23.4.2024 | Svátek má Vojtěch


MIGRACE: Kdo fandí islamizaci Evropy

5.10.2017

Mnozí inteligentní lidé si asi kladou otázku, jak je možné, že tolik rovněž inteligentních, vzdělaných lidí (u nás i ve světě) nechápe nebezpečí islamizace Evropy.

Řekl bych, že důvody jsou v podstatě dva.

Za prvé:

Všimněme si, že všechny edukativní systémy v Evropě i Americe, minimálně od konce druhé světové války, vtloukají dítkám do hlavy stejné ideály: „Všichni lidé jsou si rovni, všichni mají stejnou hodnotu, rasismus je nepřijatelný. Nejvyšší hodnotou je tolerance. Každému musí být zaručena náboženská svoboda. Je nutné pomáhat všem chudým, utlačeným lidem v celém světě. Je nutné bojovat s extrémismem.“

Nezní vám to podobně jako to, co nám vštěpovali v době socialismu do hlav i naši učitelé? Tedy - každý, kdo tyto ideály nevyznává je darebák a barbar... Ušlechtilé je bojovat s xenofobií a pomáhat všem potřebným. Otevírat svá srdce dokořán.

A tuhle „masáž“ máme všichni (a nebo skoro všichni) hluboko pod kůží. Zamysleme se nad tím. Ve východní Evropě se lidé toužili zbavit bolševického jha a obrátit se na Západ. Ve stejné době mladí marxisté na Západě nemohl pochopit, co se vlastně těm hlupákům na Východě na socialismu nelíbí! No vida, teď, v novém tisíciletí, se Evropané na Východě i na Západě ideově sešli. Mladí levicoví liberálové otevřeli náruč dokořán chudákům z Arábie i černé Afriky. Pravda, teď si tak trochu „drbou hlavu“, když už nedokáží zavírat oči nad tím, co ta vstřícnost Evropě přinesla.

Za druhé:

Většina lidí, kteří vyznávají multikulturalismus a hlásají toleranci k islámu, absolutně nic o islámu neví. Nic si o něm nepřečetli, nic nenastudovali. Mají jenom svoje pevné přesvědčení a horoucí srdce. Jsou opojeni svojí velkomyslností, tolerantností a láskou k celému lidstvu. Oni odmítají, vinou své nevědomosti a neinformovanosti, prostá fakta. Zavírají oči před prostou realitou: tam, kde narůstá koncentrace islám vyznávajících přistěhovalců, narůstá terorismus. Tečka, punktum. To se oddiskutovat nedá. Otevřeme naši zemi dokořán islámské invazi? Během pár let tady máme „no go zóny“, volání po právu šaríja, politický islám a teror obecně. Oni odmítají pochopit základní principy islámu: „Žena je méněcenný tvor, naši víru musíme šířit ohněm a mečem, nevěřícím je nutné lhát v zájmu prosazení naší víry, „dhimí“, tedy nevěřící, jsou povinní nám sloužit a odevzdat nám svoje majetky a pracovat pro nás. Aby směli přežít, musejí nám platit. Jinak nemají právo na život.“ A našlo by se toho daleko víc.

Naši „sluníčkáři“ si prostě nevidí dál než na špičku nosu. Neustále blouzní o tom, že je naše země bezpečná, migrantů je tady málo, vlastně je neznáme, a tak se vlastně nemáme čeho bát. Co už je teď běžné v západní Evropě a co bude nutně za pár let i u nás, to už pochopit nedokáží.

Je tento nebezpečný proces nezvratný?

Výjimečně nemohu souhlasit s nedávným výrokem Petra Robejška, kterého si jinak velice vážím.

Pan Robejšek v jednom ze svých vystoupení říká: „Islám není možné u nás zakázat, ale můžeme pouze velmi zpřísnit pravidla akceptace imigrantů.“ 

To je poněkud nepřesné. Samozřejmě, jako členové EU musíme, i se skřípěním zubů, akceptovat její pravidla. Ovšem pokud bychom, stejně jako Britové, z EU vystoupili, můžeme si klidně stanovit vlastní zákony a pravidla. Konečně pokud je ta zpráva přesná, jeden z afrických států už dokonce islám v zemi zcela zakázal. Tedy, možné to je. Pravda, byli bychom v Evropě první vlaštovkou...

Klidně můžeme podrobit islám, jeho sunny a hadísy pečlivé, podrobné analýze, a pokud odborníci dojdou k závěru, že se vlastně jedná o politickou doktrínu a ne o mírumilovné náboženství – tak prostě pryč s ním. Nikdo nám nemůže zakázat uzavření těch pár mešit na našem území. Vyznavačům islámu pak můžeme nabídnout dvě možnosti: Buď akceptujete zákony a zvyklosti naší země, anebo se odstěhujte do země podle vlastního výběru.

Je skutečností, že je u nás řada přistěhovalců z islámských zemí. Oni zde pracují a vykonávají i velmi náročná zaměstnání. Lékaři, právníci a podobně. Nic proti nim, jsou přínosem. Pokud se asimilují, jsou vítáni. V soukromí si mohou vyznávat svého Boha podle libosti, ale nemají nárok veřejně demonstrovat podporu politické doktríně, která hlásá svržení tradičního uspořádání země.