Totéž platí o hotových jídlech. Jestli někomu chutná něco jiného než mně, nechci mu do jeho chutí mluvit! Popřeji mu dobrou chuť a jdu vařit jídlo pro lidi!

Toto jsem prohlásil před časem a jako vždy, prohlášení nebylo úplné! Mělo znít: jdu vařit jídlo pro lidi, kteří žijí se mnou, kteří mají stejné chutě jako já a stejný výběr surovin jako já!

A stalo se, co se stát nemělo! Jeden nešťastník při představě tojefuka v roli paní kněžny, ana před zámkem vlastní ručkou rozdává polívku z kotle, nejedl, nepil, třetí den... si dal chleba se sádlem a cibulí a já se nebudu divit, jestli mne prokleje do desátého kolena!

Další nešťastník došel k názoru, že sedím na hromadách úžasných receptů a nepovím a nepovím a pro sebe je ukrývám! Neukrývám, nemám žádné

Odhalím vám tedy čistou pravdu. Nalil bych vám čistého vína - taky nemám! Veltlínek včera grilované rybičky doprovodil a už néni!

Tojefuk je běžný mužský, živící se převážně běžnými pokrmy, v české kotlině všeobecně známými. Jen občas mne chytne inspirace (lépe řečeno mlsná), prožene mne po momentálně dostupných zásobách a donutí mne udělat jídlo trochu jinak než obvykle. A to je celé moje tajemno od sporáku.

Řekněte sami: máte ročně připravit 30 - 40 ryb, každá víc než půldruhého kila. Budete je všechny smažit, zvlášť když jste přesvědčeni, že smažení v trojobalu je nejméně vhodný způsob úpravy ryb?

Když ryby chcete sníst, a to já jo, nezbude vám nic jiného, než sáhnout po rybí kuchařce, listovat, v mém případě recepty zamítat a vymyslet svůj způsob úpravy. Uvařit, pochutnat si a zapsat si recept. Já ovšem uvařím, pochutnám si a místo psaní receptu si lebedím!

Totéž provádím s ostatními potravinami. Důsledek je, že na dotaz, cos tam dal, si vzpomenu asi tak na dva-tři poslední způsoby úpravy a jsem považován za lakomce, výrobní tajemství skrývajícího!

Protože se na Mlsotníku vyskytla řada receptů, které mne zaujaly, vynasnažím se na oplátku povzpomínat na jídla, která mne během let zaujala.

Začnu zostra - domácí zabijačka! Nenadávejte mi, zabijačkové pochoutky lze pořídit, i když nemáte po ruce celé prase! Jenom abych vás dostal do obrazu, jak tato událost probíhala u mne, povím celý průběh, s vynecháním činností sice nutných, ale nudných.

Zamlada bývalo doma prase jedno. Ve věku dospělém jsem měl prasata současně tři, ze sobeckých důvodů. Jedno prase bylo málo a tři ze závisti líp žrala. Začátkem zimy už byla zvířata tak akorát - 150 kilo. Technické přípravy jsem provedl večer a zahájil jsem těšení.

Ve čtyři ráno jsem zatopil pod vodou, v šest dorazil kamarád řezník se svým zetěm. Zeť byl důležitý, rád prováděl nudné práce. A mohli jsme zahájit vlastní obřad.

Zabijačku zahajovalo trávení červa. Panákem slivovice. Následovala polévka z bažantí slepice s domácími nudlemi - řezník kupované odmítal a kazit bažantí polívku kupovanými nudlemi se nechtělo ani mně. K míchanému guláši byl houskový knedlík, ještě jedna slivovička a šli jsme.

Nudnou, ale nutnou část vynechávám. V jedenáct dopoledne bylo kotlové v kotli, půlky na hácích, zelenina do kotlového přecezena do kotle a byl čas na kafe a ještě jednu slivovičku. Sedělo se kolem kotle, rokovalo - to byl hlavní důvod, proč byl zván kamarád řezník. Žili jsme dost daleko od sebe a zabijačka byla jedna z mála příležitostí k setkání.

Po poledni řezník povstal, počkal, až se nahoře v kotli objeví ovar, zapíchl do ovaru prst, prohlásil je jako dort a začal blázinec. Jeden by nevěřil, kolik úkonů je nutno provést současně, aby kotlové nevystydlo a dalo se zpracovat.

Vytahat z kotle, nikoho nepocákat vývarem (jednak je vývaru škoda, jednak opařený pomocník místo práce poskakuje a nadává), na vál i do škopku vytřídit podle pořadí zpracování, vykosťovat, tučné od libového oddělit, neopařit si ruce o horké maso, nepřekážet přidělenou činností ostatním, stačit sliny olizovat, mlsné čumily udržet od válu, nevlízt kolegovi pod nůž - krve už je dost a ušlehané - prostě blázinec, ale organizovaný.

Blázinec skončil a nastala nejlepší chvíle z celé zabijačky! Kotlové!

Na vále zbylo to nejlepší! Ouško a rypáček pro řezníka, vazová kost na obírání, ramínka, kusy ovaru, líčka a vařená játra. Játra byla pro mne, k ovaru místo chleba. Hromádky soli, aby se hodující nestrkali, misky s křenem prostým i jablečným, pro zmlsané se našla i sklenice ryzců a bylo ticho!

Všechno krásné jednou končí. Skončila i chvíle slasti u válu.

Zbytek už byla jen rutina. Umíchat a obarvit kroupy, udělat prejt (místo housek nebo toho, čemu se říká placka, jsem do prejtu dával krupky), okořenit, uhádnout, jak moc se rozleží sůl, která je k mání, nacpat jitrnice, tlačenky, vařit jitrnice a jednu tlačenku, běžná činnost. Tlačenku jsem dával vařit jen jednu, k rychlé spotřebě. Ostatní šly do mrazáku a dovařily se později.

Ve tři hodiny bylo umyto, uklizeno, první jitrnice vychladlé a mohlo se koštovat, rokovat, slivovičkou zapíjet až do večera. Večer je ovšem doba pohyblivá.

Ráno pokračovala rutina. Vybourat, vykostit, kosti do vývaru dát a vařit, sádlo krájet, uzení chystat, naporcovat, uvařené kosti na rizoto oškrabat a hlavně chladit vývar, až zrosolovatěl! Po vychlazení nasáčkovat vývar do mrazáku, poblíž syrové barvené kroupy. Za čas vývar z mrazáku na sporák, přidat kroupy a byla zabijačková polívka samá chuť!

Nakonec už jen vyjmenuji suroviny na zabijačkové kotlové: velká hlava (hlava + dva krční obratle s masem), přední nohy i s pleckem, játra, ledvinky, srdce, plíce (vařené pomleté + smažená cibulka do krup), podbřišek do prejtu.

Koření - podle vaší chuti.

Dobrou chuť!