Asi žádný politolog neočekával, že by si Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg po druhém kole prezidentských voleb padli kolem krku. Už proto, že ti dva jsou dost odlišní, vyšli z různých táborů a kampaň byla vyostřená, hlavně ze strany pozdějšího vítěze.

Prezident Miloš Zeman je ve své funkci od 8. března 2013, přičemž prezidentské volby proběhly již o dva měsíce dříve. Pomalu tak končí stodenní lhůta hájení, a tak je dobré lehce zrekapitulovat jeho kroky a vystupování poté, co usedl na Pražský hrad.

Tvrdím: S naší vládou je to jako s velkým bachratým broukem. S dovolením vysvětlím. Víte, co je to nosorožík? Pokud se občas vrtáte na zahrádce, alternativně pokud na té zahrádce ještě máte kompost, možná jste už měli tu čest seznámit se s jeho ponravou.

V souvislosti s rozeštváváním veřejnosti kvůli dopadům amnestie na poškozené se zakořenil obecný názor, že kdo byl obviněn, je zcela jistě vinen, musí být odsouzen a poškození se pak podělí o jeho majetek, i když už třeba ani žádný nemá.

Sto pět svědků a desítky tisíc stran spisu, to vše má představovat dostatečné důkazy pro potrestání jedenácti lidí, kteří čelí obvinění z korupce a manipulace s veřejnými zakázkami. Patří mezi ně i bývalý středočeský hejtman David Rath.

Vady automobilu se reklamují u toho, kdo auto zákazníkovi prodal. Ten jediný je zodpovědný za celé auto a zákazník není povinnen obíhat tisíc dodavatelů značky kolem dokola naší Zeměkoule.

Návrh ústavního zákona o takzvané dluhové brzdě předložený Poslanecké sněmovně je chybný. Sněmovna by jej měla zamítnout. Proč? Nepotřebuje snad česká ekonomika zkrotit dluh? Zajisté potřebuje. Zákon je však vadný. Z více důvodů.

Jedno nelze novému prezidentovi upřít: přesto, že je Miloš Zeman ve funkci pouhé dva měsíce, v malém českém rybníku značně rozčeřil hladinu. Jako jednu z priorit vyhlásil sice boj s korupcí, ale obklopil se na Hradě starými šíbry, kteří se právě v korupčním prostředí cítí jako pstruh v potoce.

Žijeme si v tom eurosocíku náramně. Máme sociálně demokratickou vládu maskovanou jako pravici, máme také neokomunistickou opozici maskovanou jako demokratickou levici.

Od počátku devadesátých let většinou dominovaly naší republice pravicové strany, vždycky pod vedením ODS. Sociální demokraté stáli u kormidla pouze v letech 1997–2006. Vládnoucí politici se zpravidla snažili své rezorty dobře řídit, mnozí se však neubránili lákadlu, aby se při tom potajmu neobohatili...