Není to tak dávno, kdy visely billboardy „stydím se za svého premiéra“, jen proto, že nějaký Gross nedokázal vysvětlit v podstatě směšné obnosy a když ho pak vyhodili, obratem si takzvaně vydělal mnohonásobek. Ke stydění nebyl žádný velký důvod. Ale vůči Polákům ten pocit studu musíme mít. Bojovali, nekňučeli. My rozumujeme a pak pláčeme, že „jsme sami“.

Další část protiraketového deštníku bude v Rumunsku. My se zatím budeme zabývat Mnichovem a shodneme se na tom, že jsme tenkrát měli, ale opravdu měli bojovat.

Mistři vydírání
Z věcí veřejných se stal mistr politického vydírání. Tento titul tradičně drželi lidovci, kteří na politické scéně s nepatrnou hlasovací váhou vlády zastávali vždy roli zcela neúměrnou významu a voličské podpoře. Ale byla to aspoň politická strana s definovaným elektorátem, minulostí a osobnostmi. Spolek zvaný Věci veřejné jsou politický omyl, který příští volby spláchnou do zasloužené nicoty. Teď kádrují a vyhazují ministry, se zvláštním zájmem na ostře protikorupčním Alexandrovi Vondrovi.