Rozkol mezi náčelníkem generálního štábu a ministrem obrany by neměl být něco, co by mělo těšit kohokoli, komu záleží na dobrém fungování státního stroje České republiky. Jakmile na veřejnost proniknou zprávy o konfliktu, dobře to není.

Mohli jsme na to být připraveni. Aféra s muničním skladem ve Vrběticích se nakonec musela nějak politicky projevit. Nadále nikdo veřejnosti nesdělil, co se to tam vlastně stalo – patrně to nikdo neví. Nejdřív jedna nehoda s tragickými důsledky, pak druhá, podle všeho bez technické návaznosti, tedy, ta druhá nebyla důsledek té druhé, byla to druhá nehoda, taktéž neobjasněná. Případ pro Sherlocka Holmese. Geniální detektivové případ jistě zkoumají, zatím s ničím nepřišli na veřejnost. Stát, aby něco jakoby dělal, nasadil armádu k ostraze objektu, který jí nepatří a nepatří jí ani obsah. Není divu, že náčelník generálního štábu není nadšený.

Rozbuškou výbuchu bylo ale jmenování Pavla Kříže na post šéfa Vojenské policie. Toto je případ pro veřejnost zcela neprůhledný.

Konflikt se vynořil na povrch. O kompetenci generála Pavla na jeho postu nemůže být pochyb, takže na první pohled tahá za delší konec provazu. Jistě bedlivě zvažoval své veřejné vystoupení proti svému ministrovi a jako voják posuzoval pozice jednoho i druhého. Už jsme zažili ministry obrany, kteří na postu shořeli jak papíroví čerti. Za situace, kdy se za obrovských porodních bolestí rodí odpolitizování státní správy, stojí tu očividně odpolitizovaná složka, tedy armáda, proti politikovi. Není dobře, že konflikt došel tak daleko, že ho bylo nutno zveřejnit. Ministr, zdá se, něco přehnal.

Málo platné, ale armáda se dnes těší mnohem větší podpoře veřejnosti než vláda, a na veřejném mínění přece jen hodně záleží. Utlumení aféry by tedy bylo v zájmu všech zúčastněných, zejména pak v zájmu České republiky.