Před sto lety byla podepsána Martinská deklarace, jíž se Slováci přihlásili k česko-slovenskému státu. Toto významné jubileum se slavilo v Martině, přítomni byli oba prezidenti a premiéři a další předáci dvou nyní samostatných států. 

Miloš Zeman připomněl, že jak Česko, tak Slovensko jsou samostatné, úspěšné moderní státy, a řekl, že nezná žádné dva jiné státy, jež by si byly bližší než tyto dva. Těžko soudit, snad USA a Kanada, ale takové věci se těžko porovnávají.

Při takových příležitostech si připomínám ideu Petra Pitharta o dvojdomku – a ono to tak trochu dopadlo. Jenom firemní štít s nápisem Československo jsme zahodili a byl to štít dobrý, dodnes je známý. Ale nad tím darmo plakat, jako po rozlitém mléku.

Ale i nad těmi oslavami v Martině, stejně jako před dvěma dny nad oslavami českými, je dobře si uvědomit, že nejsou samozřejmé. Je až kupodivu, že jsme neslyšeli žádné zřetelné hlasy odsuzující buržoazní nacionalismus… Tedy, to je termín používaný komunisty, ti prosazovali internacionalismus a tím se myslel koloniální systém řízený politbyrem sovětské komunistické strany v Moskvě. Teď je to multikulturní liberální demokracie, která vnímá nacionalismus jako přežitek převálcovaný neúprosným mechanismem dějin, tak nám to ukazuje Jiří Pehe ve svých posledních úvahách. 

Ne Česko nebo Slovensko, ale Evropa je náš cíl a kdo vnímá jiné akcenty, zasazuje se o to, aby se nám zešikmily oči. Tak usuzuje pro změnu Alexandr Mitrofanov, který se v toku času proměnil ze zasvěceného, chytrého a nestranného pozorovatele dění v sociální demokracii v kazatele a politruka ideologie nových unijních zítřků. Pikantní je, že tu předhůzku o šikmookosti adresuje na Miloše Zemana, který je eurofederalista a podporuje myšlenku jednotných evropských daní. Objektivně vzato, podporou této ideje je Zeman pro českou zemi nebezpečnější než tím, že občas řekne sprosté slovo do rádia a chodí na ruskou ambasádu pro rozumu a pro vodku.

Zpátky k tématu, v Martině oslavy pokračovaly. Není to jen oprašování minulosti. Je to připomenutí, že ve společnosti žije i jiný koncept než ten, který je takřka doslovně opsaný z politruckých příruček politického školení mužstva, jen s opačným zeměpisným směrníkem.