Celá ta záležitost s bezpečnostní prověrkou kancléře Vratislava Mynáře je skandální. Kancléř prostě má mít bezpečnostní prověrku. Je to úředník v bezprostředním kontaktu s hlavou státu a není plně kvalifikovaný, pokud má být v situaci, kdy se projednávají citlivá témata, posílán za dveře a hlídán, aby nepřislouchal.

Tento člověk nemá na postu kancléře co dělat a prezident se zpronevěřuje svému úřadu, pokud ho tam drží. Tato skandální situace trvá tři čtvrti roku. Od středy se skandál překlápí do frašky. Prezident výslovně prohlásil, že pokud Mynář o prověrku nepožádá do středy, na Hradě končí. Mynář o prověrku podle všeho, co je známo, nepožádal. Na čtvrtek je chystána jakási tisková konference. Jenže čtvrtek není středa. Budiž, možná se ve čtvrtek, tedy dnes, dozvíme: včera jsem požádal o prověrku. Ale i potom bude trvat ona skandální situace. To, že o prověrku Mynář požádá, neznamená, že ji dostane, kdežto kancléř prostě tu prověrku má mít, pokud má ústavně definovaný úřad správně fungovat.

Zdaleka to není jediná anomálie. Máme vládu vládnoucí bez důvěry parlamentu, to je asi ta největší anomálie. V průběhu příštího roku by se zákonodárný zdroj měl odhodlat ke změně ústavy, aby byly jasně stanovené povinnosti a hlavně odpovědnosti prezidenta. Zatím se Zeman omezuje jediným limitem, limitem vlastní drzosti.

Samozřejmě že tou největší a nejvýznamnější anomálií jsou Zemanovy hrátky s jmenováním premiéra, potažmo s personálním složením vlády. Ale ani v tomto případě se nelze omezit jen na hořekování a spílání na adresu Zemanových osobních vlastností. Je to věc parlamentu, aby se proti úředníkově zvůli postavil a aby hájil ducha ústavy. Zatím to nevypadá, že by se chtěl pochlapit.