Prezident Zeman se pokouší sestřelit zákon o státní službě tím, že ho předložil třetí komoře parlamentu, Ústavnímu soudu. Tahanice odstartovaná 1. listopadem 2000, kdy vláda tehdejšího premiéra Zemana návrh zákona odsouhlasila, načež ho sněmovna schválila a vzápětí odložila, tedy bude pokračovat. Záminkou tentokrát jsou političtí náměstci, kteří by měli ministra zastupovat při jednáních.

Proč mu vadí darmojedi na ministerstvech, krom toho, že by neměli co na práci, to prezident přesvědčivě nevysvětlil. Slovní argument zní, že nový zákon povede k ještě větší politizaci státní správy.

Státní správa politizovaná je, byla a bude, se zákonem nebo bez něj. Komická je představa zcela apolitického správního aparátu, kde by jako v buňkách včelí plástve seděl jeden neúplatný odborník vedle druhého a řešil své úkoly na sto procent své výkonnost naprosto bez ohledu na to, kdo je zrovna u moci. Náš politický systém na politických stranách stojí, ať jsou to skutečné strany nebo se deklarují jinak, třeba hnutí (pak to jsou zase jen strany, ale s nestandardní vnitřní strukturou, v případě Babišova ANO je to prostě firma). A strany už z podstaty věci musí – v ideálním případě – realizovat své programy prostřednictvím výkonné moci.

Naprosté odpolitizování je iluze. Ale dobře se to poslouchá, zvláště pak těm, kteří předpokládají, že politika je svinstvo vždy a za všech okolností.

Takže třetí komora parlamentu se bude návrhem zabývat. U nás standardní nestandardní postup. Zeman není ani první, ani poslední prezident, který k němu sáhl.