V úterý 4. srpna odvolal ministr spravedlnosti Heiko Maas rok před odchodem do důchodu generálního státního zástupce profesora Haralda Rangeho poté, co nechal vyšetřovat dva bloggery ze serveru netzpolitik.org kvůli vlastizradě. Proti zahájení trestního stíhání protestovali politici včetně prezidenta.

Pokusů o kriminalizaci novinářské činnosti v Německu existovalo již několik a ten nejznámější, kterému se říká spiegelaféra, se dostal až k Ústavnímu soudu.

V roce 1962 newsmagazín Der Spiegel zveřejnil 8. října článek s názvem Podmínečně připraveni. Text obsahoval tajné závěry společného cvičení NATO s názvem Fallex 62, v nichž stálo, že během atomového útoku na Německo by pravděpodobně zahynulo 15 milionů lidí. Redaktoři byli stíháni pro vlastizradu.

Za dva a půl roku, dne 13. května 1965, vyhlásil 3. trestní senát v Karlsruhe následující nález: „Otevření procesu proti obžalovanému redaktoru Ahlerovi a vydavateli Augsteinovi se zamítá. Byly shledány důkazní nedostatky. Náklady na řízení budou hrazeny ze státní kasy.“

V odborných právnických diskusích převážil argument, že žurnalista nepředstavuje typ zrádce vlasti. Při posuzování jde hlavně o to, s jakým úmyslem si dotyčný muž takovýto materiál obstaral. Novinářům jde hlavně o kritické posouzení politiky a své názory potřebují podložit fakty. A to ve svobodné demokratické a právní zemi je vážný úkol.

V současném případě začalo trestní stíhání na základě dvou textů: První byl zveřejněn v únoru a měl název Tajný přísun peněz: Úřad na ochranu ústavy pracuje na masovém vyhodnocování obsahu internetových serverů. Druhý z dubna měl titulek Tajné oddělení: Představujeme novou jednotku Úřadu na ochranu ústavy, která má vypracovat systém sledování internetových obsahů.

Oba zveřejněné články byly sepsány na základě dokumentů označených Jen pro služební potřebu. Připomeňme ještě, že server netzpolitik je jeden z nejrenomovanějších v Německu, v roce 2014 byl vyznamenán prestižní cenou Grimme-Online-Award.

Stejně časopis Der Spiegel měl v roce 1962 již mezi čtenáři a politiky velký respekt: prodaný náklad činil půl milionu výtisků týdně.

Přesto ale mezi oběma případy existuje rozdíl, položíme-li si základní otázku: má přednost právo na svobodu slova nebo právo na ochranu státu? Laická odpověď je zřejmá, v prvním případě zveřejnění mělo vést k větší ochraně občanů před možnými následky konfliktu, v druhém případě byl naopak poškozen úmysl státu chránit občany před možným nebezpečím.

Jestli tomu tak skutečně bylo, by mohl ale posoudit pouze soud, ke kterému nedošlo, a to je zřejmě chyba, protože internet zcela zásadně proměnil mediální krajinu a stát by na tuto změnu měl reagovat.

Politický zásah pak budí i podezření, že stíhání bylo zastaveno jen proto, že za dva roky budou volby a z kauzy by se stalo volební téma, ústavní soud by do té doby jistě nerozhodl, jenže tím se řešení nové situace jen odkládá.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus