29.3.2024 | Svátek má Taťána


MIGRACE: Pohlednice z Německa

16.1.2016

My a oni neboli Dozvuky silvestrovské noci

Běda zemi, kde převládne posvátný ideál nad potřebami lidí!

Zprávy o událostech silvestrovské noci v několika německých městech už stačily obletět svět a nevyhnuly se ani zemím českým, takže se jich dotknu jen zkrátka. Na nádraží v Kolíně nad Rýnem, ale také v Hamburku, Mnichově a jinde se shromáždily tisícové davy mladých přistěhovalců vesměs arabského původu, aby oslavily příchod nového roku po svém, to jest honem na procházející paní a dívky. Odehrávaly se přitom scény blízké – nebo už ani neblízké – znásilnění, čemuž zpovzdálí nerozhodně přihlížela nepočetná policie. Proč nepočetná a proč nerozhodně, o tom jsou v oběhu různé zprávy, jednou potvrzené, jindy dementované, z nichž je obtížno si vybrat. V každém případě ani na naléhavé prosby nepřivolilo kolínské policejní ředitelství k vyslání posil a jest otázkou, co by byly platné, i kdyby vyslány byly. Vyšly totiž najevo pokyny z politických míst, dle nichž má policie dbát nejvyšší zdrženlivosti ve všem, co se nějakým způsobem týká uprchlíků: nezasahovat, počínají-li si výbojně, a když už zasáhnout, pak jen opatrně, aby se předešlo nařčením z rasismu, v hlášeních a tiskových komuniké neuvádět etnickou či náboženskou příslušnost... Což nakonec uznal za přemrštěné sám ministr vnitra spolkové země Severní Porýní – Westfálsko pan Ralf Jäger a kolínského policekního ředitele... ale kdepak vyhodil. Poslal do výslužby s penzí, jejíž čtvrtinu bych si přál pobírat. Když se po desíti dnech v témže Kolíně nad Rýnem shromáždila demonstrace proti uprchlickému násilí, to už byla jiná, to už policie nižádné zdrženlivosti dbát nemusela a také nedbala; byla na místě v tu ránu, v dostatečných počtech a s vodními děly. Noviny se pak úslužně rozepsaly o rejdech pravicových chuligánů a neonacistických elementů, o nenávisti k cizincům (Fremdenfeinflichkeit) a jiných takových jevech, v kterémžto hluku zaniklo obtěžování a ochmatávání paní a slečen, okrádání a pokusy o znásilnění málo dní předtím. Zatím si ještě politická místa nestačila všimout že takovéto, decentně řečeno, měření dvojím loktem roztrpčenost v domácí společnosti (která snad také má nějaká lidská práva) nezklidní, ale rozněcuje. I počkejme si. Čtvrtého února začíná tradiční kolínský karneval takzvanou Weiberfastnacht neboli Slavnostní nocí žen, dost možná zrovna těch, které si užily svého na kolínském nádraží. Může být veselo.

Zmíněné události vzbudily příliš velké pobouření na půdě domácí i světové – ozvěna dolehla k sluchu mému až z dalekých Filipín a deník New York Times se k nim vyjádřil úvahou, jejíž překlad si dovolím uvést na závěr tohoto článku - než aby se daly nějak ohleduplně zamést pod koberec, jak v takových případech bývá zvykem, a političtí činitelé začali měnit tón svých prohlášení. Kancléřka paní Merkelová sice až po pěti dnech, ale přece (cituji) našla jasná slova... vicekancléř a předseda německé strany sociálně demokratické Sigmar Gabriel žádá nulovou toleranci... ale, ale. Poněkud s křížkem po funuse, ctihodní zástupcové německého lidu, kterýžto není tak praštěný, jak se asi domníváte. Má v dobré paměti naprostou slepotu a hluchotu paní kancléřčinu k náznakům blížícího se průšvihu, zjevným každému metaři, jen jí ne. Ani neupadlo v zapomnění páně Gabrielovo hromování proti těm, kdož by se opovážili nesdílet oficiální postoj k uprchlické patálii: Takoví lidé, přísně vzato, náleží méně k Německu než somálský rybář nebo syrský lékař...“ (vězme totiž, že rozkurážení mladíci z kolínského nádraží, sahající paním a dívkám do rozkroku, byli samý syrský lékař). To se ví, ještě je namíchnutá veřejnost ujišťována, že ne všichni uprchlíci jsou pachateli trestných činů (to jsem sám rád, představme si, že by těch sviňáků na kolínském nádraží nebyl tisíc, ale milion), že ty, řekněme, hanebnosti nemají nic, ale vůůůbec nic společného s islámem... Ale to už je zřetelně ústupový boj. Netřeba darů věšteckých k předpovědi, že v důsledku popsaných mazců se teď vývoj rozběhne rychleji a ne směrem, jenž by byl oběma jmenovaným hodnostářům a jejich příslužníkům libý. Demokracie zatím zrušena nebyla, třebaže snahy o ostrouhání do příhodného tvaru nelze přehlédnout, a nadcházející volby v několika spolkových zemích mohou pořádně zamíchat kancléřčinou kaší. Volby celoněmecké jsou ve výhledu až na podzim roku následujícího, jelikož však nelze počítat s tím, že by malérů s utečenci mezitím ubylo, může kaše nejenže ještě nakynout, nýbrž i překynout.

Jak může konkrétně to zamíchání vypadat... zatím bych byl s odhadem zdrženliv. Odpůrci merkelovské politiky předvídaji triumf opozičních stran a hnutí, sám bych si tak jist nebyl. Koho volit? Všechny etablované strany je možno, jak se říká po německu, si vykouřit ve fajfce, mimo ně ale velký výběr není. Ještě tak kdyby pan Horst Seehofer splnil, čím občas vyhrožuje, a rozšířil působnost své strany CSU z Bavorska na celé Německo; to bych hned věděl, co volit. Jestli zůstane při vyhrožování, zbývá už jen strana AdF (Alternative für Deutschland)... no, z nouze bych ji volil taky. Ale jen z nouze. Je to dost různorodý spolek s kořeny v bývalé NDR, zahrnující od levičáků honeckerovského ražení až po... pravici zrovna ne, skutečná pravice je vzácné kvítí na luzích současné politiky, ale dejme tomu po názor středový. Všem společný je pouze odpor proti kencléřčině politice otevřených dveří, což možná stačí k volebnímu úspěchu, sotva už k tomu, co přicházívá po něm: koaliční dohody, tahanice o rozpočet, ořezat sociální výdobytky v zájmu snížení státního dluhu, jak budou žádat ti napravo, nebo je naopak ještě rozhojnit, jak budou stát na svém ti nalevo... já vám nevím. Snad by bylo nejlépe, kdyby zmíněná strana získala dostatečně vysoký podíl hlasů, přitom ale zůstala v opozici, již by nebylo lze ani přeslechnout, ani taktickými kličkami umlčet. Dále je nutno počítat s lidmi politikou zhusenými, kteří si řeknou, já se vám na vaše volby..., jichž také nebude málo, jakož i s voliči ze zvyku a setrvačnosti volícími toho, koho volil už dědeček, s politickými fandy, pletoucími si volby s fotbalem... vychází mi z toho tak 40 %, kdyby páně Seehoferova CSU našla kuráž k vyvléknutí z koaličního chomoutu, nebo 20 % v případě partaje AfD. Nicméně i to by řádně zalomcovalo postavením paní Merkelové. Vyštvala, vyotravovala ve své bohorovností ze své strany CDU každého, kdo se jí blížil popularitou nebo ji převyšoval schopnostmi a nadáním, až kolem ní zůstaly jen osůbky slimákovitě rozplizlé, bez páteře a charakteru, hotové zradit kohokoliv, zafouká-li vítr z jiné strany, a bez zaváhání zradí i paní Merkelovou. Tuší to? Možná i tuší, ale couvnout už nemůže, natož odstoupit, jak se jí ozývá vstříc z internetových debat. Na to už postoupila příliš daleko po cestě do izolace jak svého státu, tak sebe samé.

Až donedávna si zastánci neomezeného přistěhovalectví představovali, že jsou předvojem, jejž budou ostatní evropské národy následovat, ale skutečností se pomalu stává opak. Jeden po druhém odpadají evropské státy od politicko-korektního diktátu kážícího přijímat každého, kdo přijde, hubu otevře a slovo „azyl“ vyřkne, až se nezdá být dalek den, kdy Německo zůstane ve své bezmezné blahovůli samo. Jelikož jsem se řízením osudu stal německým občanem, mám z toho tak trochu strach. Už dlouho po mně na cestách Evropou nikdo křivě nezahlížel pro můj německý průkaz a písmenko D na zádi mého auta; teď, obávám se, to může začít znovu. Neboť okolní národové neříkají, ó, jak šlechetní jsou tihle Němci, jak nezištně pomáhají zmírnit bídu světa, nýbrž... co nám ti blázni zase připravují? Nespískali už dvě světové katastrofy, a nechystají se teď spustit třetí? Ovšemže v nejlepším, ušlechtilém úmyslu, ale všechny významnější průšvihy dějin vždy začínaly tím, že někdo něco myslel dobře a ušlechtile.

Přesto, jistý nechtěný posun v projevech politických profesionálů i kázavých krasoduchů je už dobře znát. Už nejásají, čím vším běženci z různých světa krajů Německo obohatí, jeho důchodové, generační i jiné potíže vyřeší. Místo toho dují do trub všelidské morálky: „My přece musíme...“ Čerti mě berou, když někde zase čtu tuhle svatouškovskou frázi, my musíme. Nemusíme nic! Musí otrok. Svobodný člověk se sám rozhodne, pro oběť nebo proti ní. Pro oběť se rozhodne, usoudí-li, že je něco platná. Vzhledem k trvalé a stále rostoucí bídě většiny zemí, zvaných eufemicky rozvojovými, není platná nic. Jen během posledního roku přijalo Německo přes milion uprchlíků před bídou a rozvratem; ale kdyby jich bylo deset milionů, apokalyptická množivost národů afro-asijského pásu bídy to přechodné ulehčení rychle vyrovná. Probůh! O osmdesát milionů ročně se rozrůstá počet obyvatel této nenafouknutelné planety, z toho největším dílem právě v nejbědnějších, nejzaostalejších zemích. Osmdesát milionů, takový je počet lidí samotného Německa; kdyby se všichni šli z lásky k lidstvu utopit, do roka je zase všechno, jak bylo, a ještě hůř než bylo. I zanechme nesmyslů, šlechetných, ale zbytečných. Světová demografická křivka dosáhla bodu, na němž je čas se rozhodnout, jakkoli sobecky, necitelně to zní: my, nebo oni. Kdybych si směl vybrat, pak raději my, a to i v zájmu těch „oni“. Neboť zůstane-li zachována tato západní, sama sebe přísně kritizující civilizace, také oni mají jakous naději na přežití. Ne-li, jsme v háji zeleném všichni. Snad mezi námi žijí světci, hotoví položit svou existenci na oltář ideálu, i když je to houbeles platné; my nesvatí ideál sice také ctíme, ještě víc nám však záleží na pokračování vlastní existence. Třebaže, nic si nemalujme, nikdy už nebude jaká byla. Ale slíbil jsem, že na závěr uvedu překlad článku z New York Times, věru žádné tribuny pravičáctví. Zde je.

Zdá se, že rychleji než v samotném Německu jsou spojovány události v Kolíně nad Rýnem s uprchlickou politikou v USA. Obzvlášť dramaticky se čte úvaha, již New York Times uveřejnily pod titulkem „Německo na hraně“, jejíž autor Ross Douhat účtuje s kancléřkou Merkelovou a německou uprchlickou politikou. „Německé úřady vědomě zlehčují kolínské události, jelikož zapadají nevhodně do kancléřkou prosazované politiky hromadného azylantství,“ vyvozuje Douhat, od několika let jeden z konservativních přispívatelů listu New York Times. „Statisícinásobné přijímání převážně muslimských běženců se pohybuje na zcela neprobádaném terénu. Věříte-li,“ oslovuje kancléřku, „že stárnoucí, sekulární a téměř homogenní společnost pokojně přijme přistěhovalectví takového rozsahu a takové kulturní odlišnosti, máte velkou šanci jakožto mluvčí současné německé vlády. Ale také jste blázen (list NYT užil termínu „idiot“, ale jak už jsem uctivý k dámám, zůstanu při tom bláznovi). Taková transformace s sebou nevyhnutelně přináší polarizaci a zvýšené nebezpečí teroru. K tomu nemusí dojít. Aby však Německo zabránilo politickému násilí jako v třicátých letech, musí okamžitě přehodit kormidlo. To znamená – Merkelová musí jít, aby její země a kontinent, na němž se nachází, nemusely platit vysokou cenu za její dobře míněné šílenství.“

Tak tedy, vážená paní Merkelová, vypadáte v pohledu zvenčí. Spasit lidstvo se tak úplně nepovedlo ani Kristu Pánu, a Vám se už teprve nepovede, ať si o sobě domýšlíte cokoliv. Leda by bylo Vaším úmyslem přivést je na mizinu, což, myslitelné je všelicos.

Hannover, 13. ledna 2016