Houbičkáři na první pohled nezapadají do přírody. Nemají košíky, nožíky a bystrý zrak, mají zavařovací sklenice a zasněné pohledy. Jejich vzhled je jaksi... Před mnoha lety se mladí lidé dle oděvu a životního názoru dělili na somráky, veksláky a kotlíkáře. Jaká je dnešní terminologie nevím, ale podle tehdejšího názvosloví nám po loukách bloumají somráci. Chcete-li vědět, jak vypadají, běžte se podívat na Filozofickou fakultu UK:)

Houbičkáři pasou po jediném úlovku - hledají halucinogenní houbičku lysohlávku. Lysohlávek existuje mnoho druhů, navzájem se od sebe dost liší. Nevím, kterou z nich vlastně hledají. Jisté je, že nějaké houbičky nalézají. Jsou mrňavé a možná to lysohlávky jsou. Možná ale také v blahé nevědomosti syslí nějaké úplně jiné mrňavé houbičky... Snad nejsou jedovaté.

Houbičkáři jsou celkem vstřícní, pokud na svých toulkách potkají křemenáče nebo jiné nezajímavé houby, občas je seberou a vymění s houbaři za informaci typu "ale jo, tady na louce rostou takový malý houbičky, je jich spousta". Při konverzaci předvádějí své úlovky v orosených zavařovačkách, občas vzácnou houbičku vyloví a sežvýkají. Létat jsem ještě žádného z nich neviděla.

My, přízemní houbaři, jsme rádi, že nám nehamtají v lese a nekopou do růžovek. Protože ve stejnou dobu naše lesy i některé zahrady přetékají houbami, které jsou jedlé pro nás. I my, kteří chodíme na houby v neděli odpoledne, vždycky přineseme plný koš. A když už to nestihneme do lesa, tak se aspoň projdeme po zahradě a na smaženici nám to vydá.

A protože máme houby rádi, tak vám napíšu náš žebříček nejoblíbenějších jídel.

Jasná jednička jsou bedly, osolené, hodně pokmínované a opečené na sádle. Ty bohužel nad Dalmatinovem nerostou, ale zato rostou u dědečka nad Davlí. Tam jsou kopce tak strmé, že je možno bedly hledat pohledem proti obloze.

Druhé místo - topinky se smaženicí. Ale tím myslím opravdové topinky, na sádle - výjimečně na oleji - smažené. Hojně počesnekované, s vrstvou hub aspoň na prst vysokou. Není to žádná dieta, uznávám, ale když to zdraví dovolí, tak rozhodně ano!

Bronzová příčka - těstoviny s houbami. Primitivní, víceméně dietní recept. Na oleji osmahneme celý kmín, přihodíme houby (nemyslím tím žampiony ze supermarketu), podusíme, okořeníme solí a česnekem a promícháme s uvařenými kvalitními těstovinami, nejlépe s mašličkami (farfalle). Posypeme strouhanou nivou a to je všechno. Nemáme-li sýr, také se nic nestane.

A bramborovou medaili získává houbovec! Ten přichází na řadu vždycky, když už nevíme, co si s těma houbama počít. Je to něco jako velikonoční nádivka, jen hlavní roli hrají houby.

Houbovec je poměrně variabilní a můžeme do něj přihodit leccos, čemu už končí poživatelná lhůta. Základní model: starší rohlíky nebo veku nakrájíme na kostky (mohou být i větší), přidáme houby podušené na kmínu, slaninu na malé kostičky, vejce rozšlehaná s mlékem, cibuli a česnek (oboje možno vynechat).

Důkladně promísíme a v pekáči upečeme dozlatova, vrstva by neměla být příliš silná, jen cca 3 cm. Podle momentálních poměrů v ledničce můžeme přidat zbytky šunky, uzeného masa atd.

Houbovec je vynikající čerstvě vytažený z trouby, ale i druhý den na studeno.