25.4.2024 | Svátek má Marek


O zdravém rozumu

23.1.2017

Tažení ministra Chovance proti unii může mít sympatie z toho důvodu, že se odvolává na zdravý rozum. Chovanec to dělá i výslovně, například ve věci chystaného ústavního zákona o držení zbraní. Unijní restrikce nejen vůči zbraním, ale v podstatě vůči čemukoli, co i vzdáleně zbraň připomíná, je proti zdravému rozumu ve světě, kde prudce stoupá kriminalita a ve veřejnosti roste nervozita a strach o vlastní bezpečnost.

Tím spíš, že bezpečnostní síly nejsou schopné nebezpečí čelit a raději vymezují jakési no go zóny. Kdyby mělo Česko právo na držení zbraně v ústavě, byla by jistá šance bruselskému diktátu vzdorovat.

Bohužel zdravému rozumu odporuje Chovancovo odůvodnění. Právo občana „podílet se tak na zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti a ochraně územní celistvosti, svrchovanosti a demokratických základů ČR“, to je formulace zásadního významu. Chovanec tomu dal korunu upřesněním, že „ ať už to do budoucna bude forma nějakých aktivních záloh nebo jiná forma“. Aktivní záloha, to je aktivita armádní, přičemž armáda je jeden ze základních atributů řádně spravovaného státu a má svoji specifickou a dlouhou praxí vypilovanou legislativu. Co je to „jiná forma“? Nějaká snad domobrana? Opět se bude argumentovat Švýcarskem, kde občané mají v držení ruční zbraně a tvoří občanské vojsko?

V tom je tedy to dilema Chovancova nápadu. Je správné, že se staví proti chystanému – dalšímu – sebevražednému kroku unijních orgánů. Nechť je v ústavě, že občan má právo držet zbraň pod podmínkou splnění zákona. Ostatně by mělo být v ústavě jasně řečeno, na jakých ideových pozicích stát stojí, že jde o demokracii postavené na křesťanských a židovských základech, ale to se díváme za obzor, tohle bude aktuální za rok, za dva, ale určitě za tři roky. Nicméně nelze delegovat na občana ústavní záplatou o čtyřech a půl řádcích institucionální službu, kterou je pověřena armáda a policie.

Pozornost jistě vyvolá i další Chovancův nápad, že by mělo Česko vyjednávat s Británií o pobrexitové situaci na vlastní pěst, místo aby čekalo na činy těžkopádné bruselské byrokracie. Opět jde o iniciativu na první pohled sympatickou. Vychází ze zájmu o situaci našich občanů v Británii, kterých je podle oficiálních čísel čtyřicet tisíc, Poláků je tam milión. Je ale velmi nepravděpodobné, že by partyzánskou akcí na vlastní pěst Česko vymohlo nějaký výhodný extrabuřt. Tlak na Brusel, ten je samozřejmě víc než žádoucí a zde by očividně dávalo smysl synergické úsilí spolu s Poláky.

Bude to hodně bouřlivý rok.

Aston Ondřej Neff