28.3.2024 | Svátek má Soňa


NĚMECKO: „Zdroje tu jsou“ po německu

3.5.2014

Náš západní soused vyšel z finanční krize vítězně. Není ale nezranitelný

Kdo je vítězem evropské finanční krize? Jednoznačně Německo. A to nejméně ze dvou důvodů.

Občas se nepřesně tvrdí, že záchrana eura se Německu vyplatila. Ve skutečnosti euro nebylo třeba nikterak zachraňovat. Žádný stát není možné z eurozóny nedobrovolně vyloučit. Žádný stát zatím nechtěl eurozónu dobrovolně opustit kvůli obavám z velkého rizika, které by následovalo. Německu se paradoxně vyplatilo dlouhé trvání paniky kolem údajné hrozby rozpadu eurozóny.

Tato panika spojená s Řeckem, Španělskem a dalšími krizovými státy přesměrovala tok mezinárodního kapitálu do bezpečných německých dluhopisů. Investoři přestali věřit, že irský, španělský nebo dokonce řecký dluhopis je stejně kvalitní jako německý - je vlastně s podivem, jak dlouho tato víra přetrvávala. A když padla, znamenalo to velkou úsporu pro spolkový rozpočet. Větší poptávka po dluhopisech znamená pokles úrokových sazeb. Levnější úroky jsou samozřejmě výhoda.

Příklad. Koncem dubna 2009 nesl desetiletý německý státní dluhopis výnos 3,18 procenta ročně. Koncem dubna 2014 stejný typ dluhopisu nesl roční výnos jen ve výši 1,48 procenta. Tak se stalo, že německá vláda mohla ušetřit mnoho miliard eur ročně jenom díky levnějším úvěrům. Nejen to. Německé podniky mají levnější úvěrový kapitál pro investice a běžný provoz.

Důvod k velkorysosti

Druhý důvod. Němci vydělávají i na faktu, že členské země eurozóny, které by potřebovaly devalvovat, tak nemohou učinit. Francie, Španělsko a Řecko mají celkový deficit obchodní bilance v hodnotě přes 90 miliard eur. Naproti tomu Německo má obchodní přebytek v mohutné výši přes 191 miliard eur. Tímse dostává do světové špičky, neboť druhá Čína má obchodní přebytek, který dosahuje bezmála 169 miliard eur za posledních dvanáct měsíců.

Německo, světová výrobní a obchodní supervelmoc, má díky svému postavení nízkou nezaměstnanost. Mimochodem, i Česko a Slovensko mají z německého úspěchu určité výhody jako významní subdodavatelé. Český přebytek obchodní bilance ve výši přes 13 miliard eur není zanedbatelný a svědčí o tom, že koruna by za normálních okolností měla posílit.

Zpět k Německu. Díky výborným výrobním výsledkům má také poměrně slušné výsledky veřejných financí. Očekávaný přebytek spolkového rozpočtu za rok 2014 má představovat půl procenta hrubého domácího produktu. V rámci Evropy podobný výsledek čeká již jen Švýcarsko (nepočítáme-li konzistentně vysoké rozpočtové přebytky Norska jakožto plynové velmoci).

To umožňuje vládě vystupovat s jistou velkorysostí. Ministr financí Wolfgang Schäuble opatrně připustil, že by snad bylo možné reformovat německý systém daní z příjmů, aby byla odstraněna tzv. studená progrese. Jde o to, že s rostoucí inflací se mzdy příslušníků střední třídy dostávají do stále vyšších daňových pásem.

Větší rozruch ovšem vzbudil plán snížit důchodový věk u některých tříd pracovníků na 63 let. Toto je povrchně líbivý prvek v německé politice, který dokládá, jak hluboce populistická je německá sociální demokracie. Německo samozřejmě nemá peníze na ještě další zvyšování penzijních výdajů. Skutečnost, že rozpočet je momentálně v mírném přebytku, k tomu nezavdává důvod. Německá demografická situace je ještě horší než situace Česka, neboť Německo postrádá silnou generaci narozenou v 70. letech.

Stárnoucí země

V této souvislosti stojí za připomenutí článek, který v roce 2001 publikovali ekonomové Hans-Werner Sinn a Silke Übelmesserová. Článek nese titulek Kdy Němce uvězní v pasti jejich penzijní systém? a s jasnozřivou přesností předpovídá současnost. Základní myšlenka článku je jednoduchá: Německo stárne, demografie se vyvíjí nepříznivě, počet pracujících na jednoho důchodce klesá a bude klesat. To všechno, jak autoři uvádějí, je dávno známé. Zajímavější je, že hrozí nejen růst ekonomické zátěže pracujících vrstev, ale i ovládnutí politického života důchodci. Ti budou schopni odhlasovat si jakékoli výhody, jakmile generace v důchodovém a předdůchodovém věku získá ve volbách většinu.

Oba autoři analyticky spočetli, kdy dojde k početní převaze důchodců v politice. Závěr? "Do roku 2016 bude ještě možné reformovat penzijní systém demokraticky. Po roce 2016 se Německo stane gerontokracií." Nyní máme rok 2014, což není velký omyl. Podotkněme, že reformy pod jménem Hartz, prováděné v prvním desetiletí, změnily důchodový systém spíše kosmeticky než principiálně. Studie dále pokračuje:

"Po roce 2023 bude Německo charakterizováno gerontokratickým systémem, v němž staří budou rozhodovato mladých. Pouze strach, že mladí mohou emigrovat - a snad i jistý altruistický postoj k vlastním potomkům -, zabrání starým vykořisťovat mladé," píší Sinn a Übelmesserová. Nejde o bulvár, ale o seriózní vědeckou práci publikovanou v časopise European Journal of Political Economy.

Ne, Německo není žádnou mimořádně vyspělou demokracií, jak o tom sní někteří čeští politologové. I v Německu u velké části politiků převládá silná mentalita typu "zdroje tu jsou". Dnes je Německo ekonomická supervelmoc. Není ale úplně nezranitelné.

LN, 30.4.2014

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners