice, působill v komunistické straně, po nuceném Bohuslav Ečerodchodu přesídlil k sociální demokracii, v níž patřil k pravicovému křídlu. Nedlouho po otevření advokátní kanceláře se stal členem brněnského zastupitelstva a také zde působil až do roku 1939, z toho poslední čtyři roky ve funkci náměstka starosty.

Dvacátá a třicátá léta dvacátého století se dají považovat za Ečerova nejšťastnější. Krom již zmíněných úspěchů v advokacii a politice se roku 1922 oženil s Ludmilou Galeovou, se kterou později měl dvě děti (Naděžda, Jarmila).

Zlom v bezstarostném životě přichází s blížící se válkou. Již jako zkušený politik Ečer poznává obrovskou hrozbu v podobě nástupu Adolfa Hitlera k moci a společně s dalšími brněnskými intelektuály zveřejňuje provolání Dělnictvu a inteligenci, které upozorňuje na možné důsledky fašizace poválečného Německa.

Předválečná situace nasvědčovala, že ze tří hlavních nefašistických mocností v Evropě – VB, Francie, Rusko – zaujímá vůči Říši nejvíce negativní postoj třetí jmenovaný, a tak bylo potřeba zaměřit se na VB s Franciií. Ečer využil příjezdu části anglické inteligence do Brna (na pozvání konzumního družstva Vzájemnost Včela), aby před nimi ostře odsoudil politiku appeasementu Nevilla Chamberlaina. Angličané si uvědomili rizika a pozvali Ečera do Anglie, aby i zde přednesl své obavy (tzv. Brněnská akce). Bohužel, osm přednášek během dvou návštěv VB žádnou změnu v postoji tamní vlády nepřineslo, bez úspěchu zůstaly i dva tisíce svazků pojednávajících o porušení Mnichovské dohody Třetí říší, které zpracovalo Statistické oddělení města Brna.

O aktivity JUDr. Bohuslava Ečera se začínalo zajímat gestapo, na hrozící nebezpečí Ečera upozornil kolega z městské rady JUDr. Wolfgang Branczik. Okamžitě se začalo vyřizovat vízum do Jugoslávie a Ečer 4. 4. 1939 i se svou rodinou již obsazenou zemi opouští.

Ečerovi měli původně namířeno do VB, ale po zastávce ve Francii byla jejich víza zrušena a přesídlili do Paříže. V hlavním městě Francie se stal redaktorem časopisu Československý boj, který založil velký odpůrce Eduarda Beneše dr. Štefan Osuský (označil Benešovo jednání za zradu). Bohuslav Ečer zde působil v mezinárodněprávní rubrice. Následně byl v Paříži ustanoven Československý národní výbor, který částečně působil jako exilová vláda. Ten převzal Československý boj a Ečer byl přeložen do zahraniční správy. Právě v této době začal se sbíráním a připravováním materiálu pro konec války. Jeho cílem bylo poukázat na neplatnost Mnichovské smlouvy (mnichovská dohoda je z hlediska mezinárodního práva nulitní, neplatná od samého začátku, neboť její strany nebyly oprávněny disponovat územím suverénní Československé republiky a byla Československu vnucena pod nátlakem) a připravit půdu pro mírovou konferenci a hlavně potrestání viníků války.

Krátce před obsazením Francie se na čas uchýlil do Marseille, následně byl přinucen přesídlit do Portugalska a odtud 6. 10. 1942 do anglického Bristonu.

Patrně ovlivněn názory již zmíněného Štefana Osuského se Ečer po svém příjezdu do VB stavěl k exilové vládě kriticky a krom výpomoci na exilovém ministerstvu zahraničí se věnoval tomu, co již započal ve Francii - otázce potrestání viníků války. I jeho úsilí stálo za vznikem Svatojakubské deklarace (první ujednání o potrestání válečných zločinců) a za vyhlášením tzv. Moskevské deklarace, která požadovala předání válečných zločinců do zemí, kde své zločiny páchali.

Vzhledem ke svým aktivitám byl JUDr. Bohuslav Ečer členem London International Assembly (LIA), jež se zaobírala stejnými otázkami (zde ovšem panoval podobný princip jako v Evropské komisi, tedy jednal sám za sebe, nikoli za stát). V LIA Ečer prosazoval označení SS, SA, NSDAP a Gestapo za zločinecké organizace, poukázal na dobrovolnost vstupu a z toho vycházející irelevantnost následné povinnosti řídit se nařízením velitelů. Schválení tohoto návrhu je jedním z Ečerových největších úspěchů.

Další obrovský úspěch v Ečerově boji přišel v Komisi Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů. JUDr. Bohuslav Ečer zde jako zplnomocněný ministr zastupoval Československo. Přes počáteční neúspěch se mu podařilo prosadit, aby na viníky války bylo pohlíženo jako na válečné zločince. Komise sice zprvu tento postoj odmítla poukazujíce na nedotknutelnost hlavy státu a nedostatečnou právní úpravu (dodatky nebyly možné – retroaktivita práva), ale Ečer usilovnou prací sehnal dostatek materiálu, aby své kolegy přesvědčil, což se mu nakonec povedlo, byť byl původně se svým názorem osamocen. Do návrhu se mu podařilo zakomponovat i potrestání tzv. zločinů proti lidskosti.

Když byl zřízen Mezinárodní vojenský tribunál, byl z velké části založen na práci Bohuslava Ečera. Není se tedy co divit, že když generál Eisenhower svolal sjezd národních vyšetřovacích týmů KSN, Československo vyslalo v čele své delegace právě Ečera. Po debatě s Benešem si Ečer jako hlavní cíl vytyčil získat z amerického zajetí Karla Hermana Franka, považovaného za kata českého národa. Ečer měl jako první možnost výslechu a 16. 7. 1945 se přistoupilo k podpisu o vydání. Frank, který si, ostatně jako naprostá většina obžalovaných, vůbec nepřipouštěl možnost trestu smrti (údajně očekával vyhnanství podobné Napoleonovu), byl osobně předán Bohuslavem Ečerem na pražském letišti a oběšen v pankrácké věznici 22. 5. 1946. Tímto předáním JUDr. Bohuslav Ečer symbolicky korunoval svou veleúspěšnou práci.

Po dokončení prací na norimberském procesu (kde zastupoval Československo a zajišťoval důkazy hlavně proti protektorovi Konstantinu von Neurathovi) Ečer působil jako soudce u Mezinárodního soudního dvora v Haagu v tzv. cause Korfu mezi VB a Albánií. Po několikaleté namáhavé práci pro vlast se rozhodl odejít z politiky a věnovat se profesorské činnosti na Právnické fakultě MU. Vyučoval zde Mezinárodní právo trestní. Následující roky nicméně kýžený klid nepřinesly. Po nástupu komunistů přišlo těžké období. Ečer nejdříve zastupoval několik svých přátel ve vykonstruovaných procesech – konkrétně se mu podařilo zachránit žvot absolventa této fakulty JUDr. Josefa Babáka, rozsudek nad nímž byl nakonec změněn z trestu smrti na trest doživotního vězení, a uspěl taktéž v obhajobě Rudolfa Lukaštíka, bývalého člena domácího i zahraničního odboje. Lukaštík byl po Ečerově obhajobě dokonce propuštěn, i když se soudy s ním nakonec opakovaly a komunistický režim ho odsoudil na deset let vězení.

Komunistická smyčka se stahovala i okolo dalšího prozápadně založeného, a tak i nepohodlného hrdiny minulosti. Byl jím sám JUDr. Bohuslav Ečer. Roku 1950 byla brněnská právnická fakulta uzavřena, Ečer byl přinucen odejít na invalidiní důchod (paradoxní je, že si o něj dříve sám několikrát bezúspěšně žádal) a časem ho začala vyslýchat StB. Pravděpodobně by následoval své přátele a skončil by taktéž vykonstruovaným procesem. Den před plánovaným zatčením, 14. 4. 1954, však náhle umírá na infarkt. Spekulovalo se o sebevraždě či vraždě ze strany bývalých členů SS či tehdejší StB, tyto zprávy se ovšem nepotvrdily.

Komunisté nakonec po dlouhém vyslýchání celé jeho rodiny odsoudili jeho dceru Jarmilu na dvanáct let vězení - byla propuštěna amnestií v roce 1960.

Generál Bohuslav Ečer získal několik vyznamenání. Významně se zasloužil o to, aby poprvé v dějinách byli váleční zločinci postaveni před mezinárodní soud za to, že rozpoutali válečný konflikt. Ve Washingtonu byl oceněn řádem USA pro cizince Legion of Merit, v Praze obdržel Československou medaili za zásluhy I. stupně. In memorian se stal čestným občanem města Brna a byla po něm v Bystrci pojmenována ulice. Na té mají konečnou zastávku tramvajové linky 1 a 3, takže jste určitě jeho jméno na jedné z těchto tramvají zaznamenali...

Petr Kilian


Diskuse


Marat
11:19
27.12.2007

Marat
11:06
27.12.2007

strejda
12:59
27.12.2007

Homolka tobolka
21:05
27.12.2007

Petr Benes
12:04
28.12.2007

Jan
10:17
27.12.2007

dvd
12:22
27.12.2007

strejda
13:07
27.12.2007

vaclav
7:16
27.12.2007

VLK
15:57
27.12.2007

počet příspěvků: 21, poslední 28.12.2007 12:04









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.