Čeští filmoví herci se po večerech občas scházeli a tento zvyk nezměnili ani po Mnichovu a okupaci. Dámy chodí ve vinárnách na záchod většinou ve dvojicích, a tak jednou v umývárně při úpravě rtíků oslovila Hana Vítová Lídu Baarovou, která se právě vrátila z Německa:

„Prosím tě, já se ti divím, co na tom Goebbelsovi vidíš. Vždyť je to odporný trpaslík, navíc ženatý a kulhá. A co dělají se Židy, to je prostě hrůza.“

„S tím on nemá nic společného,“ nesouhlasila Baarová. „Je milý, vtipný a moudrý a má krásné oči. Všichni si ho váží a všechno umí zařídit. Nechápu, co proti němu tady všichni pořád máte.“

„Nechápeš, protože jsi blbá,“ ukončila Vítová rozhovor.

Německo vítězilo a Goebbels měl spoustu práce. Protože si jeho žena stěžovala u Hitlera, musel velkohubý ministr propagandy poměr k příslušnici podřadné rasy s těžkým srdcem ukončit. Na svou velkou lásku však nemohl zapomenout a tesknil po ní. Když už to nemohl vydržet, odjel do Prahy pod záminkou většího začlenění barrandovských ateliérů do německého filmového průmyslu. Uspořádal i setkání s českými herci, milovanou tvář však vyhlížel marně. Netušil, že gestapo ve vyšším zájmu zadržovalo Baarovou ve Zbraslavi, aby se ti dva nesetkali.

Nakonec hledání nechal a ze žalu se přiopil. Navštívil několik malostranských hostinců a v rozporu s verši Johanna Wolfganga Goetha „Bier nach Wein, das macht Schwein“ lil do sebe střídavě různé nápoje – šampaňské, pivo i víno. Společnost mu dělalo několik usměvavých dívek, ale žádná se nemohla vyrovnat té jediné, která tu chyběla. U stolu měl samozřejmě hlavní slovo, vykřikoval, že Praha patří mezi nejkrásnější německá města.

V hostinci U Glaubiců ho od pípy pokradmu pozoroval výčepní se štamgastem.

„Nepřipadá ti divný, že zrovna takový skřet nám tady představuje tu nejlepší rasu na světě?“ zašeptal.

„Je to divný,“ přisvědčil kamarád, až se zakymácel.

Také oni nazírali na Goebbelse jiným pohledem než Baarová. Láska je mocná, dokáže zatemnit zrak i mozek.