29.7.2016 | Svátek má Marta






NĚMECKO: Den poté (3)

18.3.2016

Čas nestability

Podíváme-li se na výsledky zemských voleb ze 13. 3. 2016, uvidíme několik výrazných změn proti dřívějším německým poměrům.

zemské volby 2016

První jev, který se projevil, bylo značné podcenění voličského potenciálu AfD ve všech třech zemích. Průzkumy veřejného mínění ukazovaly pro AfD výsledky nižší až o čtvrtinu, než jak to nakonec dopadlo. Jaká je příčina tohoto jevu, těžko říci. Mnoho lidí se domnívá, že průzkumy jsou zmanipulované, což je jistě možné - nebylo by to poprvé v historii politiky, kdy by se o takových věcech lhalo. Důvodem ale může být i to, že někteří voliči se nechtějí ke své volbě jednoduše přiznat, zvláště ne cizím lidem a po telefonu. Nedůvěra vůči státu je dnes v Německu větší než dříve a málokdo se také chce stát terčem výtržníků z Antify. Nakonec tedy získala AfD ve východním Sasku-Anhaltsku čtvrtinu všech hlasů a v obou západních zemích 15 %, resp 12,5 %. Není to vyslovené zemětřesení, ale v jiné zemi (a s jinou předsedkyní vlády, než je Angela Merkel) by to stačilo k výrazné změně politického kurzu.

Druhý jev, který byl k vidění, byla výrazná role vůdčích osobností v kampani. Týká se to zejména bádensko-württemberského zeleného politika Winfrida Kretschmanna a sociálně demokratické političky Malu Dreyer, která bojovala o vítězství v Porýní-Falci.

„Landesvater“ Kretschmann je v Bádensku-Württembersku velmi oblíben a je dokonce historicky nejoblíbenějším politikem v dějinách SRN vůbec (podle posledních průzkumů mu důvěřuje 84 % občanů jeho spolkové země). V praktické politice je to středový pragmatik, který drží snílky z idealistického křídla Zelených tvrdě na uzdě a provádí každodenní politiku, která je fakticky pravicovější než současná politika Angely Merkel. Dovedl tak svoji zemskou pobočku Zelených k triumfálnímu úspěchu.

V dalších dvou zemích, kde Zelené nevede žádný Kretschmann, ale ideoví dogmatici podobní českému Matěji Stropnickému, utrpěli Zelení ztráty a zastavili se těsně nad hranicí vstupu do zemského sněmu. Krutá byla porážka zejména v Porýní-Falci, kde podíl hlasů pro Zelené klesl během pěti let na třetinu: z 16 % v roce 2011 na 5 % letos. To už není ani porážka, to je úplné zmrzačení. Zelení v Sasku-Anhaltsku nedopadli o nic lépe (rovněž 5 %), ale mohou se utěšovat tím, že jejich pozice v této východoněmecké zemi nikdy zrovna silná nebyla.

K podobnému vítězství jako Kretschmann dovedla v Porýní SPD tamní ministerská předsedkyně Malu Dreyer. Ve špičkách SPD jsou dnes jen dva skutečně oblíbení politici, přesněji političky, a to jsou Malu Dreyer a Hannelore Kraft. Ostatní vedoucí politici SPD patří dnes k nejméně oblíbeným a uznávaným lidem celé politické scény. Výsledky mluví za vše: Malu Dreyer dokázala v Porýní-Falci zvítězit se ziskem 36 %, kdežto v dalších dvou zemích se podpora SPD smrskla na desetiprocentní úroveň. Jak v Bádensku-Württembersku, tak v Sasku-Anhaltsku ztratili sociální demokraté polovinu voličů a fakticky se stali malou stranou, pro kterou se už dávno nehodí označení „všelidová“ (Volkspartei).

Sociální demokracie se tak v Německu ubírá po stejné cestě jako v Rakousku a v několika dalších zemích EU. Domorodá pracující třída jí dávno přestala důvěřovat, protože příklon k multikulturalismu přivedl socialisty k tomu, aby na Němcích šetřili ve prospěch přistěhovalců. Městští levicoví intelektuálové, kterých je beztak početně málo, dávají přednost radikálnějším stranám. A voličů-imigrantů není zatím dost na to, aby tento vývoj zvrátili, navíc řada z nich nechodí k volbám. (Není bez zajímavosti, že např. radikální salafisté aktivně odrazují muslimy od účasti u voleb, protože zákony má určovat pouze Alláh a volby do parlamentu, který vytváří zákony, jsou tím pádem rouhání proti Alláhovi!) Čeští sociální demokrati by v tomto směru měli zbystřit a přestat slepě přejímat postupy svých kolegů z Německa.

Dříve konzervativní CDU utrpěla takzvané nevítězství. Ztráta Bádenska-Württemberska je pro ni stejně bolestivá, jako když v roce 2010 v České republice ODS ztratila Prahu (tehdy ve prospěch TOP 09) - velmi citelné varování, že dny strany mohou být v příštích volbách definitivně sečteny. V Bádensku-Württembersku vládla totiž CDU nepřetržitě od prvních poválečných voleb v roce 1952, tedy 64 let v kuse, a běžně vyhrávala volby se 40 a více procenty hlasů! Nyní jí hrozí, že vítěz voleb Kretschmann ji ve vládě chtít nebude a že sestaví radši vládu společně se SPD a FDP. Třetina voličů CDU v Bádensku utekla k jiným stranám – otřesné skóre.

Rovněž v Porýní-Falci si CDU odnesla nedobrý výsledek. Porýní-Falc bylo vždy levicovou oblastí, takže to, že tam CDU skončila na druhém místě, není tak dramaticky špatné jako v případě bohatého Bádenska, které bylo dříve její pevností. Jenže ještě před půl rokem to vypadalo podstatně jinak. Porýnská šéfka CDU Julia Klöckner, druhá dáma CDU (hned po Angele Merkel), vedla v průzkumech až o 8 % a vypadalo to, že volby vyhraje a vystřídá Malu Dreyer v křesle ministerské předsedkyně. Pak ale přišla migrační krize a pozice CDU se začala zhoršovat.

Faktickým vítězem voleb je AfD, i když ostatní strany už hlasitě oznámily, že s ní nehodlají uzavírat koalice. Ještě nikdy v dějinách Spolkové republiky se nestalo, že by takto malá a mladá strana (připomeňme si, že AfD vznikla před třemi lety, v únoru 2013) se dokázala krátce po svém vzniku katapultovat do všech parlamentů, do nichž kandidovala, a to navíc s tak výraznými výsledky. Hlas pro AfD je dnes zejména protestním hlasem proti politice „jednotné všeněmecké merkelovské fronty velkých multikulturních stran“, ale dokud se slepenec CDU, SPD a Zelených bude držet u moci, není pravděpodobné, že by si dokázal již ztracené voliče získat zpět.

Z průzkumů vyplývá, že AfD dokázala přetáhnout voliče jiným stranám napříč spektrem, ale jejím nejsilnějším rezervoárem se ukázali chroničtí nevoliči. Německo bylo v posledních 20 letech postiženo výrazným poklesem volební účasti, která se postupně snižovala z cca 70 % na zhruba 50 %. To bývá varovným příznakem toho, že se volič necítí být žádným politikem dobře reprezentován. Avšak v letošních březnových volbách účast po dvaceti letech poklesu prudce stoupla, zpět na hodnoty z „aktivních“ devadesátých let, a většina těch bývalých nevoličů dala hlasy právě AfD. Protestní strana zabodovala rovněž mezi mladými do třiceti let. Například v Sasku-Anhaltsku ji volilo přes 30 % mladých a v této věkové kategorii byla nejsilnější stranou.

V německých sdělovacích prostředcích vládne nyní povolební kocovina způsobená zjištěním, že ani intenzivní mediální smršť nedokázala AfD zahnat zpátky do politického nebytí, ba že možná měla právě opačný efekt a voliče jí přilákala. Objevují se střízlivější hlasy ve smyslu „musíme s nimi žít a země se kvůli tomu točit nepřestane“.

Nováčci zůstanou nepochybně mimo struktury moci, protože dokud trvá éra Angely Merkel, žádný zemský politik nenabídne AfD podíl na vládě; ale z hlediska strany samotné to může být i výhodné. Neušpiní si ruce od nečisté komunální politiky, má zajištěný přísun státního financování skrze svoje mandáty a rovněž přístup do sdělovacích prostředků. Může ostatní kritizovat nahlas a prezentovat se jako jediná pravá opozice, která bere názor lidí vážně. Jediné nebezpečí, které by nyní AfD hrozilo, by byl rozklad zevnitř, pokud se její dost nesourodé vedení pohádá. Její současné postavení však napomáhá spíše soudržnosti. V opozici nemohou mezi členy vznikat rvačky o lukrativní křesla a skutečnost, že AfD je stále ještě terčem vytrvalých útoků ze strany všech „pokrokových myslitelů“, vyvolává v jejím členstvu spíše vzájemnou „válečnou solidaritu“.

Pokud jde o CDU, Angela Merkel hned den po volbách prohlásila, že německá vláda nebude žádným způsobem měnit svoji migrační politiku a že ji naopak bude co nejrozhodnějším způsobem prosazovat dále. Svým způsobem jde o očekávanou reakci – Angela Merkel zásadně nikdy neuznává svoje chyby, natož aby byla veřejností přinucena změnit kurz. Kde nepomáhá nátlak, pomáhá v jejích představách ještě tvrdší nátlak, atd.

Kancléřka si v Německu tímto způsobem dlouho pojišťovala svoji moc, zatímco likvidovala svoje vnitrostranické oponenty jednoho po druhém. Podařilo se jí to a v CDU dnes nemá žádného schopného oponenta. Ale když se před rokem, tehdy ještě v rámci řecké dluhové krize, pokusila uplatnit svůj tvrdý postup i na celoevropské úrovni, začala se jí situace povážlivě vymykat z rukou. Problémy byly dlouho omezeny na zahraničí, ale nyní už vlny nespokojenosti dorazily i do její země a její velkokoaliční loďka se dosti rozkolísala. Zatím to není uragán. Ale časy klidné plavby pro Německo pominuly – nadlouho, pokud ne natrvalo.



Diskuse


R. Fiala
15:39
18.3.2016

T. Krystlík
9:53
18.3.2016

J. Kombercová
10:01
18.3.2016

P. Han
18:17
18.3.2016

J. Kombercová
19:01
18.3.2016

J. Václavíková
22:21
18.3.2016

J. Václavíková
22:23
18.3.2016

J. Frček
8:18
18.3.2016

T. Kohout
7:51
18.3.2016

počet příspěvků: 16, poslední 18.3.2016 10:23









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.