Nora je prokazatelně větší čuně než Gari. Dokáže se zbahnit i za nejhoršího sucha, vždycky někde najde nějaký zdroj bahna a důkladně se jím pokryje. Poctivě se snaží si nános udržet co nejdéle a je opravdu hodně těžké ji nahnat do sprcháče, který máme pro pejsky v garáži.

Až včera – jako obvykle jsem osprchoval nejdřív Gari, a pak Nora do sprcháče vlezla úplně sama a dobrovolně a bez řečí a spolupracovala, nastavovala tlapky a při sprchování bříška se netvářila jako boží umučení. Že by obrácení, že by příklon k rozumu? Nechce se mi tomu věřit, vidina je to až příliš krásné. Možná se jenom zasnila a nevšimla si, že vchází do sprcháče. Uvidíme, v tuto roční dobu je příležitostí ke zprasení víc než dost.

Telepatie

Situace: Gari i Nora popdřimují v obývacím pokoji na svých křesílkopelíškách. Ustavil se takový obyčej, že jednu i druhou halíme dekou. Jsou do ní zahrabané, zakuklené, odtud název takového stavu: kuklík.

Tak tedy u prosklených dveří stojí dvě křesílka a na nich klepou špačky dva kuklíci. Venku je zahrada, pak konec pozemku a sousedovic barák. Soused má kočku. Ta občas vyleze na střechu a špacíruje se po ní.
Ledva se to stane, oba naši pejskové se vyhrabou ze zakuklení a s řevem se ženou ke dveřím na zahradu.

Otázka pro chytrou hlavičku: jak mohou vědět, že se ve vzdálenosti padesáti metrů od nich špacíruje na střeče kočka? Telepatie je jediné vysvětlení.

Kuklíci

Strašná blamáž

Vracím se k výchozí situaci popisované včera. Je ráno, pejskové zaujali své stanoviště, tedy, konkrétně: Gari šla nahoru do ložnice a válí se Noře v pelechu, Nora leží na psím křesílku u prosklených dveří do zahrady. Najednou Nora vstane a přísně hledí ven.

Podívám se: žádná kočka se po sousedovic střeše nešpacíruje. Vstanu a snažím se Noru uklidnit. Nic tam není, chlácholím ji. Lehni si a já ti udělám kuklíka (= přetáhnu jí deku přes hlavu). Nic platné. Nora dál hledí a slabiny se jí chvějí. Cvaká zuby. Třeští oči.

Nic tam není, opakuju. Jen klid, lehni si…
Pak ho uvidím taky. Po fošně nahoře na plotě kráčí velký černý kocour. To je ale drzost! Taky mám chuť vylítnout, kocouři nám chytají ptáčky, kocouři jsou nežádoucí jev…
Vylítne Nora. Já se vracím k ranní kávě. A myslím na to, jak jsem se zase jednou strašně blamoval.

Vyhlíženi

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena