aneb Jak je to s tím východním Německem a Saskem zvlášť

Před pár dny jsem vydal na Zdroji komentář inspirovaný svojí nedávnou dovolenou. Dosti se v něm hovoří o tristním stavu obyvatelstva na východních hranicích Německa.
Nato se mi po Twitteru ozval pan Mádl, žijící v Sasku, s tím, že situace se za posledních pět let hodně zlepšila a lidé se do Saska vracejí.
Rozdílu našich dojmů chci v tomto článku nějak přijít na kloub.

*****************************

Začnu trochu z osobní historie. Narodil jsem se a vyrostl jsem v Ostravě. Patřím do koncové části velké kohorty sedmdesátých let; porodnost vyvrcholila v roce 1975 a v roce 1978 už začala opadávat. Bylo to patrné například na velikosti školních tříd. Když jsem byl na gymnáziu, o rok starší kolegové měli třídy A-E, my už jenom A-D. Jak se tak dívám na stránky svého gymnázia, v letošním roce se přijímaly tři třídy: dvě osmileté, jedna čtyřletá.

Živě narození v ČR v průběhu posledních desítek let

To odpovídá vývoji obyvatelstva v Moravskoslezském kraji. Ten totiž v republice slábne nejvíce: jak vymíráním, tak vystěhováváním. Počet obyvatel Ostravy jen za posledních patnáct let poklesl o téměř desetinu a už se nachází pod hranicí 300 000 osob. Sousední Karviná je na tom, co se procentuálního úbytku týká, ještě hůře.

Pokud máte ze svého rodného kraje, kam se vracíte, tuhle osobní zkušenost, vyvinete si časem intuici neboli „čuch“ na to, jak vypadá region mající demografické problémy. Projevuje se to tisíci drobnými detaily každodenního života.

Nemovitosti začnou být levné a na spoustě oken visí cedule „K prodeji“ – někdy dost omšelá, protože tam visí dlouho. Novostaveb je málo, protože na trhu je takový přebytek bytů a domů, že si vybere skoro každý. Pokud už novostavby jsou, bývají nápadně kvalitní, protože peníze ušetřené na levném pozemku lze utratit za lepší materiál. I ve vilkových čtvrtích se začnou množit opadané, kdysi hezké domy, protože v nich zůstala bydlet třeba jen samotná vdova, která nemá na novou omítku peníze. Přibývá neobsazených bytů.

Struktura obyvatel na ulici se mění. Vidíte čím dál méně dětí. Pokud najednou někde jejich počet prudce vzroste, obvykle jste zabloudili do ghetta (zde kdysi bydlel můj prastrýc, strojvůdce, a to v době, kdy obyvatelstvo čtvrti tvořili převážně zaměstnanci ČSD. Tehdy to byla normální oblast, dnes je to tam k nepoznání). Občas narazíte na zavřenou školu, někdy přestavěnou na domov důchodců (ZŠ, kam jsem chodil, očekává tentýž osud – možná).

Podnikatelské prostředí se také mění. Ubývá podniků typu diskotéka, protože počet zájemců o večerní trsání poklesl. Přibývají pečovatelské služby, prodej zdravotních pomůcek a nenápadně roste výskyt inzerátů pohřebních služeb. Hřbitovy expandují (a vskutku), krematorium musí také expandovat (to ostravské si v roce 2011 postavilo třetí moderní pec).

Po celém zbytku republiky potkáváte lidi s úsečným, staccato znějícím přízvukem svého rodného kraje, kteří ale žijí v Hradci Králové, Brně, Plzni, Liberci nebo Praze. Naopak se to nestává, narazit na široký moravský přízvuk nebo pražské zpívání někde v Ostravě, to je extrémní vzácnost; možná tak na nádraží, když zrovna přijel vlak.

Nuže, nedokážu posoudit na náhodném Berlíňákovi, zda nemá v řeči stopu saského přízvuku. Ale ty ostatní věci ve spoustě regionů východního Německa k vidění jsou, a to v daleko pokročilejší míře než na Ostravsku. Kde je v Ostravě jeden či dva neobsazené byty, v Görlitzu (Zhořelci) jsou to třeba dva-tři prázdné činžáky vedle sebe apod.

*****************************

Podíval jsem se na čísla, zda těm mým dojmům odpovídají, či ne. Odpověď: záleží na regionu. Na té polsko-německé hranici, z níž jsem si odnášel dojmy, se Sasko vylidňuje velmi výrazně a v posledních letech se vývoj maximálně tak zpomalil.

Počet obyvatel Saska dosáhl vrcholu bezprostředně po válce, kdy sem přišla řada Němců z bývalých německých teritorií. Od té doby je trend klesající, v posledních letech se zastavil. Aktuálně žije v Sasku o cca tři čtvrti milionu lidí méně, než v okamžiku znovusjednocení Německa – ztráta tedy představuje asi 20 % tehdejšího počtu obyvatelstva. To je větší procentuální ztráta než v Ostravě.

Vývoj obyvatel Saska

Jenže to jsou čísla pro celý stát. Jeho jednotlivé regiony se velmi liší.

Existuje podrobná studie z let 2009-2014 mapující pohyby obyvatelstva v Sasku na úrovni jednotlivých obcí. Z ní plyne následující: čtyři významná města, konkrétně Leipzig (Lipsko), Dresden (Drážďany), Freiberg a Chemnitz (Saská Kamenice) silně přitahují obyvatelstvo buď přímo na své území, nebo do satelitních městeček ve svém bezprostředním okolí; tak silně, že počet přistěhovalých obyvatel převyšuje počet narozených dětí. Ne vždy jde o Němce, jsou mezi nimi i Poláci a Češi. Od ledna 2015 bylo v Sasku zaregistrováno také 96 294 žadatelů o azyl (podrobný přehled po měsících najdete zde), v tom samém období jich bylo 7 714 deportováno.

Čtyři města tedy rostou, 391 dalších městeček a obcí však obyvatelstvo dále ztrácí, některá z nich velmi rychle. Extrém je Hoyerswerda na východě Saska v pohraničním regionu Lužice (lužickosrbsky Wojerecy). Ta měla v roce 1989 těsně pod 70 tisíc obyvatel, z nichž ale už polovinu ztratila. Podle výše zmíněné studie o pohybech obyvatel se z Hoyerswerdy vystěhuje 61 osob z každých 100, které se tam narodí. Připočteme-li skutečnost, že ani ta porodnost není zase tak vysoká, nemá Hoyerswerda moc dobré vyhlídky do budoucna.

(Hádejte, která strana tam loni při volbách do Bundestagu získala nejvíc hlasů.)

Vývoj obyvatelstva města Hoyerswerda

V článku na Zdroji zmiňuji Žitavu (Zittau) a Zhořelec (Görlitz) na polských hranicích, kterážto města na mě svojí prázdnotou mimořádně zapůsobila. Nebyl to jen mylný dojem, intuice mířila správným směrem. Pokles obyvatelstva v obou zmíněných místech začal už za NDR a v průběhu poslední generace byl velmi prudký. Žitava přišla o třetinuobyvatel. (Hádejte, která strana tam loni při volbách do Bundestagu získala nejvíc hlasů.) To tam pak zákonitě musejí být prázdné domy, a ne málo.

Vývoj obyvatelstva města Žitavy

Německá část Zhořelce na tom není o moc lépe. V roce 1989: 74 766 obyvatel, v roce 2017 již jen 56 188 obyvatel (hádejte, která strana tam loni při volbách do Bundestagu získala nejvíc hlasů).

Polská část Zhořelce také neroste, ale aspoň klesá podstatně pomalejším tempem.

Vývoj obyvatel města Zhořelce, polská i německá strana

Porodnost v obou výše zmíněných městech je velmi nízká. Ve Zhořelci se v roce 2015 narodilo 491 dětí, což byl relativní úspěch (byla i menší čísla, viz přehled ve statistické knize města, PDF formát, str. 33), ale zemřelo 835 obyvatel. Pokles počtu obyvatel se v posledních pár letech zastavil jen kvůli přistěhovalectví. Kolik z toho byli žadatelé o azyl, to jsem nedohledal.

V Žitavě byly poměry ještě extrémnější, v roce 2016 se narodilo jen 205 dětí a zemřelo 435 osob, dočasné zastavení poklesu jde na konto přistěhovalých cizinců (např. v září 2015 celkem 150 žadatelů o azyl, tj. řádově stejné množství, jako počet nově narozených místních obyvatel), ale prognóza do budoucnosti je nadále špatná. Žitavsko se rovněž může pochlubit nejstarší obcí Saska: Kurort Jonsdorf na české hranici má průměrný věk obyvatel 52,7 let, což je o deset více, než Drážďany nebo Lipsko.

Našel jsem tuto mapu, zachycující změny německého obyvatelstva v letech 2010-2015 po jednotlivých obcích. (Zdroj.) Červená = růst obyvatelstva, modrá = úbytek. Sytě vyznačené oblasti mají nadprůměrnou rychlost vývoje.

Je vidět, že vymírání východního Německa má nějaké výjimky (třeba Berlín, Erfurt, Lipsko a Drážďany), ale proti Bavorsku nebo Bádensku je ten směr vývoje dost jasný, a zrovna poblíž polské hranice v Lužici jsou ta místa velmi sytě modrá.

Kde bydlíte v Sasku, pane Mádle? Není to jeden z těch červených ostrůvků? Tam určitě vypadají věci optimističtěji než na polských hranicích.

Update 20.7.2018 ve 14.35. Ještě mi to nedalo a pátral jsem po čerstvějších číslech, protože ta federální mapa platila k termínu 31.12.2015. Na stránkách saské vlády jsem našel čísla za rok 2016, novější nejsou.

Za rok 2016 ubylo v Sasku 3068 obyvatel, což není nic dramatického, pokles o necelé jedno promile. Vzápětí se tam však uvádí zajímavé dělení. Německých státních občanů totiž ubylo 15 956, což je docela dost; přibylo cizinců, a to o 12 888.

Nevím, zda to zahrnuje i žadatele o azyl. Kdyby ano (podle mého názoru asi ano), tak těch bylo za rok 2016 registrováno 14 860 a deportováno 3337, čímž by tvořili z těch 12 888 cizinců navíc valnou většinu.

*****************************

Hudební epilog
Pravý východoněmecký těžký kov – v ženském podání. Původem z Erfurtu.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora