V průběhu věků se na různých místech Země lidem čas od času dařilo, jejich populace se zvýšila a pak expandovali do volných míst planety. Tak byla v řadě vln osídlena i Evropa. Lidí přibývalo, ale jejich počet byl utvářen v biologické rovnováze. Tu tvořila schopnost se uživit a regulační faktory, kterými byly války a epidemie spolu s občasnými hladomory v důsledku přírodních pohrom. S rozvojem znalostí a výrobních prostředků lidí na Zemi přibývalo a k počátku letošního roku jich bylo už 7 556 678 500. Ale v době sametové revoluce to bylo jen 5 261 092 800. Přitom jedné miliardy dosáhlo lidstvo až v r. 1804. Každá další miliarda teď přibývá zhruba za 12 let. Navzdory tomu Evropa vymírá.

S rozvojem vědy a techniky se lidstvo snažilo omezovat nelítostné přírodní regulační faktory. S válkami se mu to tak úplně nepodařilo, ale u epidemií a hladomorů ano. Tím nejen otevřelo dveře nekontrolovatelnému nárůstu populace, ale také utlumilo přírodní výběr. Dnes přežívají i ti, kteří by dříve v důsledku genetických nebo jiných defektů nepřežili a tyto defekty dále šíří v populaci. Lidstvo ve svém vývoji dospělo i k altruismu, soucitu s trpícími. Proto bohatí pomáhají chudším a hladovým. Nejprve ve vlastní zemi, později a především napříč kontinenty. Ze zahraniční pomoci se stal velký byznys neziskových organizací. Vznikla vrstva idealisticky smýšlejících lidí, kteří poukazují na to, jak je krásné myslet na blaho příštích populací, na udržitelný rozvoj. Vymysleli vinu člověka na globálním oteplování, i když se fakticky nacházíme jen v teplejším mezidobí před další dobou ledovou. Uzavřeli mezinárodní dohody, jako tu pařížskou, dle níž se budou vydávat veliké částky na omezení růstu oxidu uhličitého v atmosféře. Je tato široká mediální kampaň opravdu ze zájmu o naše vzdálené potomky, nebo jde o to, aby firmy urvaly co nejvíce těchto státních peněz? Jsem v tomto ohledu dost skeptický. Navíc dosavadní snahy poručit větru a dešti dopadly žalostně.

Ale vraťme se k porodnosti. Lidé se v dobách obtížných snažili mít co nejvíce dětí, aby aspoň některé přežily a ve stáří se o ně postaraly. To s blahobytem v euro-americké civilizaci pominulo, a proto vymíráme. Přetrvává to však v Asii, Africe a některých částech Latinské Ameriky, kde i přes zlepšené zdravotní a vyživovací podmínky přetrvává velká porodnost. Má na tom podíl i mezinárodní pomoc. Zachrání sice malého obyvatele před smrtí, ale už mu nedokáže dát hodnotný život a vzdělání. Počet obyvatel roste, a když se doma neuživí, tak nastane to, co už mnohokrát v historii – stěhování národů, migrace. A teď nastává dilema mezi altruismem a pudem sebezáchovy. Zdá se, že pud sebezáchovy zatím prohrává.

Co tedy s tím? Zastavit migrující vlny zbraněmi je politicky i lidsky nepřijatelné, i když se to v historii praktikovalo. Zastavit mezinárodní pomoc a nechat působit přírodní regulátory? To by politická korektnost nepřekousla. S narůstajícím přelidněním roste i množství odpadů, které zamořují životní prostředí. Lidská sídla se stále více dostávají do kontaktu s divokou přírodou, což vede k přenosu mikroorganismů a novým nemocem jako ebola nebo horečka nipah či SARS. Nasytit hodnotně lidstvo je stále obtížnější.

Otázka přemnožení je ale specifická. Člověku můžete vytknout, že je hrubý, nevychovaný, alkoholik…, ale že se moc množí? Na to vám odpoví, to je moje věc, co je vám do toho. Množit se dosud patří mezi základní lidská práva. Zatím jenom čínská komunistická strana se s tím pokusila něco udělat, ovšem s nevalným úspěchem. Nepočítáme-li akci v Indii - sterilizace mužů za tranzistorák. Všichni ostatní problém registrují, ale mlčí, protože si s ním nevědí rady. Nikdo nechce být tím prvním, kdo se do rozlousknutí tohoto problému na mezinárodním poli pustí. I když president Trump se svým hnutím America First – Amerika především - dává jistou naději, že pud sebezáchovy není definitivně zašlapán.

Každý cítíme nějakou sounáležitost. Tu nejvyšší v rámci nejužší rodiny, pak k příbuzným, známým, kraji, kde žijeme, státu a Evropě. S každým stupněm intenzita sounáležitosti klesá a stává se formálnější. Je to od pradávna silný logický základní instinkt podmiňující přežití. Nic na tom nezmění ani globalizace, ani pravidla politické korektnosti. Občanem světa se cítím opravdu jen maličko, symbolicky, aby se neřeklo.

Bude-li přemnožení lidstva a nezbytná migrace nadále pokračovat, bude to mít vliv i na morálku, která je nepsaným předvojem zákonodárství. Není neměnná a vyvíjí se s reálnou situací. V dobách dobrých bývá přívětivá, v dobách zlých přísnější. Nerad bych, aby se mí potomci dožili střelby na hranicích a toho, kdy si budou moci pořídit dítě až po předložení úmrtního listu prarodiče. Proto jednejme včas, dokud naše činy nebudou muset být extrémní.