V současné mediální a politické kampani ve věci přijetí nebo nepřijetí 50 syrských dětských uprchlíků z Řecka do České republiky se u většiny účastníků diskuze na toto téma projevuje neznalost reality a nedostatek předvídavosti.

U odpůrců jejich přijetí jsou často uváděna bezpečnostní rizika v tom smyslu, že z dětí mohou být v budoucnu teroristé, případně pachatelé trestných činů. Ano, i to se může stát. V tom bych ale zásadní nebezpečí neviděl. Opravdu velké nebezpečí, v případě jejich přijetí, ale vidím v jiné souvislosti. Vycházím z toho, že většina těchto dětí pochází z muslimské komunity, měly muslimského otce. To lze nakonec dobře zjistit na základě pohovoru s nimi a potvrdit i lékařskou prohlídkou.

Při zvažování možných dopadu takové humanitární akce je nutné znát základní hodnoty a přikázání, které jsou pro muslimy na celém světě nepřekročitelné a tvoří základ jejich víry. Především, muslimská komunita je zásadně patriarchální. To znamená, že dítě už při narození přejímá automaticky náboženské vyznání otce (i státní příslušnost). A muslimskou víru nelze opustit, přihlásit se k jinému náboženství, odpadlíka může v takovém případě stihnout trest smrti. Pokud by tedy přišlo do ČR 50 syrských (muslimských) sirotků a bylo umístěno do českých rodin, museli by mít v nových místech zajištěnou výchovu v duchu islámu: žádné vepřové maso doma ani ve škole, náboženskou výchovu, účast na muslimských bohoslužbách, oddělená školní výuka chlapců a děvčat atd. Pokud by tyto podmínky nebylo možné splnit, a děti byly dokonce zařazeny do nějakého programu převýchovy k našim (křesťanským) hodnotám, hrozí, že v době, kdy to bude politicky využitelné, obviní muslimské společenství Českou republiku, že unesla muslimské děti a snažila se je násilím přeměnit na křesťany nebo, ještě hůř, na ateisty. Že to je pouhá spekulace? Víte, já jsem před dvanácti lety viděl v jedné muslimské zemi zblízka vypálené dánské velvyslanectví a zažil bojkot dovážených dánských potravin, jako odpověď na urážlivé obrázky Mohameda v dánském časopisu. A dovedu si živě představit, že na obvinění z krádeže dětí Českou republikou by muslimská veřejnost reagovala ještě bouřlivěji.

Pokud se ale dojímáme smutným osudem syrských sirotků a chceme jim opravdu pomoci, navrhoval bych jiný druh charity. V malém syrském městečku Maaloula, necelých 60 km od Damašku, je klášter sv. Tekly, kde řádové sestry (řecké ortodoxní církve) před rokem 2011 vedly ústav pro asi tři desítky opuštěných syrských děti (křesťanských i muslimských). V době občanské války procházel klášter pohnutým osudem. Koncem prosince 2013 bylo město a klášter obsazeny teroristickou skupinou al-Nusra Front (odnož nechvalně známé al-Káidy). Klášter byl poničen a vyrabován, třináct řádových sester, tři civilní pracovníci a sirotci byli uneseni z Maalouly a po tři měsíce zadržováni teroristy. Nakonec byli sestry a civilní zaměstnanci poměrně složitou cestou přes Libanon propuštěni (patrně po zaplacení výkupného), co se stalo se sirotky, není zmiňováno.

Jsem přesvědčen, že finanční podpora, možná i materiální dodávky a pomoc českých dobrovolníků při opravě kláštera sv. Tekly v Maaloule a obnově činnosti ústavu pro syrské sirotky by byl daleko prospěšnější a efektivnější způsob pomoci syrským sirotkům, než poněkud křečovitě a nepromyšleně prosazovaný návrh na jejich přesun do ČR. Umístění sirotků do ústavu v Sýrii by navíc mělo nespornou výhodu v tom, že v domácím prostředí by měli daleko větší šanci nalézt kontakt s širším okruhem svých příbuzných, kteří se postupně budou vracet z různých uprchlických táborů a sirotky do svého středu přijmou. A to je cíl, ke kterému by veškeré naše snažení mělo směřovat. Pokud by sirotci byli přemístěni do ČR, izolováni od svého přirozeného prostředí, jejich šance na návrat domů by nenávratně zmizela. A to by byl tragický omyl, byť možná dobře míněný, kterému se musíme vyhnout.