Když se u nás řekne církev, přece jen to pořád ještě znamená především církev katolická. To je důsledek bitvy na Bílé hoře a můžeme se dohadovat, jestli je to dobře nebo špatně.

Já si z mnoha důvodů myslím, že dobře, ale to je v dané chvíli opravdu nepodstatné, a nejen pro danou chvíli. Česká biskupská konference zveřejnila zajímavá fakta kolem restitucí. Zpět už církev dostala sedmdesát procent, se zbytkem jsou problémy více méně administrativního charakteru. Lesy jsou navráceny z 90 procent. Všechny církve (a je pikantní, že i ty, které v únoru 1948 neexistovaly) dostanou nemovitý majetek v objemu zhruba 75 miliard. V příštích 30 letech mají dostat dalších 59 miliard jako náhradu za nemovitosti, které vráceny být nemohou. Po 17 let se jim bude postupně snižovat příspěvek na provoz. Letos dostanou 1,5 miliardy a finanční náhrada za letošek je dvoumiliardová.

Ve srovnání s povykem, který restituce vyvolaly, je zajímavé, o jak malé částky v podstatě jde. Letos dal stát neziskovým organizacím 13,5 miliard korun. V této souvislosti je dobře si uvědomit, že takzvané neziskové organizace ovládají čím dál větší plochu veřejného prostoru bez veřejné kontroly, velmi často s pochybným efektem. Ale to vše je diskutabilní. Bez diskuse ale je 1,5 plus dva oproti 13 a půl, to vše v miliardách.

Rozdíl je ale ještě v jednom důležitém bodě.

Církve, a teď budu mluvit především o církvi katolické, přese všechno prezentují kulturní kontinuitu a hrají pozitivní roli kulturního stabilizátoru. Což se o mnoha NGO opravdu říci nedá, pravý opak pravdou. Na pozadí vývoje globální politiky a vzniku nových hrozeb se možná u vnímavějších občanů změní postoj v nazírání církví a jejich role ve společnosti.

Ostuda stále větší

Ostudy Miloše Zemana mají zajímavou vlastnost: obyčejná ostuda postupně uvadá, až se na ni zapomene, kdežto Zemanovy ostudy časem vzkvétají. Vysvětlení této záhady je prosté. Obyčejná ostuda umře na nezájem, kdežto Zeman si své ostudy zvelebuje lhaním a mlžením. Jeho viróza po flámu na sovětském velvyslanectví se už nedá z historie vymazat, trapnost s očerněním nejvýznamnějšího politického žurnalisty po Havlíčkovi stále žije a teď je tu aférka kolem křížku po funuse slovenského prezidenta.

Zajímavé ale je, že ještě nikdo nepřišel na to, proč Zeman se svým novým kamarádem Klausem pohřeb prošvihli. Ovčáčkovy lži budí veselí, ale rádi bychom se přestali smát a dozvěděli se pravdu. Z přítmí facebooku se noří program prezidenta, nejdřív zveřejněný, pak stažený a upravený, ze kterého vyplývá, že si prezidentská kancelář popletla, kdy se obřad má vlastně konat. To zní velmi pravděpodobně, ale bylo by dobře znát pravdu. Od Ovčáčka ji čekat nemůžeme, ten je placen za jiný výkon.