Norina je hnědobílá, Gari černobílá. Všiml jsem si, že Nora má nos hnědý důstojně, trochu zašle, má barvu koženého křesla v důstojném pánském klubu, v klubu toho typu, jaké dnes už neexistují, protože důstojnost je pojem archaický. Garina ho má černý, a jak černý! Leskle černý, až mi to přišlo, že si snad tajně maže nos krémem a leští si ho kartáčem. Má ho lesklý jako oficír holínku.

Jinak obě ho mají funkčně více méně totožný. Kde je co k snědku, dovedou vyčuchat dokonale. Onehdy říkali v rádiu, že policie má čuchací psy, kteří dovedou vyčuchat telefon. Tak tohle kdyby moje dámy dovedly, to by bylo něco! Aspoň jedna z nich, bez ohledu na to, zdali má nos opticky zašlý nebo holínkově vyleštěný.

Zámotkové

Na rohu naší ulice je něco na asfaltu. Já nevím co, pejskové to vědí. Vyšli jsme ráno a oni hned přitiskli čumáky k vozovce a zkoumali každý čtvereční centimetr. Nic voňavého a čistého a příjemného to není, jak je znám. Varoval jsem je: nečmuchejte, koukejte kolem sebe, zamotáte se do vodítek. Mám vodítko s rozdvojkou, aby bylo jasněji, tedy jedno vodítko a na konci dvě kratší.

Nevěřil bych, jak je možné se v tak krátké době spoutat. Za chvilku se staly ze psů pouhé zámotky. Musel jsem je odepnout, rozmotat … a pak se Gari s Norou vrátily k tomu zajímavému místu. Třeba tam přes noc někdo skladoval hromadu shnilých ryb, to mají tyhle bestie nejraději.

Čas klíšťat

Už na začátku klíšťatové sezóny jsme pejsky napajcovali protiklíšťovou vodičkou a vcelku dobře to fungovalo. Teď jsme přitvrdili. Ljuba všila protiklíšťové obojky dovnitř parádních textilních obojků barvy červené. V minulých létech to dobře fungovalo, letos se to nějak nechytá. Na okně v obýváku máme tedy přichystanou flaštičku a patentní pinzetu, takový drapáček na perko. Pejskové mají krátkou srst, takže se klíště dá snadno nahmatat, když psa pohladíte.

No a pak se jde pro pinzetu a Nora, když to vidí, pomalu vstává.
Kampak jdeš, Noro? následuje dotaz.
Má něco neodkladného… na zahradě, musí zkontrolovat, jestli kocouři nepronikli na pozemek…
Kdepak, nic takového neplatí, klíšťata jsou priorita. Včera jsme našli dvě na Noře, předevčírem dohromady pět na obou psech! Taky tohle jsou zvířata, ta klíšťata, kde bych slzu neuronil, kdyby to byl druh na vyhynutí.

Chlupatá osma

Tak se nás sešlo osm psů při návratu z procházky. Někdy se to tak semele. K takové masovce bude docházet asi častěji, přinejmenším u nás víc a víc lidí dochází k závěru, že jeden pes je žádný pes a dva psi že spolu kamarádí a jsou smečka a je jim spoli líp, než když jsou sami a jen leží a čumí a čekají, kdy je pán vezme ven.

Bylo jich osm a žádný se nerval, žádný nevrčel, žádný neuzurpoval jiného. Prostě, je to ctihodná společnost taková chlupatá skvadra. Psi se mají spolu kamarádit, jsou na to stavění. A ubližují svým psům ti, kdo je berou do náruče a prchají – a tím ze svého psa toho hysterika vytvoří.
To je osvědčená pravda, ale marno o ní mluvit. Je třeba si užít, když se to tak pěkně sejde a popovídají si lidé i pejskové.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena