Je to kruté, ale hodně mi to připomíná krásnou scénu ze Svěrákova filmu Obecná škola. Pan řídící tam školským rozhlasem varuje žactvo, aby v mraze neolizovalo železné zábradlí. Vzápětí žactvo olizuje železné zábradlí.

Naše policie varuje před hrou Modrá velryba. Ani v nejmenším se nepokouším ten krok zlehčovat. Nicméně není těžké si představit, že na základě takového varování se vylíhne v něčí střapaté mladistvé hlavě nápad, že je to skvělá idea a že by bylo dobré ji uskutečnit.

Zdá se, že lidstvo svými sociálními sítěmi zplodilo cosi, co se vymyká rozumovému uchopení. Jako by se otevřela Pandořina skřínka a vyletěli běsi. Džin se do láhve hned tak vecpat nedá, jakmile ho jednou pustíme na svobodu. Každopádně je aféra s Modrou velrybou – ať je to hrozba imaginární, nebo reálná – velká zkouška soudržnosti rodiny. Kde si rodiče získali důvěru svých dětí, mají mnohem menší starosti, než je mají jinde. Zároveň je to varování, co všechno ještě přijde, až se sugestibilita zprostředkovaného vnímání zesílí.

V sítích jsou zakletí běsi. Ještě že je to na elektriku a dá se to vypnout...