Německé úřady a politici se nemohou shodnout na tom, co se v Saské Kamenici vlastně stalo

Už po prvním vyhrocení situace 26. srpna začala média přinášet zprávy o tom, že v ulicích města došlo ke „štvanicím“ (Hetzjagden) na lidi jiné barvy pleti. Spolková vláda tyto štvanice odsoudila (Odkaz 1, odkaz 2, odkaz 3, odkaz 4). Vzhledem k tomu, že nějací neonacisté ve východním Německu v nezanedbatelném počtu existují, by se něco takového skutečně stát mohlo.

Místo činu v Saské Kamenici

Ve středu 5.9. však vystoupil saský ministerský předseda Kretschmer a prohlásil, že k žádným davovým štvanicím ani pogromům nedošlo. O dva dny později pak šéf Spolkového úřadu pro ochranu ústavy, Hans-Georg Maaßen, řekl ještě výbušnější věc: nejen, že jeho úřad nemá pro štvanice žádné důkazy, ale jedno zveřejněné video je podle jeho názoru možná „cílenou dezinformací“ (gezielte Falschinformation), která měla odvést pozornost od původní vraždy.

Co si z toho vybrat? Odehrály se v Chemnitzu pogromy, nebo jsou to fake news, nebo něco mezi tím? Pokusím se o nějaký přehled stavu věcí, jaký byl v sobotu 8. září v poledne.

*****************************

Hans-Georg Maaßen

Vzhledem k tomu, že jde o politicky citlivé téma, lidé mají tendenci si vybírat názor podle strany, které fandí. SPD už požaduje zvláštní zasedání (Sondersitzung) na toto téma, Zelení také. Die Linke chce rovnou jeho odvolání.

Levicové strany kritizují Maaßena za to, že se osobně setkal s dvěma politiky AfD (s ex-předsedkyní Frauke Petry, která už ve straně mezitím není, a s poslancem Bundestagu Stephanem Brandnerem). Snižuje to podle nich jeho důvěryhodnost a vzbuzuje podezření, že jeho jednání má pomoci pravici.

Naproti tomu spolkový ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) se za Maaßena postavil s tím, že má jeho plnou důvěru.

Už tak dost rozklížená velká koalice má tedy nové bolavé místo. Die Welt označuje Maaßenova slova za „čtyři věty dynamitu“, protože další konflikt mezi CSU a SPD by mohl vládu položit.

Drážďanské státní zastupitelství, pod které trestná činnost napáchaná během demonstrací spadá, vydalo k událostem v Saské Kamenici následující vyjádření: vyšetřuje se 120 trestných činů, například výtržnictví (Friedensbruch), ublížení na zdraví (Körperverletzung), urážky (Beleidigung) a zdravení vztyčenou pravicí (Hitlergruß). (To ovšem není totéž jako štvanice na lidi, to jsou v Německu průvodní jevy každé demonstrace, která přitáhne skupinky extremistů.)

Vrchní státní zástupce v Drážďanech Wolfgang Klein řekl deníku Bild v pátek 7. září:

„Wir haben immer noch keine Anhaltspunkte, dass es sogenannte Hetzjagden in Chemnitz gegeben hat. Es werden aber immer noch weitere Videos ausgewertet.“

„Zatím stále ještě nemáme žádné poznatky (indicie), že se v Saské Kamenici odehrály takzvané štvanice. Vyhodnocujeme však ještě další videa.“

Video, o kterém se Hans-Georg Maaßen vyjádřil jako o možné dezinformaci, je 19sekundový klip natočený nejspíše mobilním telefonem, který večer 26.8. na Twitteru zveřejnil levicový pseudonymní účet Antifa Zeckenbiss (doslova „kousnutí klíštětem“ – narážka na to, že jejich pravicoví odpůrci označují Antifu za „klíšťata“).

Deník Bild jej zahrnul na začátek svého širšího videa, které je k dispozici na YouTube. Můžete se tedy podívat sami:

Magazín Ze.tt se pustil do zkoumání situace. Podle jejich závěrů sedí jak místo (podle kostelní věže viditelné na záběru), tak nejspíše i čas. Novináři vyzpovídali i jednoho ze zabraných cizinců, Alihassana Sarfaraze.Ten tvrdí, že byl napaden nevinně. Pokud je mi známo, osoby z druhé strany nebyly identifikovány.

Po přečtení výše zmíněného článku věřím tomu, že čas i místo jsou pravé. Video má podle mého názoru jiné dvě slabiny.

Za prvé nejde o žádný davový hon na oběti, ale o několikavteřinový konflikt mezi jednotlivci, který vyhasl stejně rychle, jako začal, mj. proto, že přítomné ženy se snažily o uklidnění vášní („Hase, du bleibst hier!“). Takových situací se v Chemnitzu toho dne odehrálo více, i mezi Němci z obou stran barikády, a některé skončily vážněji; byli i zranění.

Za druhé, videozáběr začíná uprostřed situace, tudíž nevíme, co jí předcházelo. Byl to nevyprovokovaný útok, nebo si obě strany předtím vyměnily nějaké invektivy? Pokud ano, kdo začal?

Toto je jiné video z města. Zde hovoří (spíš křičí) nějaký důchodce o problémech se soužitím v Chemnitzu a líčí situaci, při které nějaký přistěhovalec plivl na místo vraždy a řekl „Zasraný Němec“. Není to ta samá situace, ale jako příklad poslouží:

(Verze s anglickými titulky. Viděl jsem někde i verzi otitulkovanou česky, ale nemůžu ji najít.)

Pokud je to pravda, taková, či podobná, slova by snadno mohla vyprovokovat honičku – ale kdyby z ní někdo natočil jen tu „druhou půlku“, vypadala by věc pro diváka úplně jinak, než kdyby byla situace zabrána vcelku. Dezinformace nemusí být jen vyslovené falzum, někdy stačí ze zprávy o skutečné události vynechat důležitý kontext.

Policejní odbory vyzvaly v sobotu k uklidnění debaty. Předseda odborové organizace GdP (Gewerkschaft der Polizei) Oliver Malchow řekl novinám „Neue Osnabrücker Zeitung“ toto:

„Es hat keine Hetzjagd per Definition gegeben, also dass da bewaffnete Menschen ihre Opfer durch die Straßen jagen, aber es war keineswegs eine friedliche Veranstaltung. Politiker sollten sich bei heiklen Themen erst dann äußern, wenn verlässliche Informationen vorliegen. Alles andere ist kontraproduktiv und führt nur zu Fehlinterpretationen.“

„K žádné štvanici z definice nedošlo, nestalo se, že by ozbrojení lidé proháněli své oběti po ulicích, ale také to nebylo pokojné shromáždění. Politici by se k takto ožehavým tématům měli vyjadřovat teprve tehdy, když jsou k dispozici spolehlivé informace. Všechno ostatní je kontraproduktivní a vede jen k chybným interpretacím.“

To je ovšem příliš racionální rada na to, aby se jí v dnešní hysterické době někdo řídil.

*****************************

Hudební epilog
Německý spor o existenci či neexistenci pouličních štvanic mi připomněl úvodní verše této skladby.
Ich will, Ich will dass ihr mir vertraut – Ich will, Ich will dass ihr mir glaubt. (Chci, abyste mi důvěřovali – Chci, abyste mi věřili.)

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY
Toto je kniha nejen čtivá, ale hlavně chytrá. Škoda, že se nepředčítá na středních školách. Ve spoustě okamžiků stáli lidé jako my před složitými rozhodnutími. Jejich zapomenuté příběhy sepsal Marian Kechlibar a my se z nich můžeme poučit i dnes.
Objednat si ji můžete na této adrese.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora