Zbylo ještě v Evropě několik svobodných zemí, kde je dosud možné vést otevřenou politickou debatu na téměř jakékoli téma. Kde nebyla svobodná diskuse ochromena feministickou policií s jejím lakmusovým papírkem absurdní „senzibility“ vůči ženám. Kde politická korektnost nestanovila názorový koridor, čímž byla celá řada zásadních společenských problémů dlouhodobě tabuizována. Kde je ještě dostatek novinářů, kteří nepodlehli autocenzuře. Kde slovo „Brusel“ vzbuzuje u většiny občanů právem stále hlubší negativní asociace, přičemž zhruba platí nepřímá úměra – čím větší odpor společnosti ke zlořádu jménem EU, tím větší je její svobodomyslnost. Politici z těchto středoevropských, východoevropských a balkánských zemí, kde si lidé ještě váží svobody, kterou jim komunismus tak dlouho upíral, by měli při příští návštěvě Německa zvážit to, co od nich lidskoprávní aktivisté vyžadují při návštěvě Číny a podobných zemí: nastolit otázku lidských práv.

Dříve než se čtenář začne ošívat (Spolková republika Německo, tento archetyp demokracie a plurality, a problémy s porušováním lidským práv?!), nechť si laskavě přečte následující výtah z novin Frankfurter Allgemeine Zeitung z 16. května. Předesílám, že jde o tiskovinu provládní, proevropskou a proimigrantskou. Podtitul inkriminovaného článku zní: Násilí proti členům AfD [Alternativa pro Německo] ze strany levicových extrémistů nabylo děsivých rozměrů.Jednoho prosincového večera seděl Carsten Hütter asi v devět hodin se svými stranickými kolegy v kanceláři v Chemnitz. Náhle se ozvala hlasitá detonace, která vyrazila okenní tabulky. Dva mladí muži, kteří před dveřmi odpálili velký dělbuch, prchali pryč. Hütter by mohl dlouho vyprávět, co zažil v minulých měsících s Antifou. 51letý bývalý člen CDU, někdejší poddůstojník bundeswehru a otec pěti dětí, žije v obci Marienburg v Krušných horách. Ve svém volebním obvodu provozuje pět kanceláří, které byly všechny vícekrát napadeny – vymlácená okna, nastříkané nápisy na zdech, láhve s barvou hozeny na zeď. Intenzita útoků se stupňovala – nejprve plivance, pak zdi polepené nálepkami Antify a nakonec dlažební kostky a kameny. Koncem dubna vychrstli pachatelé na fasádu kanceláře v Lugau dvacet litrů hnědé barvy. Náklady na opravy hradí poslanec saského sněmu Hütter často z vlastní kapsy. Přiznává ale, že neví, jak dlouho bude schopen těmto útokům odolávat. Přitom se považuje v rámci AfD za umírněného politika, jenže pro Antifu jsou všichni v AfD „fašouni“ a „rasisti“. Pachatelé ve věku od 14 do 25 let pocházejí dle jeho mínění z blízkého „alternativního“ centra mládeže v Chemnitz. Policie projíždí nyní častěji kolem Hütterovy kanceláře, ale nikoho dosud nezajistila.

Hütterovy zkušenosti nejsou ničím výjimečným. Pouze v Sasku bylo od počátku roku napadeno 27 kanceláří AfD. V Braniborsku je situace podobná. Násilí Antify se nezastavuje ani před soukromým životem politiků AfD. Nedávno táhlo 180 tzv. Antiněmců vesnicí Bornhagen v Duryňsku, kde žije Björn Höcke. Na transparentu stálo: Co žádáme, není mnoho: zničit domov Björna Höckeho. Nasazeno bylo několik set policistů, obrněné vozidlo, dvě vodní děla. Duryňský ministerský předseda Bodo Ramelow řekl, že shromáždění před soukromými domy jsou „nacistické metody“, což se ale nelíbilo některým soudruhům z jeho strany Levice (die Linke). Žádná větší diskuse tím však vyvolána nebyla. Jedna demonstrace před domem Höckeho nebyla povolena, nicméně Höcke se pro jistotu odstěhoval a odvezl také své děti. Jak uvedl, jeho právo na soukromý život bylo omezeno. Něco podobného prožívá také místopředseda AfD Alexander Gauland, jehož dům v Postupimi byl postříkán barvou a počmárán hákovými kříži. Pachatelé na internetu zveřejnili jeho adresu a upozornili, kde se na domě nachází kamera a alarm. Nápaditost „protifašistickým“ bojovníkům nelze upřít. Když chtěl v lednu Lars Steinke z Göttingen odejít na schůzi, zjistil, že vrata k jeho domu jsou zatarasena dvěma masívními zámky a před domem je vykopán symbolický hrob...

Jednou z nejvíce nenáviděných osob je Beatrix von Storchová, která patří k pravému křídlu v AfD a v jejích žilách navíc koluje modrá krev. Před jejím berlínským, opakovaně poškozovaným domem se také konala protestní demonstrace, jejíž účastníci v okolí roztrousili pomlouvačné letáky. Již loni na podzim bylo zapáleno její auto, předtím vyfotografované a popsané na internetu. V únoru jí levicový aktivista v Kasselu vhodil do obličeje dort. Méně legrace shledala policie v opakovaných pohrůžkách smrtí na její adresu, takže v současnosti žije Storchová ve své vlastní zemi pod policejní ochranou a na politické akce je transportována v opancéřovaném voze. Ke štvanici na Storchovou se přidal renomovaný týdeník Spiegel, který nedávno otiskl několikastránkový materiál o její rodině a podnikatelských aktivitách, který se sice tváří věcně, ale třídní a názorovou nenávist nezapře. Mimochodem – kdo že to brojí v Německu proti hlásání nenávisti?

S výhrůžkami a škodami na majetku musejí počítat také hoteliéři a hostinští, kteří AfD poskytnou své prostory. Dne 21. března byl poškozen hotel v Lipsku, protože patřil do řetězce, který krátce předtím pronajal prostory pro stranický sjezd v Berlíně. Jiné hotely jsou „opatrnější“ a raději AfD odřeknou. Dalším oblíbeným postupem „levicového odporu“ je tzv. „vyautování“ pravicových politiků. Děje se tak především na internetu, a to prostřednictvím portálu linksunten.indymedia. Zde jsou zveřejňovány fotografie, životopisy a adresy politiků AfD. Ultralevicové bojůvky skandalizují nepohodlné osoby rovněž vylepováním plakátů s fotografií, adresou a telefonním číslem v jejich bydlišti. Členka Pegidy Tatjana Festerlingová byla touto cestou doslova vyštvána ze svého domova v Hamburku, ze čtvrti ovládané zfanatizovanými levičáky. Nyní žije se změněnou vizáží na utajovaném místě v Sasku. Německý tisk k tomuto terorizování politické opozice včetně zveřejnění jmen a adres všech účastníků nedávného stuttgartského sjezdu AfD vesměs mlčí. AfD podala již několik trestních oznámení a snaží se všechny útoky dokumentovat. Policie mezitím došla k závěru, že násilí levicových extrémistů zřetelně narostlo, což samozřejmě souvisí s Pegidou a vzestupem AfD. Jedním z center levicového fanatismu je Sasko (a zejména jeho metropole Lipsko), kde v loňském roce narostl počet případů násilí proti členům AfD téměř na trojnásobek. Avšak – jak konstatují závěrem Frankfurter Allgemeine – ve srovnání s pravicově motivovaným násilím proti imigrantům jsou útoky levicových bojovníků politickým a žurnalistickým mainstreamem přecházeny mlčením.

Anebo jsou dokonce z nejvyšších míst podněcovány lživými a manipulativními výroky, k jejichž původcům se před několika dny připojil ministr spravedlnosti spolkové vlády Heiko Maas (SPD), když prohlásil, že AfD je nacionalistická, nepřátelská ženám a autoritativní. Nestoudnost, prolhanost a ubohost německé vlády už dávno překročily všechny myslitelné hranice, ale tomuto politikovi chřadnoucí SPD se přece jen podařilo vykročit ještě o kousek dále, když přirovnal AfD k politice tureckého prezidenta Erdogana. Ano, onoho radikálního muslima Ergodana, jemuž berlínská vláda hanebným způsobem ustupuje a jehož autoritativní asijský a muslimský stát hodlá vtáhnout do EU. Tyto nehoráznosti pronáší spolkový ministr spravedlnosti na adresu legální významné politické organizace v době, kdy ji levičácké bojůvky denně napadají, terorizují, poškozují její majetek a omezují svobodu pohybu a shromažďování jejích členů, aniž by byly za mnohonásobné porušení zákonů hnány k odpovědnosti. Dosud nebyl zřejmě jediný příslušník Antify v Německu postaven před soud. Takto dnes vypadá německá spravedlnost pod správou sociálně demokratického politika.

Pro členy AfD, Pegidy a vůbec všechny aktivní odpůrce migrační politiky německé vlády přestávají platit některá základní občanská práva, zejména právo na svobodu pohybu, svobodu shromažďování a právo na ochranu majetku. Velké akce AfD, jako byl nedávný sjezd ve Stuttgartu, je policie zatím schopna účinně ochránit před fanatiky z Antify, ale každodenní útoky proti jednotlivým členům strany potírá velmi chabě a zcela nedostatečně. Mlčení vládních stran k násilí vůči AfD je nepřímou pobídkou ultralevicové mládeži vychované na německých školách k nenávisti vůči všemu pravicovému: Jen jim dejte, fašounům! Co na tom, že řádění Antify se svým charakterem (zatím ne mírou násilí) podobá řádění nacistických bojůvek za výmarské republiky. Účel přece světí prostředky. Za Hitlera stejně jako za Merkelové.