Kancléřka Angela Merkelová vyhrála před dvěma lety potřetí volby a dodnes je kvůli své nadstranickosti považována, nejen lidmi z řad křesťanských demokratů, za nejoblíběnějšího a nejschopnějšího člověka z německých politiků.

Podle posledního průzkumu z března tohoto roku, který uveřejnil Statistik-Portál, by si 77 procent Němců přálo, aby nadále hrála v politice důležitou roli. Jenže hned o měsíc později se ukázalo, že NSA, tedy National Security Agency, od roku 2002 dostává od německé BND, tedy Bundes Nachrichten Dienst, která kontroluje provoz telefonů, e-mailů atd., některé informace.

Tento fakt, o kterém se dlouho spekulovalo, ukazuje na to, že kontrolní systém, který měl mít pod dohledem spolupráci těchto tajných služeb, selhal nebo dokonce že paní kancléřka lže a tuto spolupráci, která překračuje zákony, kryla. Odposloucháváni byli totiž nejen politici, ale i firmy jako například zbrojařský koncern EADS.

Že se na kritiku tajné služby zaměřila Linkspartei, tedy Levice, nikoho nepřekvapuje, novinkou však je, že tajné služby už nemají zastání ani u středových politků. I oni by rádi viděli větší kontrolu tajných služeb ze strany parlamentu a větší obecnou otevřenost.

Bohužel již před tím se stalo to, že na veřejnost pronikla informace, že agenti, které měla policie mezi pravicovými extremisty, jako byla například skupina Nationalsozialistischen Untergrund, tedy Nacionálněsocialistické podzemí, v boji s extremisty selhávali. Tato skutečnost, která sice nebyla nikdy plně prokázána, vedla skoro ke kolapsu tajné služby, jak upozornily noviny FAZ. Po incidentu se vyměnilo vedení a to se doposud snaží dodat znechuceným a demotivovaným policistům odvahu a chuť k boji s extremisty, náboženskými fanatiky a špiony.

To, co jsem zmínil, učinilo z tajných služeb v očích veřejnosti podezřelou instituci a prodlouženou ruku Američanů, která pracuje proti zájmům německých občanů. Vše, o čem se hovoří, sice asi není nejspíš úplně pravda, ale je jasné, že tyto služby musí těsně spolupracovat. Už proto, že mají hodně společných zájmů, ale srovnávat se rozhodně nedají, liší se vším: vybavením, počty pracovníků i penězi, které mají k dispozici. Amerika má k dispozici pro tuto činnost 45 miliard eur a Německo necelou jednu miliardu. A podobně se liší i počty pracovníků: Spojené státy v těchto službách zaměstnávají asi 60 000 lidí, Němci jen jednu desetinu, tedy 6 500 lidí.

Jedno se zdá být ale jasné, o transparentnosti tajných služeb se sice může hodně hovořit, ale jestli mají fungovat, 90 procent jejich aktivit musí být utajeno. Přesto tato skutečnost, jak napsal třeba zpravodajský časopis Der Spiegel, může postavení paní kancléřky po deseti letech poprvé vážně oslabit.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus