Nově zvolená sněmovna se sešla, pod taktovkou Miroslavy Němcové poslanci složili slib a pak se sněmovna rozešla. Ve středu se poslanci sejdou znovu a budou schvalovat nové vedení. V čele sněmovny by měl stanout zkušený Jan Hamáček, sociální demokrat, který zná složité sněmovní procedury ze své funkce místopředsedy.

Zatím to tedy vypadá na shodu a právě shoda je to, co bychom si měli přát. Zastavme se u pojmu "neshoda", dosavadní převládající modus politického jednání. Nebyl to střet idejí, což mohli aktéři bulíkovat důvěřivcům a těch ubývalo. Byla to rvačka o státní peníze, rvačka o to, co kdo přihraje tomu či onomu klientovi za patřičnou protislužbu, přičemž plnění stranické kasy hrálo velkou roli. Ukazuje na to ostatně Rathův případ a v ještě drsnější podobě Houskova vražda.

Dosavadní jednání o koalici tedy probíhá – aspoň navenek - rozumně, vedeno snahou o dohodu. A dohoda politických stran, to je něco, po čem veřejnost volá už dvacet let.

Neselhávající kabaretiér

Lidovecký Bělobrádek se vypravil za Zemanem a státník Koleno mu udělil dvacet minut a přitrousil k nim bonmot, že koalice ČSSD, ANO a lidovců je to nejmenší zlo. V kabaretu by možná nějaký smíšek prskl do piva. Jaké nejmenší zlo? Je to logický výsledek voleb. Chápeme, že by za nejmenší zlo, respektive největší dobro Zeman pokládal vládu, kde by – dejme tomu – 65 procent měl SPOZ a ten by přibral komunisty a možná trosky sociální demokracie s Haškem v čele, ten by dostal nějaké zbytkové ministerstvo. Volič ale rozhodl jinak a SPOZ hodil do koše.

Zeman by měl voliče podle svého zvyku označit za idiota. Ve svém kolenatém rozpoložení namířil svou slinu jinam.