Pomoc ano, ale jen těm, co ji opravdu potřebují!

I ve vstřícném Německu se mluví o potřebě rozlišení uprchlíků a ekonomických migrantů. Často vidím a slýchávám v diskusích otázku, zda vůbec existuje rozdíl mezi uprchlíky a ekonomickými migranty. Dá se mezi oběma skupinami bezpečně rozlišit, nebo se rozdíly mezi oběma skupinami stírají natolik, že bychom měli udělit azyl všem, a to i těm, kteří jdou pouze za lepším?

Uprchlíci a ekonomičtí migranti. Kdo je kdo?

Hned na začátek bych rád řekl, že ne vždy musí být rozlišení jednoduché. Rozdíl mezi oběma skupinami ale opravdu existuje. Pomůže nám, když se podíváme na mezinárodně právní dokumenty upravující postavení a práva uprchlíků. Úmluva o právním postavení uprchlíků a na ni navazující Protokol z roku 1967 považují za uprchlíka osobu, které by v případě návratu hrozilo pronásledování nebo smrt. Tím je třeba se také důsledně řídit.

Rozlišení mezi oběma skupinami je nezbytně nutnou podmínkou k alespoň částečnému zastavení náporu migrantů. Je třeba dát lidem v těch „problémových“ bezpečných zemích najevo, že na azyl nárok nemají a chtějí-li pracovat v EU, mohou a musejí tak učinit legální cestou na zelenou kartu. Překročí-li někdo nelegálně schengenský prostor, musí k tomu mít opravdu závažný důvod. Jediný, kdo může něco takového udělat, aniž by se vystavoval sankčnímu postihu, jsou právě uprchlíci z oblastí zmítaných válkou či diktaturou. Vyvstává zde ale další otázka, které země jsou bezpečné a které ne?

Vzniká seznam bezpečných zemí

Zmatek však vzniká za situace, kdy ne všechny členské státy EU mají svůj vnitřní seznam bezpečných zemí. Řešením je právě nyní navrhovaný seznam platný pro celou Evropu, podle něhož by se postupovalo v celé EU. Velikým problémem je nyní nebývalý příliv lidí z Balkánu, kteří v masové míře žádají o azyl právě v Německu společně s těmi, kteří pochází z válkou sužovaných oblastí.

Podíváme-li se na statistiky žadatelů o azyl v Německu za rok 2014, tak zjistíme, že na druhém místě se umístili Srbové. Páté až osmé místo okupovaly také balkánské země, jmenovitě Albánie, Kosovo, Bosna a Hercegovina a Makedonie. Vzhledem k tomu, že Albánie, Srbsko a Makedonie jsou kandidátskými zeměmi usilujícími o vstup do EU, je proto naprostý nesmysl, abychom je stavěli do jedné řady např. se Sýrií, Irákem či Afghánistánem.

Ano, životní úroveň není v uvedených státech na jihovýchodě Evropy taková jako v západních zemích EU. Rozhodně na tom nejsou země tak špatně ani ekonomicky, ani politicky, aby obyvatelé balkánských států museli žádat o mezinárodní ochranu. Ochrana lidských práv je zajištěna, jak se píše v návrhu seznamu bezpečných zemí.

U bezpečných zemí se objevuje kouzelná formulka, že „skutečnost, že (název dané země) je členem Evropské úmluvy o lidských právech značí, že možnost obrátit se na Evropský soud pro lidská práva představuje pojistku zaručující účinnost systému právní ochrany proti takovým porušením lidských práv.“ Je proto zcela pochopitelné, že Evropská komise dospěla k závěru, že Albánie, Bosna a Hercegovina, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Černá Hora, Srbsko a také Turecko, které leží mimo Balkán, jsou bezpečnými zeměmi. Za bezpečnou zemi je z podobných důvodů považováno dokonce i Kosovo, protože kvůli svému spornému statusu nepodepsalo příslušné mezinárodní dokumenty týkající se lidských práv, nicméně odůvodnění je uvedeno, že „právní základ pro ochranu proti pronásledování a špatnému zacházení dostatečně poskytují hmotněprávní a procesní právní předpisy o lidských právech a zákazu diskriminace.“

I Německo se svojí „Willkommenskultur“ si začíná uvědomovat, že svůj přístup musí změnit. Seznam bezpečných zemí usnadní posouzení, zda má či nemá někdo nárok na azyl je prvním krokem. Druhou věcí, kterou bych chtěl zmínit na závěr, je důsledné uplatňování vymahatelnosti práva. Každý, kdo nedostane kladné stanovisko k žádosti o azyl, musí být bezpodmínečně vyhoštěn! Bohužel, zvláště německý přístup byl v této věci velmi laxní. Ptám se, jak může fungovat stát, který důsledně neuplatňuje represe v případě porušení pravidel? Jsem pro solidaritu s lidmi, kteří ji opravdu potřebují. Ostatní však musí počítat s tím, že se musí dostat do EU legální cestou.

Poslanec Evropské parlamentu za KDU-ČSL