19.4.2024 | Svátek má Rostislav


OBHAJOBA: Hájkův boj s opičími mlýny

20.5.2009

Je to již měsíc co na semináři Centra pro politiku a ekonomiku zazněl příspěvek „hradního“ Petra Hájka, a přesto komentáře a štiplavé poznámky na jeho adresu z novin nemizí. To je ve světě obvykle jepičího mediálního života daleko závažnějších událostí zajímavý úkaz.

Proč je P. Hájkovi věnována taková pozornost? Odhlédnu-li od možného vyřizování si účtů z minulosti (J. Klíma, LN 16. 5.), jejichž oprávněnost nedovedu z pochopitelných důvodů posoudit, je přetrvávající mediální zájem o „popírači darwinismu“ z řad nejbližších spolupracovníků prezidenta Klause vysvětlitelná snad jen tím, že se Hájek svými kritickými poznámkami na adresu evolucionismu dopustil neodpustitelného zločinu – zpochybnil vědeckost, a tedy i oprávněnost jednoho z klíčových dogmat novověkého obrazu světa.

Přitom ve své podstatě neřekl nic jiného, než co říká mnoho vědců různých oborů – biologů, genetiků, chemiků a geologů, ale také filosofů a teologů - že ani mozek vyznavače evolucionismu není plodem nahodilého vývoje od prvotní hmoty, přes prvoka, mečouna, ptakopyska po evolucionisty podvrženého Piltdowna…

Nejsem přírodovědec, a tak se nemohu k jednotlivým dílčím přírodovědeckým teoriím autoritativně vyjadřovat. Ono to pro posouzení toho, zda pocházím z opice, totiž není ani nutné. Že je při vzniku a následné existenci jakéhokoli jsoucna nutná preexistence věčné, nestvořené, existenčně soběstačné Příčiny, pro niž se v teologické reflexi užívá pojmu Bůh, je zjevné na úrovní filosofie a žádná sebelépe vybavená experimentální laboratoř na tom nemůže nic změnit.

Věcem tohoto světa se nedostává existence z vlastních ontologických zdrojů, ale z existenčně nezávislé, soběstačné, nutné a tedy i vždy trvající První příčiny. Tedy vše, co vzniká, vychází v posledku z rukou Božích, ať už je vznik nového jsoucna doprovázen jakýmkoli procesem na úrovni akcidentů. Na úrovni esenciality jsoucna se vždy jedná o kreativní úkon, jinak se propadáme do iracionálně založeného a vnitřně rozporného panteismu.

Jestli jsem P. Hájkovi dobře porozuměl, snažil se shromážděnému publiku prokázat, že některé Darwinovy i pozdější přírodovědecké teorie, dodnes vědecky nepotvrzené, se staly beranidlem ideologií, jež úzce vymezenou vývojovou teorii zabsolutizovaly pro výklad celé reality. Z vývojové teorie povstal evolucionismus jako svého druhu světonázor, jehož optikou se nahlíží a hodnotí nejen jevy přírodní, ale i lidský život, individuální i společenský. Hájek tvrdí, že evolucionismus poskytuje živnou půdu pro vznik totalitních systémů. Má pravdu, neboť ty jsou založeny na myšlence přírodně, a tedy vývojově založené morálky. Pokud totiž vývojovou teorii aplikujeme na úrovni ontologii a filosofie člověka, vyloučíme tím možnost stále lidské přirozenosti, od níž se odvíjí stálá platnost a objektivita přirozeného mravního zákona. Absolutizace dynamického řádu na úrovni bytí ruší objektivní etiku, neodvoditelnou od měnících se životních podmínek člověka. V tomto smyslu je evolucionismus kořenem relativistické etiky, neboť s proměnlivou lidskou přirozeností se nutně mění i podmínky a kritéria mravnosti. Není-li mimo proměnlivý lidský subjekt žádné jiné měřítko dobra a zla, upadáme tím do bezbřehého subjektivismu. Proto není možné hájit optikou evolucionismu některé postoje jako trvale správné a jiné jako člověka nedůstojné.

Petr Hájek ve svém příspěvku vhodně upozorňuje na aktuální nebezpečí, odvolávající se na evoluční výklad světa, a tím je frankensteinovské geneticko-alchymické inženýrství klonovačů a eugeniků, připravující půdu pro nástup novodobé formy otroctví, totiž otroctví biologického.

Názory zastávané Petrem Hájkem jsou tudíž pro ty, jež takový svět projektují, i pro jejich, slovy jednoho nechvalně známého evolucionisty, „užitečné idioty“ pohoršením a na rozdíl od jiných názorů, se kterými nesouhlasí, je tento nenechává lhostejnými. Taková je zkušenost všech, kteří se evolucionistické klice ve vědeckém světě postavili. A není jich málo. Jejich mediální pokrytí je ovšem minimální, neboť jsou, jako v případě kritiků teorie globálního oteplování, systematicky vytlačováni na okraj vědecké komunity, mají ztíženou cestu ke grantům a univerzitním postům a jejich odborné články a výsledky výzkumů se do časopisů, populárních i odborných, dostávají jen s velikými obtížemi. Nejúspěšnější americký dokumentární snímek roku 2008, kterým provází známý židovský politický aktivista, ekonom a herec, „speechwriter“ prezidentů Nixona a Forda, Ben Stein, se jmenuje „Expelled: No Intelligence Allowed“. Film na mnoha příkladech dokládá profesní ostrakizaci vědců, všeobecně uznávaných do chvíle, než začali kriticky promýšlet některé vědecké předpoklady a metody evolucionistů.

Mnozí vědci i laici viní P. Hájka z náboženského fanatismu. Nesmysl. K získání jistoty o tvořivé moci Boží nemusí být člověk „náboženským fanatikem“, stačí jen správně užívat přirozený rozum. Problém je třeba hledat jinde. Když byl „na Hradě“ Václav Havel, podobná obvinění nikdo nevznášel, neboť Havlovy duchovní „horizonty a úběžníky“ inspirovaly k zastávání synkretisticky vyznívajícího a dnes tak populárního halíkovského „prolínání světů“. Hájkova řeč je z jiného soudku. Zmiňuje Stvořitele v takovém smyslu, že je na něj každá esoterika krátká. Tak snadno se odpůrcům současné „hradní“ politiky poukazovalo na údajný duchovně a ideově vyprázdněný nitrosvětský pragmatismus Klausovy gardy. A teď takovýhle malér!

Z opice se může člověk tak nanejvýš probudit, těžko se z ní však vyvine. Petr Hájek nevěří v modly, jimž většina předsudečně podléhá. Proto ten povyk.

Autor je ředitelem Institutu sv. Josefa