.................................................................................................................................

Pondělí 10. října 2005

Tento týden máme VUML s naším bezpečákem Mazancem. Tématem ranní čtvrthodinky je výročí Mnichova. Dnes byla přednáška nesena myšlenkou:

"Čechy nikdo nevyháněl, zbytečně utíkali sami. Kdo chtěl mohl zůstat."
Tak táta, blbec, utíkal zbytečně. Možná mu vadila oslavná střelba do oken.

Úterý 11. října 2005

Mazanec vzpomínal (ročník jednadvacet, pro České Textárny pracuje ve stejné funkci od roku 1941), co mu říkali mladší kamarádi z jejich tehdejší mládežnické skupiny:

"Dodnes rádi vzpomínají na dobu strávenou v sudetské základní škole. Němčina se tam učila denně, jednou týdně došlo i na češtinu."

Středa 12. října 2005

Mazanec při své přednášce pustil i rádio:

"Češi se měli v Sudetech dobře. Němečtí muži byli ve válce a na hospodářství byla spousta práce, kterou ženy, starci a děti nezvládali. Za chlapskou sílu se platilo jídlem i zlatem," konstatuje pamětník v českém veřejnoprávním rozhlase.

Čtvrtek 13. října

Čechům v Sudetech začalo být ouzko až po válce. Václav J. v Českém rozhlasu na tu dobu, kterou prožil ve vsi Vstiše, dříve Stiechu, vzpomíná takto:

"To víte, je to vesnice. Každej na někoho něco má, něco si provedli. Když přišla možnost si to vyřídit, vedl soused souseda pryč pod flintou."
A Karel J. dodává: "Třicet kilo, vy nemít nic. Nic."
To by se za Hitlera stát nemohlo!

Pátek 14. října

Dnes čte Mazanec z novin. A tak jsme se dověděli, že po válce na tom byli absolutně nejhůře potomci českých bratří, kteří v době protireformace utekli na sever od našich hranic. Podle redaktora Metra Martina Sobotky:

"Čeští exulanté si v Německu žili dobře až do příchodu Hitlera. Museli se přejmenovat oni i jejich vesnice. Stejně tak nacisté zavřeli i české školy. Tím ale obtěžování skončilo, doma stále směli mluvit česky." No tak sláva, obtěžování skončilo, on ten nacismus nemohl být tak hroznej. Ale potom, co přišli Rusáci!
Vzpomíná Erna S.:
"Po osvobození nastaly těžké časy. Byli jsme obtěžováni Rusy i Poláky. Nevěřili nám, že jsme Češi. Pro ně jsme byli Němci."
Nakonec se museli z rodného Husince u Střelína stejně vystěhovat - do Československa.
"Přitom tom se k nim [naše vláda] zachovala hůř než německá vláda k našim sudetským Němcům. Za svůj majetek v Polsku nedostali žádné odškodnění."

Ale jaké Polsko, porád? Erna se zlobí:
"Mě uráží, že se o Střelínu mluví, jako že je v Polsku. Byl v Německu a my už jsme si tam zvykli."
No, teda, on ten Střelín je po válce jaksi v tom Polsku, ještě. Nebo se to v té Evropě už tak nebere?

Sobota 15. října 2005

Celý uplynulý týden jsem denně zvracel. Ale proč, můj deníčku, když jsem vůbec nenavštívil kantýnu mistra Mlhy?

**********************************************************************

Co se stalo v Českých Textárnách
minulý týden: Jak na managoří spam
předminulý týden: Proč nemohou České Textárny propustit zaměstnance

****************************************************************

Portrét Mobyho vyhotovil Kryšpín.

Archiv deníčku od dubna 2000 do konce roku 2002
Leden 2003
Únor 2003
Kdo je kdo v Českých Textárnách - verze z dubna 2003
Anebo si kupte knížku "MOBY DICK: Deníček," v níž jsou sebrány denní poznámky z Českých Textáren od dubna 2000 do dubna 2003. Ale kde ji prodávají, nevím. Stojí 199,- Kč.
Avšak můžete si knížku objednat přímo u nakladatele na konvoj@konvoj.cz , pak ještě doplatíte za poštovné.

Dva předcházející týdny viz v horních odkazech. Odkazy na články od března 2003 do současnosti naleznete v rubrikách Šamanovo doupě a Zábava.

Podněty, připomínky a výkřiky čtenářů Deníčku Moby Dicka můžete posílat na schránku moby.dick@seznam.cz. Předem děkuji!

Případně si poslužte komentářem.
>>:))

*******************************************************************************