Voňavé, křehké a hlavně dobroučké vánoční pečivo! Někdo napeče desítky druhů, jinému stačí jeden, dva, někdo si ho raději koupí na váhu v obchodě. Ale nazdobené kousky pečiva prostě k Vánocům patří. A myslím, že skoro všichni je máme alespoň trochu spojené s dětstvím. Pečení je tradice, vánoční rituál.

Také jsme s bratrem mamince pomáhali vykrajovat a spojovat linecká kolečka či hvězdičky, louskat a strouhat ořechy. Maminka pekla pět druhů cukroví – vanilkové rohlíčky, linecké těsto, důlkové koláčky a jemné sušenky, kterým říkala „čím starší, tím lepší“. Když se podařilo sehnat kokosovou moučku, ze zbylých bílků pak ještě dělala kokosky.

Maminčiny formičky

Z hotového pečiva jsme mohli sníst pouze polámané či trochu připálené kousky. Ostatní se ukládalo do papírem vyložených krabic od bot, které až do Štědrého dne ležely na dně skříně nebo zasunuté pod postelí. Chodit tajně ujídat bylo přísně zakázáno!

Jistě i vy jste byli těmi dávnými malými pomocníky a teď mnohým z vás naopak pomáhají vaše ratolesti. Nebo pečete jen pro své partnery, jiní jen sobě pro radost. Zajímalo by mne, zda pečete podle receptů svých maminek, tchýní, kombinujete, nebo jste si oblíbili zcela jiné druhy pečiva a zakládáte novou rodinnou tradici?

Když maminka zadělávala těsto, sice jsem věděla, co v něm je, ale přesný recept mě nezajímal. Já se hlavně těšila na sušenky, kterých jsme si užili jen jednou za rok. Nepamatuji se, že by maminka pekla jiné sušenky během roku, to pekla spíše bábovky, buchty nebo štrůdly.

Pak jsem se vdala do ciziny. Za pozdějších pobytů v Anglii a v Německu jsme během svátků většinou jezdívali do Prahy, takže jsem nepekla, vánoční pečivo jsem si užila tam (u maminky, při návštěvách příbuzných). Nostalgie vlastního pečení na mne dolehla hlavně během prvních let v Americe. Samozřejmě i tady se peče vánoční cukroví. Je také dobré, ale jak těsto, tak hlavně polevy jsou přeslazené, pečivo přeparáděné (hlavně barevně) a vzhledem se tomu evropskému prostě nevyrovná.

Také zdejší děvčata s nadšením pomáhají svým maminkám a v dospělosti rády používají rodinné recepty. V rodině mého manžela to bylo jinak. Moje milá tchýně vánoční sušenky nepekla, u nich se dělaly různé „pies“ – koláče. Tchyně upekla jeden nebo dva druhy, další dodaly moje švagrové. Jako na českých stolech o svátcích leží talíře plné pečiva, u manželových rodičů to byly hluboké misky koláčů. Každý si mohl kdykoliv zajít do kuchyně odkrojit porci z koláče, na který měl právě chuť. Bývalo nás kolem stolu deset až dvanáct, takže pět nebo šest velkých koláčů během dvou, tří dnů zmizelo jako nic.

Koláče mi chutnaly, později jsem je také pekla, ale po našem pečivu se mi stýskalo. Měla jsem doma české kuchařské knihy, takže stačilo jen recepty nalistovat. Ale já chtěla ty maminčiny, její sušenky přeci byly nejlepší! Maminka mi recepty napsala a já pekla.

Nejprve jsem s velkým nadšením pekla všechny maminčiny druhy a část vozila i k tchánovům. Pečivo se líbilo a chutnalo (hlavně manžel vychvaloval horem dolem), ale koláče u nich přeci jen měly přednost. Chápala jsem to – tradice je tradice.

Pracny

Postupně jsem počet druhů vánočního pečiva snižovala, až jsem z jejího seznamu zůstala jen u jemných sušenek. Když později maminka už pekla málo, z jedné návštěvy jsem si odvezla její stará vykrajovátka. A také jsem začala péci pracny, které má manžel obzvláště rád. Maminka je nepekla, ale pekla je moje teta, která do těsta dávala mleté domácí škvarky. Samotné škvarky jsem tenkrát ráda neměla, ale pracny s nimi byly výborné. Já je peču s máslem, ale dobré jsou také. Kdysi jsem si na ně koupila několik balení formiček, které stále používám (jsou v originálních krabičkách – 30 ks za 8 Kčs!).

Myslím, že hlavním důvodem, proč jsem o Vánocích pekla méně a méně, byl zdejší blahobyt. V mém dětství suroviny na vánoční pečivo bývaly často nedostatkovým zbožím, kolikrát se stála fronta i na vajíčka, nebo v obchodě došlo máslo, když ho člověk nejvíc potřeboval. A některé pečivo se svými přísadami nakonec vyšlo docela draho. O to více si pak na pečivu člověk pochutnal, bylo to něco extra, něco slavnostního.

Nazdobené perníčky

Tady bylo k dostání všechno po celý rok, navíc i levně. Američani jsou velmi „sušenkoví“. Sušenky z různých směsí těst se tu pečou celoročně, já jsem brzy tenhle zvyk také přebrala, což manžel s potěšením uvítal. Jenže touhle „celoroční hojností“ najednou přestalo být vánoční pečivo vzácností. Sice jsem pekla dál, ale to „těšení“ se vytratilo, pekla jsem skoro více z tradice a pro vzpomínky.

Ale rozhodně jsem na pečení nezanevřela. Naopak, co jsme se vrátili do Alabamy, peču zase tři nebo čtyři druhy. A peču i perníčky. Ty maminka také nikdy nepekla. Ale při jedné vánoční návštěvě Prahy mi nabídla nádherně nazdobené perníčky, které dělala její kamarádka se svojí snachou.

Kresby byly přímo profesionální, nic takového bych nikdy nesvedla. Ale nadchla jsem se natolik, že jsem si vyžádala recept na těsto i na polevu. Jejich pečení a zdobení se stal skvělým důvodem scházet se každý rok v adventu s českými kamarádkami.

Perníčkování

A tady jsou recepty na dvoje sušenky:

Maminčiny jemné sušenky

Maminčiny jemné sušenky

• 12 dkg másla
• 22 dkg cukru
• 45 dkg hladké mouky
• 5 dkg bramborového škrobu (např. Solamylu)
• 3 vejce
• 1/4 balíčku prášku do pečiva
• vanilka, citronová kůra

Do umíchaného másla s cukrem přidáme vejce, citr. kůru, vanilku a znovu utřeme. Pak přisypeme mouku rozmíchanou s práškem a bramborovým škrobem. Vypracujeme těsto, které dáme na vál a vyválíme asi na 1/4 - 1/2 cm sílu. Vykrajujeme tvary, dáme na pomaštěný plech a pečeme v mírné troubě do růžova. Upečené dáme uležet. Čím starší, tím lepší.

Švédské mandlové sušenky

Švédské mandlové sušenky (křehké, křupavé)

• 1/2 hrnku cukru
• 1/2 hrnku změklého másla
• 1 vejce + 1 žloutek (uchovat bílek)
• 1 lžička citronové kůry
• 1+1/2 lžičky prášku do pečiva
• 1 3/4 hrnku hladké mouky

Cukr, máslo, vejce a citr. kůru smícháme do hladka. Pak po částech přidáme mouku smíchanou s práškem. Dáme na chvilku do lednice. Pak vyválíme a vykrajujeme tvary (hvězdičky, srdíčka...). Naklademe na plech, potřeme mírně našlehaným bílkem a posypeme cukrem se skořicí. Do středu každé sušenky vtiskneme bílou (loupanou) mandli (nebo kousky mandlí). Pečeme 8-10 minut. Hned po upečení sundáme z plechu.

DOBROU CHUŤ!