Zdá se, že se rýsuje recept, jak vybudovat ráj. Pořád budou nějaké volby a v rámci předvolebního snažení všichni dostaneme přidáno. Ono to tak skoro je. Volby do senátu, do jeho třetiny, jsou každé dva roky. A jak se to tak schází, volby do parlamentu a volby místní a volby krajské, pořád jsou nějaké volby.

Možná, že to není zas tak špatné a zavrženíhodné. Sportovci taky skáčou o tyči a vzpírají břemena a utíkají o sto šest, když jsou vypsané závody. No a ty volby jsou tak trochu jako vypsané závody. Kdo nejvíc slíbí, ten vyhraje. Přirozeně že nejlíp jsou na tom ti subjekti voleb, kteří jsou s lopatou v ruce blízko hromady peněz daňových poplatníků a mohou těmi lopatami nabírat a rozhazovat. Opozice může leda křičet, že se rozhazuje moc anebo že ona by rozhazovala jinak.

Když to takhle pojmete, je kupodivu, že k nějakým změnám vůbec dochází. Protože je to taková hlava dvaadvacet. Vyhraje ten, kdo rozhazuje státní peníze, takže ten, kdo k nim přístup nemá, nemůže vyhrát a logicky by tedy měly být pořád stejné strany. Jelikož tomu tak v reálu není, je vidět, že ta hlava dvaadvacet nefunguje. Podle ní by ke změnám nemělo docházet.

Ale dochází. To právě je na demokratickém systému to cenné a nezastupitelné. Takže o nejlepším ze všech světů, kde budou pořád nějaké volby a politici si nás budou kupovat, se nám může jen zdát. I když je to sen někdy hodně živý.