Lidové noviny přinesly minulý týden krátkou glosu věnovanou dvěma adeptům na prezidentského kandidáta za ODS. Přemysl Sobotka připomíná autorovi článku unaveného seladona, Evžen Tošenovský zas v jeho očích vypadá jako komunistický papaláš. Úvaha je zakončena konstatováním, že kandidát ODS bude vybrán ze dvou nul.

Škoda, že se glosa nevěnovala i dalším kandidátům. Cožpak to také nejsou šedivé myši, na něž se označení "nula" hodí přinejmenším stejně? Kde máme u Jana Fischera či Jana Švejnara nějakou myšlenku, zásadu, politický čin či alespoň nezapomenutelný projev, jejichž absenci autor vyčítá kandidátům ODS? Slyšeli jsme snad od Jana Fischera jedinou větu, jejíž obsah by polarizoval naši společnost nebo ji aspoň pohnul k diskusi? Jakou svou úžasnou myšlenkou nás obdařil Jan Švejnar? Oba tito adepti říkají jen to, co chtějí slyšet jejich potenciální voliči, bezbarvé plky přizpůsobené veřejnému mínění.

Kdo nám tedy po těchto čtyřech nulách zbývá? Naprosto nevýrazný Jiří Dienstbier, který bude kandidovat jedině v tom případě, že se jej v Lidovém domě budou chtít konečně zbavit, Zuzana Roithová, jejíž tvář se vybaví jen málokomu, Jana Bobošíková, věčná kandidátka na cokoliv, Karel Schwarzenberg, handicapovaný věkem a svou příslušností k šlechtě, kterou nenávidí většina naší společnosti... Kde jsou ty osobnosti, po nichž volá autor zmíněného článku? Vždyť jediným skutečně výrazným kandidátem, jakkoli velice rozporuplným, je ... Miloš Zeman!

A protože posledně jmenovaný podle všeho nemá šanci se na Hrad dostat, vypadá to, že po dvou skutečných osobnostech, Václavu Havlovi a Václavu Klausovi, usedne na Hradě člověk, jehož jméno si lidé sotva zapamatují. Prezidentem bude konečně kladeč věnců, po jakém v posledních třiadvaceti letech toužili odpůrci jednoho či druhého Václava.

To jsme to dopracovali.