Andrej Babiš si vymínil, že Česká republika bude ve středu hlasovat na Valném shromáždění OSN proti globálnímu paktu o migraci. Opatrný ministr zahraničí Petříček se chystal na zdržení se hlasování, kdežto Babiš prosadil jednoznačný záporný postoj.

Jisté je, že toto rozhodnutí dále prohloubí štěpení naší politické scény. Sociální demokracie se tímto dostává do ještě trapnější situace, pokud je to vůbec možné – levicové strany, k nimž se počítá, šmahem podporují migraci, a postoj českých soudruhů tedy vyvolá úžas a nevoli. Zahraniční odezva bude bezesporu chladná až nepřátelská.

Jenže jsou situace, kdy je třeba jít proti větru.

OSN už dávno není tím společenstvím, jako krátce po svém vzniku po světové válce. Má 193 členských států, přičemž velká část z nich jsou rozložené, nedemokratické a někdy až brutálně diktátorské státy. Právě z nich lidé prchají, často aby zachránili holé životy. Od nich čekat nějakou dobrou vůli, na jejich ochotě stanovit nějaké globální rámce k řešení, to opravdu může jen zaslepenec neschopný vnímat realitu.

Pakt, který bude odhlasován ve středu, je takzvaně nezávazný. Ovšem to je podstata soumraku demokracie v euroatlantickém prostoru: závazky se týkají států, ty mají pravomoc uzavírat smlouvy a poté podle těchto smluv jednat. Iniciativu však přebírá tekutá diktatura takzvané občanské společnosti beztvarého společenství lobbistických spolků zpravidla přisátých k státnímu rozpočtu. Pseudodokumenty typu Globálního paktu o migraci jim propůjčují jakousi autoritu, kterou pak používají při prosazování svých zájmů.

Je to zahrávání s běsy, ti se už ozývají, francouzské výtržnosti jsou malou ukázkou. Je moc dobře, že se aspoň tohoto zhoubného procesu v tomto konkrétním případě neúčastníme. Budou nám nadávat, ale to se nepodvoleným stává.