28.3.2024 | Svátek má Soňa


NĚMECKO: Hraje se o Merkelovou

27.11.2017

V německém tisku se dějí věci, které by se snad daly pochopit, kdyby tam došlo ke státnímu převratu. Jenže nedošlo, jen prostě FDP odešla z předběžných jednání o sestavení koalice a to úplně stačí, aby se mnohým novinářům, komentátorům a politologům zhroutil svět, který znají. Že se levičácký deník Die Welt může picnout, co ten Christian Lindner vlastně provedl, to se dá čekat. Jenže většina i těch rozumnějších deníků se motá v kruhu jako ovce, které si nelízly soli. A přitom jde jen o to, že tentokrát tady není žádný hegemon, který by si vládu vyšmiknul z volné ruky, a zatím to nevypadá na tzv. Groko neboli velkou koalici.

Jenže dějí se věci, protože v Německu se začíná dělat opravdová politika. Zatímco si Grünen lízají v hlubokém stresu rány na svém sjezdu, který vlastně původně měl schvalovat pokrok v jednáních o tříbarevné slepené koalici neslučitelných, které se nablble říká Jamajka, spolkový president Walter Steinmeier se schází s šéfy jednotlivých partají a tváří se, že horečně jedná a vede ke koaličnímu rozumu. To aby to vypadalo státnicky, takže si dal panáka, zavřel oči, vydesinfikoval ruce a dokonce i s AfD se sešel. Ve skutečnosti brutálně tlačí přímo na šéfa SPD Martina Schulze, aby zapomněl na svoje povolební prohlášení o přechodu do opozice, sedl ke koaličnímu stolu, a vypadal tak za idiota. Tedy ještě za většího, než jakým už nyní je.

A nikoho neudiví, že ze sebe udělají nejspíš idioty i veškeré špičky SPD, které jak byly dříve unisono pro opozici, nyní svolávají sjezd, který má schválit, zda sednout ke stolu a vyjednat další smrtící velkou koalici, pro což zase unisono horují nyní. Takže se tlačí na pilu velké koalice a nejspíš se to povede. Jestli si ale někdo myslí, že to je proto, aby Německo získalo obvyklou politickou stabilitu, je vedle jak ta jedle. Jde jen a jen o Andělu Merkelovou, tuhle podivně mutující ženštinu svazáckého původu, nevábného zevnějšku, racionálně chladného vědeckého nitra a nezdolné vůle vládnout , i kdyby to Německo mělo zavést do řiti tmavé. O to se nyní hraje a o to, aby s Emanuelem Macronem, který by si možná i sáhl, kdyby trochu shodila, mohli vytvořit na pár let tandem, který projekt EU definitivně zavede do temných vod neřešitelného rozporu mezi tlakem euromilců na tvrdou integraci a bytostnými zájmy zejména menších národů (a především těch z oblasti bývalého sovětského tábora).

Merkelová sice má pro Čechy a jiné pronárody z bývalého sovětského bloku možná o hodně větší pochopení než elitářský Frantík, ale to jen ocamcaď pocamcaď. To zprudka půjde stranou, když bude nutno utáhnout šrouby a omezit i tu stále se plíživě zmenšující oblast, kde se ještě uplatňuje princip subsidiarity. Jak to funguje, jsme si mohli ověřit při rozhodování o tom, kam se přesunou dvě unijní agentury z Londýna. Jen chvilku nedrží Merkelka na domácí půdě otěže pevně v rukách a už je Evropský orgán pro bankovnictví nikoli ve Frankfurtu, ale v Paříži a Evropská agentura pro léčivé přípravky u kanálů v Amsterdamu namísto v Bonnu. Takový je to roztomile vábný vlčinec. A že by si snad mohla líznout Praha nebo Bratislava, o tom si mohl možná nechat zdát jen tak hluboce naivní Sobotkův adolescent, jakým je Chmelař. Trdá realita ostrých loktů, kde my z „východu“ můžeme jen sbírat drobky ze stolu starých unijních mazáků. Sem tam nám dají líznout trochu medu, to jo, ale pak už můžeme jen držet huby a být rádi, že můžeme být pro. Jde to nějak vůbec reformovat, když v Bruselu jsou všichni na matracích a hlídají pozice?

Pro Německo jsou jen dvě rozumná řešení, a to buď předčasné volby (to je ta lepší varianta), kterých se však panicky boji především Zelení, ale i Unie, anebo poprvé v historii menšinová vláda, k čemuž chybí Anděle jak dostatek opravdové státnické odvahy, tak i fantazie. Kecy tam i u nás, že menšinová vláda odporuje ústavnosti, ústavním tradicím, resp. duchu ústavy, jsou trapným koloritem. Menšinová vláda je ve skutečnosti vláda legitimní jako každá jiná, jen to nemá tak jisté a kancléřka (nebo premiér) musí tvrdě makat, když chce prosadit potřebné v parlamentu. A že by Německo bylo nějaký ten měsíc bez vlády nebo s menšinovou vládou nestabilní a ekonomika by trpěla, tak to ani náhodou. Německé firmy si povedou možná i lépe, jak se nakonec ukázalo v chronicky rozjebané Belgii během jednoho a půl roku bezvládí, kdy šla ekonomika nahoru. A v Bundestagu si již vyzkoušeli tento týden jamajské hlasování i bez koalice a dokonce i AfD se chovala při hlasování státnicky, když jí hlasovaná materie nešla proti srsti.

Takže znovu opakuji: jde jen a jen o komfort té ženské, co chce vládnout Německu čtvrté volební období, a o zájmy bezpohlavního stádečka jejích patolízalů a podržtašků. To stádo si Mutti Merkel důsledně a trpělivě posledních deset let šlechtila a křížila, když z jeho středu postupně odstraňovala silné kusy, které by ji mohly ohrožovat. Nie Gesehenes wird geseh´n, Unerhörtes macht die Runde.

25. 11. 2017