19.3.2024 | Svátek má Josef


MYANMAR: Nezatracujme (ještě) Aun Schan Su Ťij

20.9.2017

Muslimští Rohingové nejsou beránci, rozhodně ne všichni. I politicky korektní Wikipedie se zmiňuje o krvavém incidentu, který vyvolala tlupa Rohingů, když znásilnila a zavraždila buddhistickou ženu. Její souvěrci a soukmenovci se pak pomstili ubitím deseti muslimů. Stalo se to v roce 2012 v severní části státu Arakanu, kde je většina Rohingů, zatímco na jihu převažují buddhističtí Arakanci. Etnicky neslučitelný a nábožensky nesmiřitelný Arakan, jeden ze sedmi států Myanmaru, se táhne podél jejího západního pobřeží u Bengálského zálivu.

Letos na konci srpna muslimské bojůvky zaútočily na 30 policejních stanic a zastřelily 12 policistů. Myanmarská odveta byla stejná jako v minulosti: armáda vypálila několik vesnic Rohingů podezřelých z podpory „teroristů“ a zabila nešťastníky, kteří nestačili uprchnout. Muslimové hledají útočiště v sousední Bangladéši. Už jich tam bude bezmála čtyři sta tisíc, téměř polovina všech barmských Rohingů. Přežívají v nelidských podmínkách, jak vidíme na obrazovkách. Exodus nabývá podobu etnické čistky. O muslimských běžencích, kterých je snad dvě stě tisíc, nemáme zpráv.

Etnicko-náboženské incidenty, které mají v Myanmaru hluboké kořeny ve staleté historii nesnášenlivosti a násilí, vyústily v otevřenou islámskou rebelii, vedenou Rohingskou armádou spásy v Arakanu (ARSA).Velí jí pákistánský džihádista s dlouhým jménem Ataullah abu Ammar Junjuni; pro přátele Ata Ullah. Narodil se v početné utečenecké komunitě Rohingů v Karáčí. Vyrostl a byl vychován v Saúdské Arábii. Vojenské a náboženské vzdělání nabyl v Pákistánu. U Saúdů působil jako wahhábitský imám, než odešel do Myanmaru, kde velí zhruba tisíci bojovníků.

ARSA tvrdí, že útočí jen na vojenské cíle, ale buddhistické vesnice při tom hoří a buddhisté umírají. Myanmarská armáda oplácí shora uvedeným způsobem. Žentour krutosti a nenávisti se roztočil. Podle Mezinárodní skupiny pro krize (ICG) jej pomáhají udržovat v pohybu Saúdská Arábie a Pákistán. Její hlášení z konce minulého roku potvrzuje zahraniční spojení ARSA. „Skupina rohingských muslimů, která v říjnu (2016) napadla myanmarskou pohraniční stráž, je řízena lidmi, kteří udržují styk se Saúdskou Arábií a Pákistánem,“ zjistila tato nezávislá mezivládní organizace, která si klade za cíl hledat mírové řešení ozbrojených konfliktů.

Tato skutečnost naznačuje, že povstání Rohingů může být v režii saúdských a pákistánských výzvědných služeb. Všechny jsou spojeny s americkou CIA nejméně od dob, kdy rukou společnou a nerozdílnou vytvořily bin Ladina a al-Kajdu v tažení proti Sovětům v Afghánistánu. To je minulost; jaký cíl dnes může tato nesvatá trojice sledovat v Myanmaru?

Geopolitická hrozba

Čína hodlá vybudovat nové pozemní „hedvábné stezky“ napříč Asií a Evropou a infrastrukturu pro námořní „hedvábné stezky“ z Jihočínského moře Bengálským zálivem přes Indický oceán až do Středozemního moře. Jde o ctižádostivý a nesmírně nákladný projekt nazvaný Jeden pás, jedna cesta (OBOR). Má vytvořit obrovské tržiště pro 4,5 miliardy lidí v šedesáti pěti zemích.

obor

OBOR, Cheopsovy pyramidy 21. století? Investiční odhad činí 8.000.000.000 dolarů.

Arakanský stát hraje v námořní hedvábné stezce nemalou úlohu. Na ostrově Ramree, který mu patří, Čína připravuje výstavbu volné zóny za miliardu dolarů, která má být jejím odrazovým můstkem pro obchodní pronikání na Střední východ a do Afriky. Navíc z přístavů na západním pobřeží Myanmaru vedou naftová potrubí do východní Číny. Tankery do nich vypustí černou energii a nemusí proplouvat Malackou úžinou, o kterou se vedou spory a která může být zablokována. Jejich plavba je kratší, levnější a bezpečnější. Nafta, kterou vozí, pochází stále větší měrou z Íránu, což zlobí Saúdy a Američany.

USA a jejich spojenci vnímají OBOR jako přímou a jasnou geopolitickou hrozbu. Z čehož lze odvodit možný strategický cíl nesvaté trojice v Arakanu: co nejvíce ztížit, když ne znemožnit čínskému draku myanmarskou stezku. Povstání rohingských muslimů mu může vrazit nepříjemný osten do paty. Co na tom, že to někdo odnese. Cíl světí prostředky.

Vlna celosvětového rozhořčení a protestů proti násilí páchanému na Rohinzích je pochopitelná a jistě správná. Nicméně může dát podnět k otázce, zda její náhlost, očividná jednostrannost a crescendo jsou samovolné nebo řízené. A člověk se ptá, zda tato vzedmutá vlna mu nepřipomíná podobné kampaně v nedávné minulosti, které posloužily mocenským zájmům. Jenže i kdyby nakrásně to byla pravda, kdopak jí uvěří? Spousta lidí je dodnes přesvědčena, že Saddám měl zbraně hromadného ničení.

Zda a do jaké míry se v Myanmaru hraje také podle cizího scénáře, ukáže vývoj rohingské tragédie. Počkejme, co se z ní vyvine, k čemu povede, a zatím nezatracujme Aun Schan Su Ťij za to, že ve svém projevu nejmenovala viníky. Jistě ví proč.