Útok v Berlíně je budíčkem pro Německo: poprvé zažilo případ masového teroru

Že Německo není imunní vůči islámskému teroru, se ví. Letošek to dokládá konkrétními případy (Essen, Würzburg, Ansbach). A přesto se pondělní útok v Berlíně zásadně vymyká. Ne počtem obětí. Číslo 12 je sice vysoké oproti zmíněným útokům, ale nízké proti tomu, co zažila Francie či Belgie. Překvapením není ani užití nákladního auta. Tu metodu už zná Izrael a především francouzské letovisko Nice (86 zavražděných letos v červenci). O společenské výbušnosti berlínského útoku svědčí něco jiného.

V pondělí večer se odehrála neslýchaná věc. V Ankaře na vernisáži výstavy atentátník volající Alláhu akbar zastřelil ruského velvyslance. To je čin vyššího kalibru než útok na americkou ambasádu v Libyi (a zabití velvyslance) v září 2012. Útok v Benghází se odehrál v rozpadlém státě. Turecko je jiná liga: v metropoli členského státu NATO je zavražděn ruský velvyslanec zrovna v době, kdy vztahy NATO a Ruska jsou nejvyhrocenější za uplynulé čtvrtstoletí.

Je to třeskutý čin toho typu, který dříve vedl k válkám či pogromům. Připomeňme vraždu následníka rakouského trůnu v Sarajevu (1914) či zastřelení německého diplomata Ernsta vom Ratha židovským studentem Herschelem Grynszpanem (1938). To nacisté užili jako záminku pro státem organizovaný protižidovský pogrom (tzv. křišťálová noc).

Proto by našinec očekával, že zpráva o atentátu v Ankaře ovládne média na celé dny, ba týdny. Ale kdež. Vládla jim tři hodiny. Pak přišla střílečka v muslimském centru v Curychu a hned po ní útok v Berlíně. Ten vládne médiím od té doby. Úhrnem: nájezd autem do lidí na běžném vánočním trhu vytěsnil vraždu ruského diplomata v Ankaře – senzaci s nedozírnými následky – někam na spodní patra zpravodajských webů. Takové je poselství útoku v Berlíně.

Přišel čas platit daň

Německo zažívá radikální budíček, navíc v centru své metropole. To je opravdu o ligu vyšší kalibr než útok sekerou ve vlaku u Würzburgu. A můžeme si být jisti, že na něj bude reagovat i německá politika, i když zatím nelze prognózovat, jak přesně.

Hlavní proud německé politiky si zakládá na tom, že rozvíjí konsenzuální společnost bez prudkých zvratů, a voliči to oceňují. Ale má to své hranice. Berlínský útok zřejmě posílí pocit, že Německo se zpožděním začíná platit daň z dokořán otevřených hranic a role morálního majáku Evropy, v níž se loni tak zhlíželo.

Teď se ale před Němci rýsuje otázka. Čeho se vůbec obávat více? Toho neblahého, co s sebou dveře otevřené dokořán přinesly? (Od ohrožení žen až po terorismus.) Či toho, že by jejich země změnila své progresivní postoje, svou roli strážce evropských hodnot, ba morálního majáku? (Rozuměj: že by zásadně zpřísnila svou azylovou a migrační politiku.)

Hovořit o rozevírajících se nůžkách mezi postoji politických, kulturních i společenských elit a postoji „mlčící většiny“ je už klišé. Ale první reakce na útok v Berlíně jako by to klišé potvrzovaly. Svou kondolenci zaslal i Donald Trump: „Islámský stát a jiní islamističtí teroristé vraždí křesťany v jejich obcích,“ napsal mimo jiné. Jenže i konzervativní web Die Welt ji publikoval s upozorněním: drastická slova. Co na tom, že pak řekla skoro totéž kancléřka Merkelová – jen méně trumpovsky a „drasticky“. Posiluje se tak dojem, že v Německu stále ještě více záleží na tom, co se říká (jen to násilí probůh nespojit s islámem), než na tom, co se děje. Jako by drastická slova odsudku byla skoro horší než drastický čin.

Při noční službě na živém blogu, kdy není čas na úvahy, to vystihl Cai Philippsen z Frankfurter Allgemeine Zeitung: „Zda má ten případ teroristické, nebo islamistické pozadí, je podle policejních zpráv ještě otevřené.“ Proč se pořád dávají do protikladu islamisté a teroristé? Jen proto, že si to žádá ideologický diktát? Že teroristé jsou ti zlí, islamisté ti hodní a nemíchejme je dohromady? To už se dá rovnou napsat: „Fuj, to jsem se lekl. Myslel jsem, že to jsou teroristé, a oni jsou to jen islamisté.“

Téma pro volební kampaň

Dokud se toto nepřeklene, budou posilovat party jako AfD a hlavní proud se tomu bude stále divit. Přitom tu nejde o ideologii. V Německu je zvyk, že veřejnoprávní média tlumí zprávy o afghánském azylantovi, jenž zavraždil studentku ve Freiburgu. Jistě, z vyššího principu statistiky jde o marginální případ. Ale ten případ je poučný z vyššího principu systémových chyb. Ilustruje, jak dotyčný spáchal zločin už v Řecku, jak tam byl odsouzen a překvapivě propuštěn, jak se dostal do Německa, jak si vymýšlel svůj věk – a jak mu to vše mohlo procházet.

Uvidíme, na co vše se přijde při vyšetřování útoku v Berlíně. Zatím lze říci jen tolik, že Německo už má téma pro rok 2017 i pro volební kampaň. Obojí může být třeskuté.

LN, 21.12.2016