Těmhle dvěma psím přátelům věnuju společnou vzpomínku, protože Daník s námi pobyl jen krátce.

Daník jako štěně. Slovenský čuvač

Když odešel Haryk (přečíst i o něm můžete zde), maminčina sestra, inspirována tehdy velmi populárním francouzským televizním seriálem Bella a Sebastián (Bella byl nádherný pyrenejský ovčák), opatřila babičce a dědovi štěňátko slovenského čuvače, které dostalo jméno Dan.

Malinký Daneček byl velmi roztomilý a byl to velký mazel.

Trochu problém byl, že se nikdy nenaučil chodit po schodech. Ale jinak si se mnou rád hrál, chodil na dlouhé procházky, hlídal si mě, neutíkal. Ve třech letech začal trpět úporným zánětem zvukovodu, běžná léčba nezabírala, dostupnost veterinární péče tenkrát nic moc, takže když zánět dostoupil až k mozku, Daník musel být utracen.

Kimi a Dan

Aran byl nádherná klasická skotská kolie. Zjistila jsem, že nemám žádnou jeho fotku, i když babička určitě měla, jenže kdo ví, kde je obrázkům konec. Pro představu stačí jakýkoli obrázek ze psího časopisu nebo atlasu psů.

Aran se k nám dostal ve dvou letech, protože stará paní, která si ho pořídila, se musela přestěhovat z domku do bytu a vyhovět potřebám většího psa už nebyla schopna.

Aran byl stejně úžasný parťák jako Haryk.

Byl klidný, velmi rád mě doprovázel kamkoliv a byl také velmi dekorativní, takže jsem ho brala i na návštěvy kamarádek procházkou do blízkého městečka.

Kimi a Dan ve skoku

I když kvůli pobytu v Praze na vysoké škole už jsem během školního roku neměla tolik času, část prázdnin jsem musela obětovat praxím a také jsem chtěla trochu cestovat. V zaměstnání už žádné prázdniny nebyly, i když jsem se snažila každou sobotu k babičce vyrazit.

Prarodiče se časem museli vzhledem k věku a zdraví záhumenku a větších domácích zvířat vzdát. Ale aspoň bylo víc času na povídání a Aran byl samozřejmě u toho, sdílel s námi i práce na zahradě. Po dědově smrti byl ještě pár let s babičkou a v šestnácti letech se odebral za Duhový most.

Foto: archiv Kimi