Ze začátku to vypadá jako sbírka povídek. První se jmenuje

ODPUSTKÁŘ

Ze zeměkoule zbyly po válce vedené G-minami pouze vzdušné ostrovy, vznášející se v různých horizontech. A přesto na nich žijí lidé, atmosféra i nadále existuje. Už delší dobu tvrdím, že dobrý autor si může dovolit jakoukoli nehoráznost či fyzikální nesmysl, pokud vás o něm dokáže přesvědčit. A Mostecký je vskutku přesvědčivý. Vznášející se zemské kry působí dojmem doprovodného textu k Myiazakiho filmům. Stejně jako letouny celníků/odpustkářů, vzducholodě podloudných obchodníků, větroně, uchovávané mnichy, deltaplány, dvouplošníky a stíhací stroje vládnoucích křesťanských řádů. Létá se, a jak krásně. Letecké souboje vedené v puklinách mezi sousedními ostrovy jsou napínavé a barvité. Celník/odpustkář najde svou dávnou lásku, jsou opět rozloučeni, avšak nakonec se navzájem zachrání. Zbytky Země umírají, jen nemnozí se dávají vzhůru na Mars.

Šťavnaté, dobrodružné, kruté, vizuální, krásné, nadmíru věrohodné! Ale to byl zatím jenom Prolog!

Další text začíná o osmdesát let později. Do ústředního martského kláštera Specula se z různých kolejí sjíždějí chovanci všech řádů, aby společně oslavili svátky. Skupina chlapců však hlavě proto, aby si četla knihy. Skutečné knihy s neskutečnými příběhy. Ano, je to zakázané Rayi Bradbury, a je to náramně nebezpečné. První povídku, kterou čte jeden z nich nahlas jsou

ŽELEZNÝ KAČENY

Trestanecká planeta Alzatraz IV. Skupina vězňů dostane milost, pokud pro ředitele věznice/ guvernéra planety vyhraje každoroční jachetní závod, jehož se účastní zástupci mnoha planet. Guvernér si pouze ponechá Pohár ze zlata i peněžní cenu. Nabídka je položena tak, že ji nejde odmítnout. Důvod pro nepřijetí by se našel - například povlak všežravého bujónu, pokrývající hladinu bouřlivého moře. Ochranný nátěr lodí vydrží odolávat jen nějaký čas - a pak dobrou chuť, oceáne. Ostatní při pohledu na takovou svačinku zvracejí. Dalším zádrhelem na trase jsou hlídací Železný kačeny Starodávná obrněná obří vznášedla, proplouvající oceány a hledající jakýkoli cíl. Jejich automatické zbraňové systémy sežehnou každou loď, ke které se dostatečně přiblíží. Z party závodníků odpadává jeden po druhém, až poslední dva se zachrání právě na jedné takové Kačeně. Oba musejí spolupracovat - aby se jeden zachránil. Ten jeden vyhraje, aby zvěděl, že všechno je jinak.

Kruté, špinavé, páchnoucí, dobrodružné, jako nějaká počítačová hra, jež se hraje o život!

Pokračuje vsuvka o čtoucích. Kteří se pustí do čtení další povídky. Neocitli jsme se ve sbírce povídek, avšak nacházíme se uprostřed Pentameronu. Jeho další část se nazývá

SEKYRY NA VIOLE

Stromy na této planetě rostou až do nebes - až na povrch jeho měsíce. (Ano, tomu říkám skutečná "vázaná rotace"!) Pak stačí uříznout kmen "dole" a zároveň "nahoře", a orbitální remorkéry ho pak odtáhnou ke zpracování na kosmické struktury. Na povrch planety občas nekontrolovaně padnou vzdušné kořeny s razancí pádu hadovitých planetek. I jiné nebezpečí číhá mezi kořeny - tam, za stromy, než bude poražena jejich další neprůchodná řada. Nebezpečná strašidla i bohatství v krásných drahocenných lasturách. Dalším, největším nebezpečím, jsou ti, kteří baží po tomto bohatství.

Londonovské, vonící, bolavé, strašidelné, detektivně napínavé!

Podobná je i pokračující vsuvka, vlastně tmelící šestá povídka, ve které smrdí pálené lidské maso. Dál si čte už jenom jeden.

JEDNU MODROU ZA TŘI LIŠKY

Jestliže předcházející povídka připoměla londonovské hrdiny, tady je z Jacka téměř citováno. Krutá zima globálního ochlazení dopadla na step. Objevili se na ní i podivuhodná zvířátka s modrými kožichy. Genetika zmůže mnohé, třeba vytvořit i cínový mor, napadající lidskou krev.

Hrozivý a pravděpodobný horor.

JÁ, SPASITEL

Svět je pro změnu zalit vodou. Proužky země mezi řekou a jezery jsou jedovaté, lepkavá sklovina se zachytila na všem a rozlézá se. Po hladině krouží šikovní chlápci na bruslounech, musí jen dávat pozor na vodouchy a voděnky. Něco, co bylo lidi, teď to však je jen něco více než mloci - a lidi to žere. Může být výhodou mít energetické oko. Můžete se zúčastnit hackerského nájezdu na databanku a posunout se dopředu v pořadníku na opuštění zmírající planety.

Vodácká pohádka se zlými a podraznými kamarády, nebezpečnými vodníky a dalekými výhledy z nefunkčních věží solárních elektráren.

A najednou doprovodná povídka nabírá na spádu, a jsme uprostřed ní.

ARCHIVÁŘ

Ano, to jsme četli od počátku. Líbilo se číst - ale teď se musí prožívat. Máme něco, co obsahuje zlé tajemství, a proto po nás jdou. Utíkáme letouny, pásovými tankredy, objeví se správně odmítavá kráska, souzená láska. Při marném zachraňování kamaráda prožíváme marný útěk. Bonny a Clyde jsou nakonec potupně chyceni. Tak to je - není úspěšných úniků na planetě Mars. Ale nakonec přece jen! V poslední chvíli přijde záchrana, když se podaří rozšířit pravdu o spiknutí mocných ze strany křesťanských řádů i jejich zdánlivých nepřátel ze zemí nevěrců, Geheny. Jenže - pravda pro našeho hrdinu Jerryho je bohužel ta pravda, o níž se domníval, že je lež.

Naštěstí budoucnost se jeví slibně v náručí milované krásky - až do další tušené katastrofy.

Mosteckého texty končí/nekončí. Nic uzavřeného:

Odpustkář míří na Mars, ale jak to na něm bude dál, je ve hvězdách.
Námořník, zachráněný ze Železné kačeny, se ještě musí vrátit pro svého kamaráda.
Dřevorubec i na konci povídky uniká před pronásledovatelem, který ho chce zabít, ale jednou musí padnout do připravené pasti.
Lovec kožešin snad zachrání atamanskou princeznu, ale čeká je dlouhá a nebezpečná cesta přes sněžné pláně. Avšak nejdříve musí přežít další předpokládaný nálet bombardovacích dvojplošníků.
Bruslař nechce nikam letět, snad Země nechcípne. A pokud chcípne ona, pak chcípne s ní.
A čtenář Jerry bude šťasten. Do té doby, dokud mu Bůh nevezme jeho lásku...

Kniha je napsána na památku obětí křesťanských katů. (Podle doslovu.) Na upřesnění: ti zlí zde nejsou náboženskými fanatiky, pouze mocichtivými vrahy, využívajícími náboženskou ideologii a církevní technologii moci. A protože jsme v Evropě, pak jde o křesťanství...

Máme tu scifárnu, fantastiku, detektivku, horor i dobrodružné příhody. V každé povídce je kousek toho všeho. Mosťák má od Šamana šest hvězdiček. Ta šestá je za to, že jsem při četbě dvakrát přejel stanici metra.

Jaroslav Mostecký: Archivář
Ilustrace na obálce: Michal Ivan
Vydalo: nakladatelství Václav Soukup - Wales, jako svou 87 publikaci, 2004
medailon autora: Tomáš Němec
Odpovědný redaktor: Robert Pilch
Poslední stránka autorova textu má číslo 347, brožované
Běžná cena 219 Kč