26.4.2024 | Svátek má Oto


Netřeba být paranoidní

9.7.2015

„To, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že po mně nejdou.“ Tento citát neznámého autora asi leckomu vytanul na mysli, když zahlédl zprávu, že naše policie využívá sledovací počítačové programy - a že to na ni prasklo.

Včera to dokonce řešili členové sněmovní komise pro kontrolu sledování a odposlechů. Šéf Útvaru zvláštních činností Vladimíra Šibora jim předal i seznam desítek případů, kdy policisté software využili. A to všechno kvůli tomu, že se na internetu objevily informace o využívání hackerského programu společnosti Hacking Team nejrůznějšími vládami světa. Útěchou nám snad může být aspoň to, že Česká republika není na tom seznamu ve špatné společnosti, jsou tam vedle ní třeba i Spojené státy, Jižní Korea, Singapur, Polsko, Švýcarsko a mnoho dalších. Z uniklých informací jsme se dokonce dozvěděli i to, kolik nás, daňové poplatníky, taková legrace stojí: jen za prodloužení licence na používání systému vzdálené kontroly a několika dalších programů na tento rok jsme zaplatili 120 tisíc eur, tedy 3,26 milonu korun.

Půvabné na tom je, že tato data si nechala ukrást firma, která se na špehování, prolamování účtů a další hackerské finty specializuje. Pro nás, běžné občany, to znamená jen to, že si nemůžeme být jisti vůbec ničím – a ani kvůli tomu nemusíme být paranoidní. Všechny instituce, s nimiž přicházíme do styku, si ukládají údaje o nás, o našich rodinách a všechny další možné podrobnosti včetně čísla našich ponožek. Na ulicích, v úřadech, ba často i v soukromých prostorách nás sledují kamery, telefonní hovory jsou nahrávány, e-maily shromažďovány a co o sobě neřekneme my sami, prozradí na nás jiní.

Nezbývá nám než s tímto vědomím žít. Ostatně americké tajné služby (a určitě nejen ony) si neberou servítky a sledují i vrcholné představitele spojeneckých zemí, tak proč bychom se měli divit my. Nevyhneme se tomu, leda by se naše společnost vrátila přinejmenším o pár desítek let zpátky. Nemůžeme se všichni chovat jako Friday, tajná agentka ze stejnojmenného románu Roberta A. Heinleina, nebo bývalý agent NSA v podání Gene Hackmana ve filmu Nepřítel státu - obě postavy se dokázaly po světě pohybovat dokonale anonymně, ovšem za cenu nemalého úsilí a téměř naprosté izolace od běžné společnosti. Takový život by asi většina z nás žít nechtěla.

Jediné, čím si můžeme být jisti, je to, že pohovorem šéfa ÚZČ s poslanci celá záležitost skončí. Skončí-li i firma Hacking Team, je druhotné. Vbrzku se objeví jiná, která bude nabízet stejné, ne-li lepší služby a, jak říkal Werich, „pojede se dále močálem černým kolem bílých skal“.

JAG Jiří Wagner