Tím ohrožuje bezpečnost celé Evropy!

Dlouho připravovaná návštěva uprchlických táborů ve Francii měla ukázat na možný další problém současné uprchlické krize, kterým je dlouho tutlané téma evropské bezpečnosti. Ve výsledku však ukázala mnohem více, než jsme čekali.

Nedávno jsem měl možnost s několika europoslanci navštívit uprchlické tábory v Calais a Grande-Synthe na západě Francie. Návštěva zaměřená na jednání s politiky, policisty, ale především humanitárními pracovníky a imigranty však byla pro mnohé skutečným překvapením. Ukázala totiž celý problém imigrace v její nahotě plné výmluv na ostatní a neschopnost některých členských států držet dohody, ke kterým se zavázaly.

Uprchlický tábor Grande-Synthe poskytuje ubytování pro několik tisíc lidí. Působí v něm dobrovolníci z celého světa, kteří se starají o jídlo, úklid nebo vzdělávání dětí i rodičů. (Tomáš Zdechovský)

Francouzská vláda se vymlouvá na EU

Po úvodních zahřívacích kolech, kdy se někteří místní politici dozvěděli pro ně novou informaci, že EU není zodpovědná za provádění vnitřních imigračních procedur a může pouze státům pomoci, se snesla obrovská kritika na francouzskou vládu. Ta se ale zase opakovaně odvolává na jednání v Bruselu s tím, že s migranty, kteří žijí v chýších z dřeva, igelitu a hlíny v tzv. džungli, nemůže nic dělat, protože se přeci jedná o „evropském“ řešení.

Místní politici současného socialistického prezidenta Françoise Hollanda nešetří. Podle nich je právě jeho slabost razantně zasáhnout proti nelegálním imigrantům a převaděčům největším problémem celé uprchlické krize. Dlouhodobě také chybí ministerstvo a ministr, který by se problémem nelegální migrace skutečně zabýval. Bizarně pak působí některé odpovědi ministrů na posílení personálu nemocnic nebo příslušníků bezpečnostních složek s tím, že je potřebují jinde.

Místní politici rozhodně francouzskou vládu nešetří. Opakovaně hovoří o tom, že zdejší vláda naprosto selhala (Tomáš Zdechovský)

Migranti mají jen dobrovolnou možnost se zaregistrovat a získat tak možnost čekání na vyřízení pobytu v buňkách. To však většina obyvatel džungle ze zištných důvodů odmítá a žije raději v primitivních přístřešcích. Francouzi dodnes nebyli schopni ověřit jejich identitu a ani to, zda a kde byli případně registrováni. Jak nám přiznaliy některé z žen, se kterými jsme mohli dělat individuální rozhovory, do Calais se dostaly poté, co byly zamítnuty jejich žádosti o azyl v Německu, Švédsku nebo Dánsku na základě lživých informací od pašeráků. Ti bedlivě osud svých „oveček“ sledují.

Není neziskovka jako neziskovka

Řada neziskových organizací a dobrovolníků tu odvádí neskutečně záslužnou práci. Pro mnohé kolegy byla však velmi zajímavá informace o různých neziskovkách, které v táboře působí. Především radikální organizaci No Borders, která několik měsíců brání vyklizení tohoto tábora. Jakmile se přiblíží policejní kordon k táboru, začnou proti zasahujícím policistům létat stovky kamenů a zapálených PET láhví.

Největším problémem jsou ale převaděči. Působí tu řada gangů jak z afrických států, tak například z Albánie nebo Kosova, kteří za úplatu 1000 – 5000 eur nabízejí bezpečný převoz do Velké Británie. To však většina zdejších obyvatel nemá, a tak zde setrvávají i několik měsíců v naději, že se hranice do Velké Británie po referendu o „brexitu“ otevřou.

Řada lidí čeká v táboře na šanci dostat se do Velké Británie měsíce (Tomáš Zdechovský)

Súdánci azyl nezískají

Podle policejního velitele, který nás společně s pracovníky humanitárních organizací po džungli osobně doprovází, je zdejší tábor v noci velmi nebezpečný, a tak ho většina humanitárních pracovníků a dobrovolníků před setměním opouští. V džungli je totiž nejpočetnější skupina Súdánců a Afghánců, kteří spolu téměř každou noc svádí boje o dominanci v táboře, které musí pravidelně ukončovat policisté slznými granáty.

Jenže ani Súdánci, ani Afghánci ve většině případů azyl nezískají, protože několik měsíců je v Súdánu již mír a obecná dohoda u Afghánistanu je dávat azyl pouze lidem, kteří pracovali pro mezinárodní mise. Proto zde právě příslušníci těchto národů přežívají ztraceni v džungli s tím, že se živí nejčastěji drobným obchodem a směnou zboží a čekají na možný zázrak v podobě cesty do Velké Británie.

V táboře najdete stovky obchodů nabízejících stejný sortiment - jídlo, pití, nabíječky na mobily nebo hygienické potřeby (Tomáš Zdechovský)

Oficiální statistiky o počtu lidí v džungli neexistují. Podle neziskových organizací, které zde dlouhodobě působí, je to však kolem čtyř tisíc, kdy poměr mužů a žen + dětí je čtyři ku jedné. Ženy a děti pak žijí od ostatních separovány za plotem v okrajové části tábora a jsou hlídány policisty.

Jediné řešení je Calais vyklidit a žadatele o azyl přesunout

Do džungle přicházejí stále častěji lidé z různých států Evropy jako například z Dánska nebo Německa. Tam jim zamítli žádost o azyl, a tak chtějí zkusit štěstí ve Velké Británii. Řada z nich totiž věří nesmyslům a báchorkám o tom, že Británie přijme všechny, kteří se dostanou na její území. Když se například opakovaně ptám na představu práce, kterou by zde chtěli dělat, muži odpoví taxikáře a ženy servírky.

Jediné řešení, na kterém se shodnou jak zástupci neziskovek, tak i politici a policisté, je, že je nutné džungli vyklidit a zavést zde jasná pravidla s vědomím, že se všichni neúspěšní žadatelé o azyl budou muset vrátit zpět do vlasti. Úspěšní pak mohou získat práci a přesunout se do připravených ubytoven, které odpovídají hygienickým standardům 21. století.

Stany, igelity, hlína a dřevo...základní materiály použité na stavbu tábora. Hygienické podmínky v tzv. džungli jsou naprosto otřesné. (Tomáš Zdechovský)

Pokud tak politici neučiní, je velmi pravděpodobné, že někteří migranti mohou stát dalším francouzským bezpečnostním rizikem, a to právě díky liknavosti levicových francouzských politiků. Těch, kteří tak rádi ve svých vystoupeních veškeré své problémy svádějí na zlou Evropskou unii, která Francii opakovaně nabídla s celým procesem registrace veškerou podporu a pomoc.

Více informací:
Oficiální zpráva Evropského parlamentu k cestě do uprchlických táborů ve Francii
Článek o misi europoslanců v uprchlických táborech ve francouzském deníku Le Parisien. Reportérka byla celou dobu přítomná veškerých jednání.
Článek o cestě s fotografickou dokumentací v Havlíčkobrodském deníku.
Fotografie z francouzských uprchlických taborů (11 fotografií)

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, člen Rozpočtového výboru Evropského parlamentu