Norsko není schopné respektovat ani základní lidská práva. Soud dal svým rozsudkem najevo, že svoboda slova v Norsku neplatí. Odebrání dětí na základě medializace je možné pouze v nesvobodných a nedemokratických zemích.

Norský krajský soud v Oslu se odmítl zabývat odvoláním Evy Michalákové, a ta tak ztrácí rodičovská práva k oběma svým synům. Aktuální rozhodnutí norského soudu považuji za velmi důležité. Potvrdilo se jím to, co jsem si o norském systému myslel už dlouho. Když vám jednou Barnevenet sebere děti, vrátí vám je jen zázrakem nebo na základě neústupného boje s obrovskou mezinárodní podporou.

Dosavadní vývoj v kauze Evy Michalákové nám navíc ukazuje, že norské úřady se nezastaví opravdu před ničím a chovají se jako zloději dětí. Přitom se Eva Michaláková nedopustila ničeho zlého. Nikoho nezavraždila a ani se prokazatelně nedopustila žádného trestného činu vůči nikomu, ani vůči svým dětem.

Zbavení rodičovských práv na základě medializace považuji za naprosto nepřípustné. Takový přístup norských úřadů a soudů je smutnou ukázkou toho, jak tento neomarxistický systém skutečně funguje. I s masovým vrahem Breivikem se v této severské zemi jedná v mnoha ohledech lépe, než s matkou, které byly odebrány děti na základě lží učitelky ze školky, které se nikdy neprokázaly.

Boj stále pokračuje

Nic ale není definitivně ztraceno. Prohráli jsme bitvu, ale ne válku. Boj pokračuje, protože v nejbližší době bude nejspíše následovat dovolání k norskému nejvyššímu soudu. A pokud se ani nejvyšší soudní instance v Norsku nezachová lépe, pevně věřím, že Eva uspěje u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který řeší již osm norských kauz. Biologická vazba mezi rodinou a dětmi tu byla násilně zpřetrhána, což je v naprostém v rozporu s veškerými evropskými mezinárodními smlouvami.

A konečně se musí změnit i přístup České republiky, jejích ministrů a ÚMPODu, protože všichni zmínění šli v celém případu očividně proti zájmům biologické rodiny, respektive dětí. O to více si alespoň v této věci vážím konkrétních kroků pana prezidenta Zemana, který se nebojí pojmenovat věci pravým jménem.

Ano, prezidenta Miloše Zemana je možné kritizovat za mnoho věcí, nicméně zde se bohužel ukazuje, že jeho úřad je v Česku zatím jediný, který se nebojí postavit za práva českých občanů. Doufám, že i další nejvyšší představitelé Česka začnou v této věci neprodleně jednat. Nechci, aby český stát dále zavíral oči nad tím, jak jsou v zahraničí porušována práva jeho občanů! Nebo pan Zaorálek a paní Marksová ano?

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, člen Rozpočtového výboru Evropského parlamentu