16.12.2018 | Svátek má Albína


NĚMECKO: Rozpačité odcházení

15.11.2018

Horst Seehofer se vzdal pozice předsedy strany. Spolkovým ministrem vnitra by však ještě nějakou dobu chtěl zůstat. 69letý bavorský veterán odchází pomalu a váhavě – stejně jako kancléřka Angela Merkel.

Před pár dny – jen krátce po oznámení kancléřky, že už nebude kandidovat na předsedkyni CDU – Seehofer také ohlásil, že se vzdá funkcepředsedy strany, a časem (ale není jasné, za jak dlouho) odejde i z funkce spolkového ministra vnitra.

Horst Seehofer

Horst Seehofer

Německé noviny v této souvislosti spekulují, že co se opouštění ministerstva týče, bude se vzorec opakovat: Seehofer si počká, dokud se kancléřský stolec neuprázdní, a pak teprve odejde na odpočinek.

Seehofer už ohlašoval svůj úmysl vzdát se všech úřadů jednou – a to začátkem letošních prázdnin, kdy vyeskaloval spor mezi CSU a zbytkem vlády o odmítání migrantů přímo na hranicích SRN. O několik hodin později si to tehdy zase rozmyslel. Současný odchod vypadá o něco definitivněji, hlavně proto, že proti Seehoferovi se obrátila vnitrostranická situace v CSU.

Bavorské volby 14. října dopadly pro CSU špatně, i když nikoliv katastrofálně; záchranou je pro ni skutečnost, že další pravicová strana, Freie Wähler, posílila natolik, že k sestavení zemské vlády číselně stačí kombinace CSU + FW. Tato koalice byla také uzavřena. CSU musela obětovat pár svých priorit, hlavně třetí startovací dráhu na mnichovském letišti, která byla odložena k ledu. Jinak se ale zdá, že nová zemská vláda nebude muset nijak zásadně měnit kurz.

Za nepříliš dobrý výsledek CSU v říjnových volbách nese kromě Seehofera zodpovědnost i Markus Söder, bavorský ministerský předseda, který v březnu 2018 vyšťouchl Seehofera z premiérského křesla. Söder vedl předvolební kampaň podle svých představ, procestoval přitom celé Bavorsko a tak by se správně měl podílet i na zodpovědnosti za mizerný výsledek. Mezi zvolenými poslanci však má Söder velmi solidní podporu a tak nejen, že se nebude nikam poroučet, ale nejspíš se bude ucházet i o uprázdněné křeslo předsedy strany. Tím by se opět oba úřady (předseda bavorské vlády a předseda CSU) sjednotily v těch samých rukou.

(Apropos, Söder rád chodí na maškarní bály, přestrojen za různé postavy – například za zlobra Shreka, což mu evidentně sedí. Ten nos si snad ani nemusel dělat umělý.)

Soder Shrek

Söder jako Shrek

Seehofer ve své straně už dlouho takovou institucionální podporu nemá a nedokázal si ji získat ani žádnými úspěchy při svém působení v Berlíně. Vyhrocený červnový spor o vracení migrantů na hranici nakonec Seehofer prohrál. Začátkem srpna sice podepsal se Španělskem mezinárodní smlouvu o tom, že žadatelé o azyl, kteří už podali žádost ve Španělsku, do něj budou vraceni. Jenže to žádný úspěch není – smlouva je v podstatě k ničemu, protože se týká jen osob chycených na rakousko-německé hranici. Prostý pohled na mapu přitom člověku sdělí, že pro někoho, kdo cestuje do Německa ze Španělska, by výlet přes Rakousko znamenal značnou okliku. Podle novin Tagesschau by se smlouva mohla týkat jednoho až dvou lidí měsíčně. Vzhledem k tomu, že aktuální měsíční počet nových žádostí o azyl je v Německu kolem 15 tisíc, je to výsměch. Škoda času a energie, které na to padly.

(Podobná smlouva s Itálií, která by skutečně nějaký význam mít mohla, skončila tak, že ji Salvini v září smetl se stolu.)

Další koaliční krize, tentokrát o ex-předsedu vnitřní kontrarozvědky Hanse-Georga Maaßena, skončila pro Seehofera rovněž blamáží. Maaßen byl svého času dosazen do úřadu jako člověk blízký CSU. Poté, co zpochybnil pravost videa zachycujícího pouliční rozmíšku v Saské Kamenici, se za něj Seehofer nějakou chvíli bil jako lev, pak dojednal jeho dost zvláštní „trestné povýšení„, ze kterého ale během pár dní couvnul a nakonec jej před týdnem s okamžitou platností vyhodil poté, co vyšlo najevo, že se Maaßen na konferenci špionů ve Varšavě kriticky vyjádřil k vládní migrační politice, kterou označil za naivní. Celkově to bylo dost trapné divadlo, a přitom si Seehofer vyhozením Maaßena ani nepomohl u svých nejhlasitějších kritiků, Zelených, kteří stále požadují z opozice jeho hlavu – pod heslem „čím dřív, tím líp, včera bylo pozdě“.

Pro tenhle druh hlasitých proklamací, které po pár dnech skončí ústupem, má německý jazyk příslovíals Tiger springen und als Bettvorleger landen“, čili „skočit jako tygr a přistát jako (kožešinová) předložka“. V souvislosti se Seehoferovými koaličními porážkami jsem jej na německých sociálních sítích viděl dosti často.

Celkově vzato ale nehodnotím Seehofera vysloveně špatně. Kdyby žil v klidnější době, mohl za sebou zanechat samé úspěchy. Mám ale dojem, že v dnešních vyhrocených časech se na své místo nehodil: k tomu, prosadit nějaké zájmy proti Merkelové, je potřeba podstatně tvrdohlavější osobnosti.

*****************************

No dobrá, co Seehoferův ústup z křesla předsedy CSU znamená pro Německo jako celek?

Z hlediska ústavní struktury státu nic, fakticky však docela dost. Tím se totiž mění poměry v neoficiálním orgánu zvaném Koalitionsausschus, který sice není zakotven žádným zákonem, ale prakticky hraje ve vládě velmi důležitou roli – řeší se na něm koaliční spory. Česky bychom to mohli přeložit třeba jako „koaliční výbor“.

Členy výboru jsou mimo jiné všichni tři předsedové koaličních stran (CDU, CSU a SPD), takže skončí-li Seehofer v této roli, nahradí jej tam nejspíš Söder. Server Tagesspiegel říká velmi jemně, že „chemie mezi Merkelovou a Söderem moc neladí“, prakticky je veřejným tajemstvím, že se nesnášejí. Söder dokonce nechtěl, aby kancléřka přijela CSU do Bavorska před volbami podpořit, i když nakonec spolu přeci jen vystoupili.

Vzhledem k tomu, kolik už za letošek bylo v Berlíně vládních krizí, je „koaliční výbor“ docela důležitým orgánem a jeho fungování se výměnou Seehofera za Södera spíše zkomplikuje, než zjednoduší. Pro už tak dost erodující GroKo by to mohl být další hřebíček do rakve.

*****************************

Hudební epilog
Pořád mám ještě náladu na Metallicu. A v německé politice je opravdu nejvyšší čas otočit stránku. Hlavně z personálního hlediska.

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY
Toto je kniha nejen čtivá, ale hlavně chytrá. Škoda, že se nepředčítá na středních školách. Ve spoustě okamžiků stáli lidé jako my před složitými rozhodnutími. Jejich zapomenuté příběhy sepsal Marian Kechlibar a my se z nich můžeme poučit i dnes.
Objednat si ji můžete na této adrese.

Zapomenuté příběhy1

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora



Diskuse


M. Prokop
11:31
15.11.2018

R. Langer
11:48
15.11.2018

M. Prokop
12:30
15.11.2018

J. Farda
18:57
15.11.2018

M. Krátký
14:47
15.11.2018

počet příspěvků: 5, poslední 15.11.2018 06:57









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.