24.2.2018 | Svátek má Matěj


OSOBNOST: Antiteze marketingu

30.7.2014

Když se řekne Václav Benda, většině lidí se vybaví zarostlá huhňající postava, která jako by se tragicky nehodila do moderní éry, založené v prvé řadě na image, tedy na tom, jak se kdo jeví, nikoliv na tom, jaký kdo je.

Václav Benda

Politika se dělá hlavně v televizi a určuje ji zákonitost, že lidská schopnost ovlivňovat druhé je dána především úpravou zevnějšku, neverbální komunikací a tónem hlasu. Vlastní sdělení je dle některých expertů důležité prý asi jen z deseti procent. Podle toho také dnešní politika „vypadá“. Navenek hezky, ale řešit podstatné problémy současné společnosti příliš nedovede.

V roce 1985 dokázali lidé shromáždění na velehradské pouti (odhady hovoří o 100 až 200 tisících účastníků) dát otevřeně najevo nesouhlas s režimem. V obsáhlé samizdatové studii Jak dál po Velehradě? se Václav Benda těšil z toho, že jsme i vČeskoslovensku dosáhli „polských počtů“. Bohužel, v příštích letech si již Státní bezpečnost velehradské i jiné poutě dobře pohlídala. Velehradská pouť však představovala především náboženskou událost a ani polské masové opoziční hnutí Solidarita by asi v roce 1980 nevzniklo, nebýt silného postavení katolické církve v polské společnosti a návštěvy papeže Jana Pavla II. o rok dříve.

A jak napsal účastník velehradské pouti skrytý v samizdatu pod pseudonymem Mladý Moravan: „V určitém smyslu je naše víra vždy politická. Žijeme v polis, společenství, v němž křesťanství dostává svůj jasný a určitý výraz, zde a teď‘ skrze praktickou, každodenní službu bližnímu a Bohu. Jednáme tedy současně jako křesťané i občané.“ Na to bohužel řada křesťanů v dobách komunismu zapomínala, či přesněji řečeno nenalézala v sobě dostatek odvahy k naplnění citovaných slov.

Nicméně Mladý Moravan vlastně vystihl rovněž Bendovo politické myšlení a jednání - před rokem 1989 i po něm. A i po listopadu 1989 se u nás ustálilo pojetí, které z náboženství činí cosi soukromého na neděli, věc spíše až záhrobní než to, čím by (v případě křesťanství zcela nepochybně) mělo být: vodítkem a normou pro aktivní působení v konkrétním čase a prostoru. KDU-ČSL se pak v honbě za hlasy v převážně ateistické (agnostické) společnosti za křesťanství spíše stydí. Mimochodem, Václav Benda právě lidovce v lásce zrovna neměl. Patrně kvůli jejich příliš pragmatickému „bytí při tom“, a tedy i „národněfrontovní“ minulosti. I proto svou Křesťanskodemokratickou stranu (KDS) nakonec přivedl do aliance se spíše liberální než konzervativní ODS.

Je ironií osudu, že KDS v roce 1993 převzal uhlazený Ivan Pilip, jenž se tak vyšvihl až ke korunnímu princovství v ODS a po „Sarajevu“ a několika dalších peripetiích až do křesla viceprezidenta Evropské investiční banky. Václav Benda začínal volební kampaň 1992 s potlučenou starou škodovkou s amplionem na střeše, jeho nástupce Pilip se posléze stal nejlépe placeným českým (euro)úředníkem, avšak nějakého zásadního slova se od něj člověk za celou dobu jeho působení v politice myslím nedočkal. Úspěšný, plně profesionální, ale jakoby strojově studený.

Vítězství morálně flexibilních

Současný polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski otiskl v roce 1996 v časopisu Foreign Affairs článek nazvaný Jak jsme ztratili Polsko. Vysvětluje v něm, proč tehdy - v někdejší baště protikomunistického odporu -převzali moc (vládu i prezidenta) postkomunisté, a to na základě demokratických voleb. Podle Sikorského znamenalo lepší průpravu pro demokratickou politiku působení v komunistickém mocenském aparátu, nikoliv v disentu. Disent totiž vyžadoval lidi idealistické a zároveň neústupné, kdežto komunistický aparát přitahoval lidi ambiciózní, pragmatické a morálně flexibilní.

Václav Benda jistě nebyl člověkem bez chyb a jeho polistopadovou politickou neúspěšnost nelze vysvětlit jen pomocí skoro dvacet let staré Sikorského hořké jízlivosti, jež pochopitelně už vůbec nic nevypovídá o morálním profilu Ivana Pilipa, který mi nepřísluší hodnotit. Nicméně časté dobové posměšky na Bendovu adresu zpravidla vystavovaly negativní vysvědčení především vysmívajícímu se, a stejně tak i společenskému vkusu po pádu komunismu, v čase svobody, které se většina, aniž se o ni přičinila, chopila dost „nalehko“.

LN, 28.7.2014

Autor je politolog



Už víte, kam do školky?
Už víte, kam do školky?

Také vás čeká tento rok zápis do školky? Poraďte se, jaká školka je nejlepší ve vašem okolí, či jestli zvolit státní nebo soukromou.

Diskuse


J. Tolman
17:22
30.7.2014

P. Vítek
13:19
30.7.2014

počet příspěvků: 3, poslední 30.7.2014 05:22









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.