26.7.2016 | Svátek má Anna






NĚMECKO: Problematické dotování OZE

23.9.2013

Němečtí předvolební subvenční rytíři alias čeští solární baroni

V Německu dnes vrcholí volby do Spolkového sněmu. V předvolebním mediálním guláši bylo možné nalézt různorodé názory k minulé a budoucí energetické politice spolkové vlády.

"Energetická revoluce se stává mašinou na přerozdělování. Podpora se vymyká kontrole. Vyrábí se mnohem více zelené elektřiny, než bylo plánováno. Ceny emisních povolenek se hroutí. Uhlí zažívá renesanci. A svět produkuje nevíce CO2 v historii".

Úvodní odstavec komentáře Holgera Steltznera, publikovaný minulý týden ve Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ), úderně shrnuje hlavní témata, která byla v průběhu předvolební kampaně diskutována v souvislosti s přechodem německé energetiky na obnovitelné zdroje (OZE), chcete-li "energetickou revolucí". Z pohledu čtenářů postižených technickým vzděláním či ochotných čerpat informace o energetice nejenom z propagačních materiálů alarmistických organizací nenalezneme v textu nic objevného. Nicméně v německém tisku je to až nezvykle upřímné hodnocení dosavadního průběhu procesu, jehož počátek můžeme datovat do období vyhlášení plánu na odstoupení od jaderné energetiky v roce 2000 za koaliční vlády SPD a Zelených pod vedením kancléře Gerharda Schrödera. Komentátor FAZ se především zaměřil na plnění původně deklarovaných cílů z hlediska ochrany klimatu.

Objektivní východiska k diskuzi o budoucnosti německé energetiky jsou zřejmá. Z hlediska peněženky řadových občanů energetická revoluce příliš neboduje. Ceny elektřiny pro koncové spotřebitele jsou jedny z nejvyšších v Evropě, pro některé z nich se blíží 30 ct/kWh. To v souhrnu představuje sumu, která již citelně doléhá na sociálně slabší vrstvy obyvatelstva, tvořící ovšem rozhodující část voličské základny. Stejně jako v České republice, tak také v Německu mají potíže s otesánkovsky bobtnajícím příspěvkem na OZE, o kterém kancléřka Merkelová po havárii ve Fukušimě v roce 2011 prohlašovala, že by jeho výše neměla překročit 3,5 ct/kWh. Nicméně v současné době dosahuje 5,3 ct/kWh a odhady analytiků pro rok 2014 předpovídají jeho možný nárůst až na 7 ct/kWh, zatímco velkoobchodní ceny na burze nyní oscilují okolo 4 ct/kWh. Navíc podle názoru spolkového ministra životního prostředí Altmaiera by při zachování stávajícího systému podpory OZE náklady na energetickou revoluci mohly do r. 2040 vystoupat až k sumě 1 bilion eur. Tyto skutečnosti výrazně nahlodávají odhodlání veřejnosti připlácet si za "zelenou elektřinu".

Podle FAZ cena elektřiny rozděluje Německo. Většina obyvatelstva se obává dalšího zvyšování cen, "ale to však rostoucí zástup "profitérů" energetické revoluce nezajímá".

Zde si dovolím drobnou vsuvku s upozorněním na názor části domácích analytiků (např. Öko-Institut), kteří pro příští rok předpovídají pokles cen elektřiny pro domácnosti z důvodu očekávaného pokračujícího propadu velkoobchodních cen. Nicméně vzhledem k předpokládanému zvýšení příspěvku na OZE zřejmě nelze počítat s tak výrazným snížením jako v České republice.

Komentátor FAZ konstatuje nenaplnění dvou základních předpokladů energetické revoluce. Prvním bylo, že v důsledku rostoucích cen energie z fosilních paliv se zelená elektřina začne sama ekonomicky vyplácet. Předpokládám, že tím měl na mysli pokles výrobních cen elektřiny z OZE pod úroveň fosilních zdrojů, a to samozřejmě bez subvencí a legislativně předepsaného povinného výkupu. Druhý předpoklad zněl, že výroba elektřiny ve fotovoltaických a větrných elektrárnách sníží domácí emise CO2. Komentář formuloval dosti expresivně:

"Je to perverzní. Amerika dosahuje frakováním klimatických cílů, které nikdy nepodepsala, zatímco samozvaný klimatický premiant Německo vypouští více kysličníku uhličitého, než v loňském roce". K situaci v USA ještě uvedl: "Nízké ceny energie jsou motorem opětovné industrializace Ameriky. Cena plynu tam poklesla o 75%. Protože je uhlí nahrazováno plynem, vypouštějí USA nejméně emisí za posledních dvacet let".

Kritické vyjádření rovněž směřoval k zhroucení trhu emisních povolenek, jejichž ceny jsou tak nízké, že ztratily svoji motivační funkci pro přechod k nízkouhlíkovým technologiím. V této souvislosti citoval dva rezignované výroky Ottmara Edenhofera, ředitele Postupimského Institutu pro výzkum klimatu: "V následujících třech až čtyřech desetiletích nelze očekávat nedostatek fosilních zdrojů", "Nacházíme se v období největší renesance uhlí od dob industrializace".

Pozici nové vlády ve vztahu k průmyslu rovněž nevidí růžově:

"Německo je v bryndě. Následující vláda musí na jedné straně zabránit subvencování, na straně druhé však nemůže vystavit firmy s energeticky náročnou výrobou nákladům na příspěvek na OZE, protože by jinak utekly. Konec konců náklady na elektřinu jsou mnohdy vyšší než osobní náklady a elektřina pro průmysl je u nás už o 40% dražší než ve Francii. Nejenom chemický průmysl a kovoprůmysl radši investují kvůli cenám energie v Americe. Rovněž mnohá datová centra v internetovém uzlu ve Frankfurtu přemýšlejí o přestěhování do Amsterodamu nebo Paříže. Odchod energeticky náročných podniků zasáhne samotnou podstatu národního hospodářství, protože se tím přeruší výrobní řetězce".

Pokud se nyní vrátím k titulku článku a vyhrocené české diskuzi o "solárních baronech", tak ani tato řekněme "osobní rovina" se skrytým podtextem nemravného zisku na úkor řadových spotřebitelů elektřiny není výhradně českým specifikem a dokladem pokleslosti českých poměrů. Obdobná diskuze totiž probíhá i v Německu. Zde však jsou obvykle bráni na paškál "profitéři", kteří například těží z nájemného ve výši desítek tisíc euro ročně z pronájmu pozemků pro větrné parky. Domácí obdobu našich solárních baronů autor komentáře nazývá jako "subvenční rytíře". Možná to lze považovat za námět pro českou novinářskou obec, pokud skutečně někdy skončí označení "solární baron" jako urážka u českých soudů.

Český OZE rybníček v rozsahu stovek miliard korun nepochybně vykazuje svérázné prvky místního podnikatelského folklóru, nicméně zdaleka nedosahuje rozměrů německého OZE moře v rozsahu stovek miliard euro. Problematika dotování OZE je již evropský problém. V průběhu relativně krátkého období platnosti environmentální legislativy náklady na OZE z neškodných hodnot explodovaly do rozměrů celoevropské finanční laviny v řádu bilionů eur. Jedná se o logický důsledek ideologických zásahů do energetiky, když jakékoliv technické a ekonomické argumenty byly a priori považovány za zlovolnou snahu nevzdělaných omezenců bránit záchraně planety.

Pro dokreslení evropského rozměru: už v prosinci loňského roku zaslala Evropská asociace fotovoltaického průmyslu (EPIA) otevřený dopis evropskému komisaři pro energetiku Güntheru Oettingerovi, v kterém jej vyzvala k ráznému zásahu vůči uskutečňovaným, plánovaným či dokonce retroaktivním úpravám systémů podpor OZE v Belgii, Bulharsku, České republice, Francii, Řecku a Španělsku, ať už se jedná o více či méně inteligentní a legislativně obhajitelné snahy jednotlivých států o aplikaci dodatečných daní, snížení výkupních cen, limitované výroby či poplatků za připojení do sítě.

Pokud se týká diskutovaného Německa, lze očekávat výrazné přepracování zákona o OZE koncem tohoto roku, po konsolidaci politické situace po volbách.

Převzato z Nejedly.blog.idnes.cz se souhlasem autora



Diskuse


B. Rybák
19:34
25.9.2013

M. Krátký
12:19
23.9.2013

M. Prokop
14:45
23.9.2013

L. Novák 475
14:53
23.9.2013

J. Boleslav
16:48
23.9.2013

J. Kuka
11:55
23.9.2013

L. Novák 475
14:48
23.9.2013

počet příspěvků: 23, poslední 25.9.2013 07:34









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.