Rodina radního v Litomyšli JUDr. Rettiga byla skrz naskrz prodchnutá láskou k rodné zemi a národu. Zejména paní Dobromila pracovala pro vlast neustále a nikdy nezahálela - psala vlastenecké básničky, půjčovala knížky, vychovávala měšťanské dívky a ještě k tomu neúnavně kuchtila. Stále vymýšlela něco nového a její drobný manžel se jejím experimentům marně bránil. Lidé ve městě ho litovali a přezdívali mu „Šnuptychlíček“.

Jednou po poledni si radní pochrupoval na kanapi a snažil se strávit v břiše další divný pokrm. Tu přiběhla manželka, celá rozrušená.

„Vzbuď se, Sudiprave! Velká novina!“

„Co je, co je?“ polekal se radní. „Že by hořelo?“

„Palacký a Šafařík přijdou k nám zítra na oběd!“ oznámila paní Dobromila a zamávala choti dopisem před nosem.

A hned se pustila do příprav. Zapřáhla svěřená děvčata do úklidu a zauvažovala o jídle. Při velkém množství receptů, které vytvořila, se dlouho nemohla rozhodnout, co uvařit, až se nakonec se přiklonila k žabím stehýnkům na smetaně. Pověřila proto svého synka Liboslava, aby několik žab nachytal.

Liboslav tedy ráno popadl podběrák a nůši a místo do školy šel k rybníku. Chtěl udělat mamince radost, a proto se tak snažil, až spadl do vody. Už to tak vypadalo, že se utopí, ale naštěstí jeli zrovna kolem cikáni. Vytáhli pacholíka ven, usušili ho u ohně a za odměnu si nechali jeho boty. Liboslav se tak dopajdal domů sice s plnou nůší, ale s velkým zpožděním, kdy už vzácní hosté seděli v salónu a slavná kuchařka zuřila, protože měla pro ně jen polévku, kompot, bábovku a kafíčko.

Palacký zrovna vyprávěl o smrti mladičkého krále Ludvíka v bažinách u Moháče, čímž se Habsburkům uvolnila cesta na český trůn.

„Já jsem se dneska taky málem utopil,“ pochlubil se chlapec.

Palacký ho pohladil po vlasech, zato matka mu dala takovou facku, že mu vyrazila rýmu. Citlivější Šafařík se na to domácí násilí nemohl dívat a raději si odskočil. V předsíni se přerazil o nůši a žáby se vysypaly. Rozutekly se po celém bytě, jedna doskákala až do cinkenkosnu s kláštereckým porcelánem. O paní Dobromilu se pokoušely mdloby a Otec národa ji uklidňoval:

„Považte, že by hoch místo žab přinesl zmije. To by bylo teprve neštěstí.“

„Ba že,“ přisvědčil radní plaše. „Hlavně že nám chutná.“

A zakousl se do bábovky.