Paroubek se úporně drží teze, že změn netřeba, natož pak není třeba experimentů. Topolánek dovozuje, že nejde o experiment, ale o precizně vypočítané opatření s předem danými výsledky. Ovšem to výbušné téma dodala soupeřům až moderátorka. Oni sami si netroufli na minové pole vstoupit, až je k tomu Jílková vybídla dotazem, jak to tedy s těmi mafiemi je. Zvolání Jiřího Paroubka "nechte pana Kočku na pokoji" má šanci vstoupit do dějin. Ať volby dopadnou tak nebo tak, Paroubek teď aby se modlil, aby nikdy v budoucnu nic neprasklo na muže, o němž Topolánek řekl, že o něm "každý Pražan" ví, co je zač. To je jedna stránka věci. Hrozí totiž nebezpečí, že "nechte Kočku na pokoji" se zařadí do sbírky historických výroků:
Budu se na vás ještě chvíli dívat (TGM)
Právě jsem se vrátil z Pražského hradu (KG)
Měnová reforma je výmysl reakce (AZ)
Božka, nic neber, jedeme domů (Antonín Novotný)
Štěpán bude sedět (Gustav Husák)

Těžko byste vysvětlovali návštěvníkovi z ciziny, o jakého pana Kočku jde. Sotva by uvěřil, že dva dny před volbami je nejbližším chráněncem předsedy vlády někdo, kdo se zabývá lochneskou, houpačkami a horskou dráhou. Zdá se, že něco pravdy bylo na těch článcích, které v dubnu letěly internetem, že totiž slabé místo Jiřího Paroubka se jmenuje Václav Kočka. Ovšem i další osud tohoto muže závisí na výsledku voleb. Pokud vyhrají socialisté, bude Kočka dál ten bezúhonný pořadatel Matějské poutě. Upřímně plakat začne, pokud vyhrají občanští demokraté. Ti ho nenechají na pokoji, jak by si přál Jiří Paroubek.