On je to takový starý vtip, jak ten Kohn dlužil Roubíčkovi odnaproti peníze a dělalo mu to starosti, skoro nespal a chodil jak mátoha přepadlý od těch starostí. A jednou takhle v noci dostal nápad, otevřel okno a zakřičel: Pane Roubíček, pane Roubíček! Roubíček vystrčil hlavu z okna a co prej že Kohn chce. Já jim ten dluh nezaplatím, vykřikl Kohn, zavřel okno, zalezl do postele a než spokojeně usnul, bylo slyšet, jak říká: Tak, a teď má starosti Roubíček.

No a s tím Řeckem, pane Kohn, je to nemlich to samé. Proto ten Tsipras vyjednal dohodu a pak svolal doma referendum, aby tu dohodu (která se mezi tím změnila) odmítlo. Mimochodem, Václav Klaus, který už zřejmě v horku ztrácí soudnost, k tomu poznamenal, že si tím Tsipras posílil pozici a kdyby to dopadlo jinak, EU by v Aténách vyvolala Majdan a jeho vládu by svrhla. Logiku nehledejte, jde jen o hození koláče špíny. Jinak ale má Klaus ve svém interview pro Parlamentní listy zřetelně pravdu.

Řekové tedy s největší pravděpodobností svoje peníze dostanou, protože kdyby nedostali a museli se vrátit k drachmě a snad i vypadnout z Unie, celý ten unifikační plán by spadl jak domeček z karet. On tedy stejně padá, protože po této podívané jsou asi rádi všichni, kdo zůstali mimo eurozónu, a ti, co tam naposled nastoupili, jsou vzteklí, že mají podporovat stát bohatší, než jsou oni sami, a navíc je tu Itálie se Španělskem, které dostaly návod, jak se zachovat, až přijde pan vrchní a zvolá Platit, prosím.

Pozitivní na věci je to, že pokud rozum zvítězí, padne unifikační chiméra a nastolí se jako kritérium efektivita a hospodářský výsledek. Takže ne boj s igelitovými pytlíky, ale například kontinentální koncepční budování infrastruktury, dálniční sítě a vysokorychlostních železnic. S igelitovými pytlíky nechť bojuje každý stát Unie na vlastní pěst.