Nezisková organizace Proactive Open Arms oznámila, že italská těžařská loď zachránila více než stovku lidí ve Středozemním moři a odvezla je zpátky do Libye.

Těžařská loď Asso 28 údajně zachránila 108 lidí ve Středozemním moři a odvezla je do Tripolisu, hlavního města Libye. Prohlásil to Òscar Camps, zakladatel neziskové organizace Proactive Open Arms, která se věnuje zachraňování migrantů u břehů severní Afriky. Campovo tvrzení podpořil také Nicola Fratoianni, italský politik a člen levicové strany Partito Democratico. Podle něj posádka možná jednala na pokyn italských úřadů.

Italský ministr vnitra Matteo Salvini k tomu napsal: „Libyjská pobřežní stráž během posledních hodin zachránila a odvezla zpět 611 imigrantů. Nezisková organizace protestuje a převaděči přicházejí o podnikání? Dobře, budeme tímto směrem pokračovat,“ uvedl Salvini na Twitteru. Později na svém Facebooku dodal: „Italská pobřežní stráž neřídila, ani se podobných akcí nijak nezúčastnila, jak falešně tvrdí nezisková organizace a špatně informovaný poslanec.“

K této situaci je nutné dodat něco velmi podstatného. Ještě před italskými volbami do poslanecké sněmovny se tehdejší levicová vláda Itálie snažila o zastavení migrace do Itálie. Vláda tehdy uzavřela několik dohod se skupinami, které ovládají libyjské pobřeží. Smyslem dohod bylo právě vracení migrantů zachycených v libyjských vodách zpátky na území Libye. Tehdejší vláda si byla moc dobře vědomá toho, že potřebuje nějaký výsledek, který by zachránil její politiku. Díky dohodám tehdy migrace znatelně klesla a vládou to bylo široce prezentováno. Přesto to na volební vítězství nestačilo. Nynější ministr vnitra Salvini tak jen pokračuje v politice zahájené už předcházející italskou vládou.

Mnohem méně pochopitelné jsou zprávy od neziskového sektoru. Podle něho není možné Libyi považovat za „bezpečnou zemi“ a není možné do ní vracet migranty vylovené na moři. Tato argumentace nalezne samozřejmě obrovské pochopení u orgánů OSN, nicméně je postavená úplně na hlavu. Migranti ze střední Afriky, kteří se snaží dostat za jakoukoliv cenu do Evropy, volili libyjskou cestu jako nejbezpečnější. Právě tudy se podle zpětné vazby, kterou úspěšní absolventi cesty do Evropy poslali svým dosud neúspěšným soudruhům, šlo nejsnáze do Evropy dostat. Nebezpečí, která na této cestě byla, se vůbec netýkala bezpečnostních rizik na území rozvrácené Libye, nýbrž nebezpečí z toho, že se utopí. Právě proto se chopil iniciativy neziskový sektor a zajišťoval vylovení a dopravení migrantů do Evropy. A námořní služba Frontexu, evropské agentury pro ochranu jižní hranice EU, tomu dělala stafáž – tzv. monitoring.

Nyní, když Itálie přitvrdila a nechce už přijímat nikoho, se zpráva donesla mezi migranty a ti se přesouvají do Maroka a chtějí se dostat do Evropy přes Španělsko. Naposledy jich několik set překonalo za použití zápalných lahví plot na hranici mezi Marokem a španělskou Ceutou. Stále sice ještě nejsou ve vysněné Evropě, ale už jsou na území pod jurisdikcí Španělska, potažmo EU.

Tento způsob migrace, kdy migranti dosáhnou území EU za cenu porušení všech uznávaných mezinárodních pravidel, nelze tolerovat. A nejde dokonce ani o to vypsat nějaké legální způsoby migrace na způsob „zelených karet“ pro USA. Na ně by totiž většina oněch násilníků v Ceutě stejně nedosáhla. Jedině informace o tom, že cesta je uzavřená, odradí další potenciální migranty od cesty. A návrat na území, odkud na svou cestu vypluli, je jediným možným řešením této situace.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz